Předmět Srovnávací slavistika a staroslov. 2 (KPF / NSL2)

Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu KPF / NSL2 - Srovnávací slavistika a staroslov. 2, Filozofická fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě (OU).

Materiál	Typ	Datum	Počet stažení

Obsah

Přednášky a cvičení jsou seřazeny do bloků podle následujících témat:1. Mluvnické kategorie slovanských jmen a jejich vývoj směrem k polskému deklinačnímu systému.2. Princip třídění mluvnických jmen ve staroslověnštině.3. Typy staroslověnských deklinací, míra jejich produktivnosti.4. Skloňování substantiv. Původ dnešních tvaroslovných "výjimek".5. Skloňování zájmenné. Zájmena bezrodá a rodová.6. Vznik a charakter složené deklinace. Skloňování adjektiv (pozitivní, komparativní) a participií.7. Kontrakce, její pravidla a stupeň uplatnění ve slovanských jazycích.8. Stupňování ve staroslověnštině.9. Číslovky - zdánlivě samostatný slovní druh.10. Slovanské sloveso. Třídění sloves podle kmenů. Mluvnické kategorie sloves.11. Syntetické tvary sloves. Flexe osobních slovesných tvarů.12. Analytické tvary sloves a míra jejich uplatnění.13. Neurčité a jmenné tvary sloves.

Získané způsobilosti

Student si osvojuje základy staroslověnštiny v širším jazykovém i mimojazykovém kontextu. Student umí číst a komplexně analyzovat cyrilské texty, rozvíjí si znalosti deklinačního a konjugačního systému, pracuje samostatně. Student získá přehled v oblasti slovanské filologie, který pak může zúročit v předmětu zaměřeném na historickou etapu vývoje polštiny. Získává a upevňuje znalosti lingvistické terminologie.

Literatura

BRAJERSKI, T. Język staro-cerkiewno-słowiański. Lublin, 1977. FRIEDERÓWNA, T., ŁAPICZ, Cz. Język staro-cerkiewno-słowiański. Toruń, 1997. BĚLIČOVÁ, H. Nástin porovnávací morfologie spisovných jazyků slovanských. Praha, 1998. BARTULA, Cz. Podstawowe wiadomości z gramatyki staro-cerkiewno-słowiańskiej na tle porównawczym. Wyd. 6. Warszawa, 2000. VEČERKA, R. Staroslověnština. Praha, 1984. VEČERKA, R. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. Olomouc, 2004. KURZ, J. Učebnice jazyka staroslověnského. Praha, 1969. ŠTEC, M. Úvod do staroslovenčiny a církevnej slovančiny. Prešov, 1994. MOSZYŃSKI, L. Wstęp do filologii słowiańskiej. Warszawa, 1984. DAVIDOVÁ, D. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Ostrava, 1978. VEČERKA, R. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny (skriptum). Brno, 1998. LEHR-SPŁAWIŃSKI, T., BARTULA, Cz. Zarys gramatyki języka staro-cerkiewno-słowiańskiego. Wroclaw, 1976. STIEBER, Z. Zarys gramatyki porównawczej języków słowiańskich. Warszawa, 1979. DALEWSKA-GREŃ, H. Języki słowiańskie. Warszawa, 1997. LOTKO, E. Polština a čeština z hlediska typologického. Olomouc, 1981. BOGOCZOVÁ, I. Typologicky relevantní rozdíly mezi polštinou a češtinou jako zdroj jazykové interference. Ostrava, 2001.

Požadavky

Výuka předpokládá průběžnou přípravu studenta do hodin. Ta je pak předmětem hodnocení v podobě závěrečných testů (písemná část zkoušky), jimiž student prokazuje svoji způsobilost pro vykonání zkoušky ústní. Závěrečné písemné testy jsou dva: jeden z deklinace, druhý z konjugace, a v každém z nich musí být student úspěšný. Uspěje-li student o obou testech napoprvé, může se automaticky zapsat k ústní zkoušce. Každý test lze opravit jen jednou. Není-li ani opravný test úspěšný, student ztrácí nárok na postup k ústní zkoušce a předmět si musí zapsat znovu.Ústní zkouška, která zahrnuje učivo z obou semestrů (KPF/NSL1 i KPF/NSL2), se skládá ze dvou částí. V první je hodnocena komplexní analýza staroslověnského textu (úryvku z probrané cyrilské památky; výstupem je tedy schopnost číst cyrilský text, poradit si s hláskovými zákony, zařadit dané textové slovo k správnému slovnímu druhu, identifikovat jeho tvar, prokázat schopnost slovo skloňovat/časovat (příp. stupňovat), druhou tvoří odpověď na dvě teoretické otázky, s nimiž jsou studenti předem seznámeni. Výsledná známka odráží studentův výkon v obou částech ústní zkoušky. Studiem v předmětu lze získat nejen potřebné teoretické znalosti, ale i schopnost tzv. filologického myšlení, jež je nezbytným předpokladem studia v předmětu historická gramatika, jakož i vlastního působení absolventa v budoucí praxi v oboru. Student díky předmětu pochopí, že znalost jazyka nespočívá pouze ve schopnosti odlišit tvary správné (spisovné) od nesprávných, nýbrž také ve schopnosti rozumět jednotlivým jazykovým jevům, vysvětlit jejich původ apod.

Garant

doc. PhDr. Irena Bogoczová, CSc.

Vyučující

doc. PhDr. Irena Bogoczová, CSc.