Setkání se zajímavým člověkem

Setkání se zajímavým člověkem

charakteristika

Člověk se denně setkává se spoustou lidí, ale jen málo z nich na něj dokáže zapůsobit nebo ho nějak výrazně ovlivnit. Já jsem na jednu výjimečnou osobu nedávno narazila na nádraží. Jakási záhadná žena se se mnou začala bavit sama od sebe, a to až do odjezdu vlaku. Myslím si, že na ni jen tak nezapomenu.

Už když do budovy vešla, ihned upoutala mou pozornost. Byla sice menšího vzrůstu, a i o pár let starší než ostatní v místnosti, ale to neměnilo fakt, že oproti ostatním v davu vynikala. Nejvíce mě zaujalo její extravagantní oblečení. Na hlavě měla nasazený zářivě růžový klobouk, jenž částečně schovával její kaštanové vlasy, a oči jí zakrývaly kulaté zelené brýle, skrz které slabě prosvítaly smaragdové oči. Střapatý šátek v barvě zralých malin jí zahříval krk. Dlouhý hnědý kabát, zřejmě z pravé kožešiny, jí zahaloval skoro celý zbytek těla až na nohy. Na nich měla nazuté vysoké tyrkysové boty na podpatcích, které při chůzi hlasitě klapaly.

Poté, co se žena po nádražní budově prošla a rozhlédla, si sedla vedle mě na lavičku. Začala vyprávět zajímavé příběhy ze života a dávat mi všemožné užitečné rady. V tu chvíli jsem zjistila, že výstředně ne jenom vypadala. Mluvila rozumně s mnoholetými zkušenostmi. Nebála se říci vlastní názor, držela se přísloví, co na srdci, to na jazyku. Zdála se mi milá, pravdomluvná, upřímná a velmi chytrá. I z toho krátkého rozhovoru jsem poznala její vypravěčský um. Několikrát skvěle zavtipkovala a u toho se hlasitě smála. Také ve mně vzbuzovala hřejivý pocit lásky, jaký svým vnoučatům dávají najevo vlastní babičky.

Na shledání s onou ženou nikdy nezapomenu. I když neznám ani její jméno, zanechala ve mně poměrně silnou stopu. Navždy si uložím do paměti všechny její cenné rady. Především tu, že i přes všechny nepříjemné a udivené pohledy, se nesmím bát ukázat samu sebe.