Stresové signály psů

Stresové signály psů

Ke komunikaci jsou zapotřebí tři faktory: vysílatel, příjemce a signál.

Signály jsou přijímány prostřednictvím smyslů:

• zraku – vizuální (tělesné signály – postavení těla, mimika)

• sluchu – akustické (vytí, štěkání)

• hmatu – haptické (šťouchnutí nosem, dotyk tlapkou, téčkování)

• chuti (chemické látky v moči)

• čichu (feromony, výkaly)

Mnoho signálů jsou rituály. Ritualizované chování ztratilo svůj původní smysl a získalo určitý nový význam (hledání mléčné bradavky štěnětem přešlo na ritualizované šťouchnutí čenichem – které znamená přátelskost a mírumilovnost).

Psi při komunikaci používají všechny své smysly. Zrak hraje velmi důležitou roli. Psi nejvíce komunikují výrazem tváře a postavením těla, čímž dávají podrobnou informaci o tom, co pes chce, nebo nechce, co mu je a není příjemné, jaký je jeho záměr, nebo dokonce jeho nálada.

Stresové signály jsou buď:

• nevědomé – autonomní - automatické reakce těla na stres.

• olíznutí stresová pacička, značkování (nucení k močení), mrkání, hyperventilace, zívání, drbání se, protahování se („jóga“), otřepání se (když skončí stresová situace), pšikání, nadměrné pití

• vědomé – komunikace vůči druhé straně (pro tyto je použit termín konejšivé signály).

• odvracení hlavy, značkování a hrabání (zanechání informace o sobě), čmuchání, postavení se bokem, sednutí si (pes nechce, aby si ho druhý pes očuchal – velmi jemný signál pro „ne“)

Termín "konejšivé signály" můžete znát díky norské trenérce psů Turid Rugaas, která vydala stejnojmennou knížku. Tu by měl mít ve své knihovničce každý pejskař.
Psi tyto signály používají v komunikaci s ostatními, aby předešli konfliktu, nebo když jsou ve stresu (uklidňují se, uklidňují své okolí), když se něčeho bojí.

Pokud tyto signály my jako majitelé psů známe, můžeme předejít mnoha nepříjemným situacím v běžném životě. Mnoho incidentů by se nemuselo stát, kdybychom, naše psy více pozorovali.

Tyto signály pejsci používají i na nás lidi, například když s nimi manipulujeme nevhodným způsobem, hladíme je na pro ně nepříjemném místě (např. na hlavě), když na ně zvýšíme hlas..

Nižší míra stresu:

• olizování

• odvracení hlavy

• čmuchání

• stresová pacička

• mrkání

• žraní trávy („pasení se“)

• zívání

• pšikání – frkání

• nadměrné pití

Větší míra stresu:

• těžiště je dozadu

• pes uhýbá

• rybí oko

• uši dozadu, přitisklé k hlavě

• pysky stažené dozadu (při vrčení)

• ocas mezi nohama

• nervózní, rychlé, krátké konejšivé vrtění (rozšiřování svého pachu)

• čurání/značkování

• hyperventilace

• těkání pohledem