Co zbylo z anděla_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jan Skácel

Co zbylo z anděla

Výňatek

Umělecký text

Co zbylo z anděla

Ráno,

pokud jsou všechny stromy ještě obvázané

a věci nedotknuty,

mezi dvěma topoly anděl se vznáší,

v letu dospává.

V trhlinách spánku zpívá.

Kdo první na ulici vyjde,

tím zpěvem raněn bývá,

snad něco tuší,

ale nezahlédne.

Je zeleno

a to je vše, co zbylo z anděla

Neumělecký text

Čtvrtým rozměrem české lyriky je směřování k mýtu, který by byl schopen postihnout touhu lidí po spojení s něčím, co je přesahuje a co má obrodnou sílu. Už jsme naznačili, že povrchová mytologizace času vížícího se k několika rituálům a k několika zákonem chráněným dogmatům nebyla úspěšná. Zůstávají tu však otevřeny dvě cesty – možná spíš tři –, které spadají vjedno s celkovým úsilím moderní světové literatury. Je to především možnost poezie rozžehnout novým světlem velké náboženské tradice, prodrat se k prvotnímu jádru křesťanství, inspirovat se živou vírou i moderní teologií, navázat na velké náboženské tužby moderního člověka.

[…]

A jsou také básníci, jejichž mytická síla je jakoby utajena. Také poezie Jana Skácela přes všecku úspornost ve velkých gestech žije ve své hloubce právě těmito mýtotvornými souvislostmi. Skácel odkrývá smysluplnost nejzákladnějších vztahů, které svou samozřejmostí běžně unikají pozornosti, ale které ve svém dosahu mají sílu formovat básnický svět žitý současně moderně i na bázi velké tradice. Skácel očišťuje staré dobré mince, dává jim nový lesk, objevuje váhu zlata. Když třeba jeho anděl proletí čistým ránem nad ulicí Brna a v letu prospává, aniž jsme schopni ho už zahlédnout, zůstává tu naplno jeho prvotní síla tvořit nové kvality našeho vnímání a žití světa. Ptá-li se Skácel, co zbylo z anděla, vůbec tímto lehkým humorem, nepozůstavuje anděla na zemi jako hastroše s oškubanými křídly, nýbrž dává andělu plnou sílu prastaré tradice, která také tuto básníkovu imaginaci obrozuje.

(Z. Kožmín, Studie a kritiky)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.