3. Hemingway _ Starec a more

3. Hemingway – Stařec a moře

Hemingway Ernest (*21.07.1899 - †02.07.1961)

• americký spisovatel

• narodil se ve státě Illinois

• pocházel z rodiny lékaře

• v roce 1918 odešel jako dobrovolník na italskou frontu, kde byt těžce zraněn

• po válce žil v Paříži, kde pracoval jako novinář

• podnikal dlouhé cesty do Afriky, lákalo ho dobrodružství a nebezpečí

• jeho největší zálibou bylo lovení zvěře a box

• během Občanské španělské války pracoval jako dopisovatel v Madridu

• po válce žil na Havaně (hl. město Kuby - La Havana) a na svých usedlostech ve státech

• v roce 1954 získal Nobelovu cenu za literaturu

• v 50. letech podlehl alkoholu, krize

• v roce 1961 končí život sebevraždou (zastřelil se)

• byl příslušníkem "ztracené generace" (žil hodně ve válkách)

DÍLO:

romány "Fiesta; Sbohem, armádo; Přes řeku do stínů stromů; Komu zvoní hrana; Mít a nemít"nebeletristické knihy "Smrt odpoledne; Zelené pahorky africké"angažované hry "Pátá kolona"novely "Stařec a moře"vzpomínky "Pohyblivý svátek" .

Příběh vypráví o starém rybáři Santiagovi, který žije v malé rybářské osadě nedaleko od Havany. Je září, stařec celé léto vyjížděl se svou loďkou na lov, ale neměl moc štěstí; už je to 80 dní, co nic nechytil. Jeden mladý chlapec, Manolino, jezdí se starcem lovit už od svých 5 let, jenže po 40 dnech neúspěchu mu otec zakáže nadále se starcem lovit a chlapec začne jezdit s někým jiným, kde se mu daří lépe. Přesto se nepřestává o starce starat, nosí mu jídlo, protože Santiago často hladoví, nosí mu i oblečení. 85. den se Santiago vydá na moře hodně brzy, věří, že dnes se mu bude dařit. Přichystá návnady a jako první se mu podaří ulovit malého tuňáka. K večeru se mu na hák chytí něco velkého a silného. Ryba je tak obrovská, že táhne rybářovu loďku pryč, daleko na moře a daleko od pevniny. Stařec je trpělivý, i přestože má od provazů, jimiž rybu drží, pořezané dlaně. Ryba ho táhne dva dny, po které Santiago jí jen to, co uloví. Je vytrvalý, protože ví, že rybu nakonec přemůže. Sbírá síly k poslednímu velkému boji, to až ryba vyplave k hladině a stařec ji bude muset zabít. Pevnou vůli rybáři dodává i vědomí, jak je ryba velká a kolik masa z ní bude. Santiago mluví sám se sebou a chvilkami i s rybou, považuje ji za svého přítele, skoro bratra a rovnocenného soupeře. Přemýšlí, jaké by to bylo, kdyby s ním byl chlapec a jak by spolu rybu určitě hravě zdolali. Konečně přijde chvíle a ryba vyplave. Stařec ji harpunuje přímo do srdce, ryba se v bolesti vymrští vysoko nad hladinu a on pozná , že je to mečoun s dlouhým mečem. Ryba je mrtvá, avšak stařec ji nemůže naložit do loďky, neboť je moc velká. Proto ji přiváže ke straně loďky a vydá se na dlouhou cestu zpět. Po několika hodinách ho napadne první žralok a urve kus masa, čímž přiláká i ostatní žraloky. Starci se podaří jednomu žralokovi vrazit harpunu do hlavy, ale tím harpunu ztratí, protože se mu ji nepodaří získat zpět. Jedinou jeho zbraní zůstává nůž. Ať Santiago brání sebe a svou rybu sebevíc, moc se mu to nedaří. K ránu dorazí na břeh. Z jeho velké ryby už je jen kostra, kterou všichni moc obdivují a když ji změří, nevěří té velikosti. Manolino je nešťastný z toho, co starce postihlo. Santiago je moc zničen, ale bojoval. Spolu s chlapcem začnou plánovat další lov...