Kytice - K. J. Erben - Final

1. Základní charakteristika díla

• Autor: Karel Jaromír Erben (archivář, historik a sběratel lidové slovesnosti).

• Rok vydání: 1853 (jediná sbírka, kterou autor za život vydal, pracoval na ní 20 let).

• Literární druh: Lyricko-epika.

• Literární žánr: Sbírka balad (celkem 13 básní).

• Forma: Poezie.

• Téma: Otázka lidských vztahů (zejména matka a dítě), vina a trest. Trest u Erbena následuje neúprosně po porušení mravního zákona (často neúmyslném) nebo přírodního řádu.

2. Časoprostor a kompozice

• Čas: Neurčitý, mýtický čas (bezčasí).

• Prostor: Venkovská krajina, lesy, hřbitovy, chalupy, jezera.

• Kompozice: Sbírka je přísně promyšlená a symetrická. Básně jsou řazeny tak, aby spolu první a poslední, druhá a předposlední atd. tematicky korespondovaly:

  • Kytice a Věštkyně (národní tematika).

  • Poklad a Dceřina kletba (vztah matky a dítěte, vina matky).

  • Svatební košile a Vrba (vztah živých a mrtvých).

  • Polednice a Vodník (nadpřirozené bytosti zasahující do osudu lidí).

  • Uprostřed stojí Zlatý kolovrat (téma viny, trestu a pokání).

3. Postavy

• Lidé: Často ženy (matky, dcery, nevěsty), které chybují pod tlakem vášně, strachu nebo chudoby.

• Nadpřirozené bytosti: Vodník, Polednice, oživlá mrtvola. Nejsou nutně zlí, vystupují spíše jako vykonavatelé vyššího osudu nebo trestu.

• Osud: Hlavní hybatel děje, je neúprosný a nezměnitelný.

4. Dějové linie (příklady nejznámějších balad)

• Polednice: Matka v rozčilení nad hlučným dítětem zavolá Polednici. Ta si pro dítě skutečně přijde. Matka dítě v hrůze k sobě přitiskne tak silně, že ho udusí. Vina: netrpělivost; trest: ztráta dítěte.

• Vodník: Dívka neuposlechne matku a jde k jezeru, kde ji Vodník stáhne a vynutí si sňatek. Po čase jí dovolí navštívit matku, ale dívka se nestihne vrátit včas. Vodník z pomsty za matčinu snahu dceru zadržet zabije jejich společné dítě.

• Svatební košile: Dívka se rouhá, když prosí o návrat svého mrtvého milého. Ten se vrátí jako oživlá mrtvola a láká ji do hrobu. Dívka se zachrání modlitbou a pokáním.

5. Jazyk a styl

• Gnomický styl: Úsporné, hutné vyjadřování. Děj rychle plyne bez zbytečných popisů.

• Zvukomalba (Onomatopoie): Využívání hlásek k navození atmosféry (např. „A na topole podle skal, zelený mužík zatleskal...“).

• Pravidelný rytmus a rým: Často využívá trochej, což dodává básním na úsečnosti a spádu.

• Lidová mluva: Jednoduchý jazyk, časté opakování slov a ustálené přívlastky.

6. O autorovi a současnících

Karel Jaromír Erben (1811–1870) se lišil od ostatních romantiků tím, že v jeho díle není hrdina, který se bouří, ale hrdina, který se musí podřídit řádu.

Současníci (České národní obrození - 3. a 4. fáze):

• Karel Hynek Mácha: (Máj) – psal o tragické lásce a rozervanosti, Erben ho kritizoval za přílišný pesimismus a „neslovanskost“.

• Karel Havlíček Borovský: (Král Lávra) – přítel Erbena, který místo mýtů používal v literatuře rozum a satiru.

• Božena Němcová: (Babička) – sbírala lidové pohádky a pověsti, kladla důraz na harmonii a ideální lidské vlastnosti.