7 Alexandr Solzenicyn- Matrjonina chalupa
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Alexandr Isajevič Solženicyn (11. prosince 1918 Kislovodsk – 3 srpna 2008 Moskva ) byl ruský spisovatel, publicista a politický činitel.
Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), po začátku 2 sv. se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé Armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). Za kritiku J.V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl r.1953 a v letech 1953 - 1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel.
V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v r. 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské Akademii věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.
Jeho tvorbu velmi ovlivnila druhá světová válka, věznění v Gulagu a následný pobyt ve vyhnanství
Jeden den Ivana Děnisoviče
V kruhu prvním
Rakovina
Případ na stanici Krečetovka,
Souostroví GULAG
Bylo léto roku 1956 když se Ignatič vracel z vyprahlé pustiny v Asii do Ruska po deseti letech, toužil jít do srdce Ruska, kde není příliš teplo a v lesích šumí listí.Chtěl být učitelem, ne jenom dělníkem nakonec dostal místo ve Vysokém Poli kde jak vypráví: "je radost umřít a žít."Ve vesnici byli dřevěné domky nahrubo omítnuté a ty novější se zasklenými verandami. Nad vesnicí byl obrovský továrenský komín.Jak tak po příchodu procházel osadou zahlídl malinký trh, na kterém prodávala jediná žena mléko.Poprosil ji aby ho zavedla do Talnova a pomohla mu najít nějaký pokoj k pronájmu.Ta ho zavedla nejdříve k jedněm, potom k duhým známím, naneštěstí nikdo nemel pokoj, a tak zašli k Matrjone, která měla né příliš udržovanou chalupu.Matrjona byla velmi chudá, nedostávala ani důchod, jedli jen brambory a kaši z ječmene.Časem si ignatič na to zvykl, protože v jídle neviděl smysl
lidské existence