Anička se ztratila
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
ANIČKA SE ZTRATILA
Anička je velmi neposedné a ztřeštěné děvče. Často chodí po škole na hřiště, pár minut od jejich domova. Miluje svobodu, kterou na těch pár hodin získá, než přijde domů a zamknou se za ní dveře. Její rodiče jsou právníci, většinu času tráví v práci a když už jsou doma tak moc pozornosti Aničce nevěnují. Také jsou dost přísní, všechny dveře a okna v domě jsou zamčené, aby nemohla odejít ven po tom co skončí její čas na hraní. Jakmile se vrátí domů je nucena do domácích prací, často takové, které by člověk nečekal že může vykonávat 10ti letá holčička.
Dost jí to trápí ale nemá jinou možnost než se podřídit. Jednoho dne, zrovna co vylezla na vrchol provazové pyramidy, zahlédne zvláštní bytost. Sleze dolů a zjistí že se jedná o psa, o německého ovčáka. Opatrně se k němu přiblíží, pejsek ale působí spíše odtažitě. Jeho hlava ji pozoruje ale celý zbytek jeho těla jakoby, mělo namířeno směrem k nedalekému lesu. Následuje ho, bojí se, jestli se neztratil, mohl by potřebovat pomoc.
Dojdou na kraj lesa, pes se náhle zastaví a upřeně zírá do prázdna. Anička se pokouší odhalit kam míří psův zrak ale marně. Už je šero a její rodiče začínají tušit, že něco není v pořádku, pokaždé přišla domů včas. Zajedou se podívat na hřiště, ale tam se jen smutně houpají prázdné houpačky. Vystoupí z auta a jdou s mobily v rukou prohledávat houští okolo hřiště. Anička mezitím dál pronásleduje psa který se po chvilce zamyšlení přesouvá čím dál tím hlouběji do lesa. Už pomalu nejde vidět na krok a tak spadne do hluboké jámy.
Rodiče nemají šanci svoji holčičku najít, naříkají, litují svých činů, vše už je ale zbytečné, nic z toho jim jejich Aničku nevrátí. Anička se schoulí do klubíčka. Není hloupá a ví co jí čeká. Noci v téhle oblasti jsou ledové a volat o pomoc několik hodin od nejbližší civilizace nemá smysl. Co je ale zvláštní že není nijak výrazně smutná. Těší se na její vysvobození, každý večer se za něj modlila a ono opravdu přišlo. Zavírají se ji oči a hlavu padá na blátěnou zem. Mírně poprchává, to už ji ale nijak netrápí, spí a už nejspíš bude navždy.