Franz Kafka - Proměna

Franz Kafka – Proměna

Dílo je psáno chronologicky, er-formou. Občas se tam vyskytují vzpomínky na minulost. Děj se odehrává v maloměstském bytě nejmenovaného města. Kniha má 3 kapitoly. V první je popsána Řehořova změna a první šok rodiny, ve druhé kapitole si Řehoř uvědomuje svoje nové tělo a zvyká si na něj a rodina se mu pokouší pomoci, ve třetí kapitole rodina Řehoře nenávidí a on se rozhodne, že jim bude lépe bez něj. Kontrast je vidět hlavně ve druhé a třetí kapitole (tolerance X ignorace a nenávist). Kafka zachycuje svět obyčejných lidí, kteří nejsou bohatí a nemají život bez potíží. Ukazuje, jak se tito lidé mohou vyrovnávat s obtížnými situacemi a neštěstími, jež je postihnou. Každý jeho hrdina je osobitý a má jiné vlastnosti. Jsou to však vlastnosti obyčejných lidí. Jedná se o naprosto absurdní a iracionální povídku - nikde není vysvětleno, čím si Řehoř zasloužil svoji proměnu, proč se tak stalo atd. Prvotní absurdnost nakonec ale ukáže, že skrývá mnohem víc, než bychom na první pohled očekávali.

Řehoř Samsa - cestující obchodník, jenž se stará o svou rodinu, jak nejlépe to umí; jednou ráno se promění ve hmyz; zajímavé je, že tuto skutečnost lehce přijme; nechce dělat rodině problémyMarkéta – 16-letá sestra Řehoře; je to druhá hlavní postava, má hudební nadání; ze začátku stále považuje ten hmyz za svého bratra, postupným vývojem už pro ni není ničím jiným než otravný hmyzemmatka a otec - rodiče Markéty a Řehoře; zpočátku hlavně matka pociťuje lítost, otec spíše odpor; postupem času i oni cítí nenávist

Jednoho rána se Řehoř Samsa probudí a zjistí, že se proměnil v obrovského brouka. První, oč se začíná starat, je, jak se dostane do práce, když je z něj brouk. Protože zmeškal ranní vlak do práce, šéf poslal pana prokuristu, aby zjistil, proč Řehoř nedorazil. Maminka, otec, sestra i pan prokurista se snaží k Řehořovi do pokoje dostat, ale dveře do jeho pokoje byly zevnitř zamčené. Klepali na dveře, volali na něj a on jim odpovídal – ještě stále lidským hlasem. Když se mu konečně podařilo dostat z postele a s vynaložením velkého úsilí otevřít dveře, prokurista se vyděsil, matka omdlela a otec se rozplakal. Řehoř byl jediný, kdo zachoval klid a snažil se pana prokuristu přesvědčit, že se hned převleče a půjde do práce, avšak prokurista zhnuseně odešel. Řehoř se ho snažil zastavit, nicméně jeho pokus měl spíše opačný efekt. Otec ho zahnal zpátky do pokoje a zavřel. Tou dobou už Řehořův hlas dočista proměnil ve zvířecí, ačkoli lidské řeči stále rozuměl. Když se druhý den ráno probudil, zjistil, že je stále brouk a že mu sestra dala do pokoje misku s mlékem a kousek chleba, které míval tak rád. Chtěl se pustit do jídla, ale zklamaně zjistil, že mu vůbec nechutná. Celý den pak strávil tím, že lezl po pokoji sem a tam. Zvykl si spát pod pohovkou, aby případné návštěvníky neznepokojoval svým vzhledem. Markétka zjistila, že mu mléko nechutná, a tak mu přinesla zbytky z kuchyně, aby si vybral něco k jídlu. Byla jediná, kdo do jeho pokoje chodil, ačkoli kdykoli ho spatřila, polekala se a utekla. Řehoř si dělal starosti, jak se rodina uživí, protože byl jediný, kdo vydělával pořádné peníze. Matka, otec i sestra nastoupili do práce a Řehoř trávil několik dalších dní tím, že si to vyčítal. Markétka se snažila předstírat, že je všechno v pořádku, uklízela Řehořovi v pokoji a snažila se vyhovět jeho potřebám (otevřít mu okno, aby měl lepší vzduch atd.). Během dne se bavil tím, že lezl po podlaze, po stěnách a po stropě a zanechával za sebou stopy lepkavé látky. Markétka si jeho nové zábavy povšimla a rozhodla se, že s matkou vyklidí všechen nábytek kromě nezbytné pohovky, aby se mu lépe lezlo. Řehořovo hmyzí já bylo spokojené, neboť bude mít prostor k lezení, avšak jeho lidské já bylo nešťastné, protože měl dojem, že ztrácí poslední spojení s lidským životem. Jediné, čeho se nechtěl vzdát, byl obraz na zdi, a tak vylezl zpod pohovky a na obraz na stěně si sedl. Když sestra s matkou přišly do pokoje vynest poslední věci, matka omdlela. Markétce se podařilo zachovat klid a snažila se matku vzkřísit. Řehoř chtěl také pomoci, a tak začal pobíhat po bytě (scháněl vodu, kapesník,…), když přišel otec z práce. Vida, co se stalo, začal po Řehořovi házet jablka, aby ho zahnal zpátky do jeho pokoje. Řehoř se hned stáhl, ale jedno jablko ho trefilo do zad, zarylo se do hřbetu a začalo postupně hnít. Rodina žila v tichosti, ačkoli nechávali dveře do Řehořova pokoje otevřené, aby mohl poslouchat, co se v domácnosti děje. O něj se nestarali víc než bylo nutné, uskrovňovali se ve výdajích a ze služebnictva si ponechali jen starou služku, která ráno a večer uklízela. Sestra už neuvažovala o tom, jak by se mu zavděčila, jen občas zametla a přistrčila mu něco k jídlu. Posluhovačka byla otrlá a Řehoře se nebála a ani jí nevadilo se na něj dívat. Rodina se rozhodla, že bude pronajímat jeden pokoj třem pánům nájemníkům, aby vydělala nějaké peníze. Všichni se jim snažili zavděčit, aby u nich vydrželi, a dveře k Řehořovi se už přivíraly. Jednou Markétka hrála nájemníkům na housle, což Řehoře zaujalo. Vždycky chtěl ušetřit dost peněz na to, aby ji poslal na konzervatoř, a tak, nedbaje přítomnosti nájemníků, se vysoukal z pokoje. Nájemníci si ho všimli, rozlítili se a bez zaplacení odešli. Sestra se rozzlobila a prohlásila, že je načase se toho zvířete zbavit, protože už kvůli němu trpěli dost. Řehoř se vrátil zpět do svého pokoje a sestra za ním zamkla. Protože mu rána v zádech hnisala a poslední dobou už moc nejedl, v noci zahynul. Celé rodině se ulevilo, když to posluhovačka ráno hlásila, a jejich život se pomalu vrátil do starých kolejí, jako by se nic nestalo...