Lélio_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Josef Čapek

Lélio

Výňatek

Umělecký text

Ta hynoucí tvář je tvá; utrpení ji označilo a na čelo její položilo stín křivd dosud nesplacených. Její rty jsou zvadlé zlo a zkaženost, a víčka jsou sklopena, protože není již na světě ničeho, na co by tyto oči chtěly pohleděti.

Naposled, znovu a nadarmo vracející se pohnutí! Úzkost svrchovaná a bezpříčinná odloučila tuto ubohou duši ode všech radostí bytí a unesla ji, bezmocnou, plačící palčivou trýzní a rozeznělou jediným tónem nezadržitelné bolesti, do středu nicoty.

Vše, co žiješ, je bázeň a zjitření, a již nemáš ničeho svého. Duše, spící prázdným snem, a necitlivá těla, rozpjatá na operačních stolech, vy budete vzkříšeny, já však nejsem uspán a žiji stonásobnou úzkostí! Chloroform jsou tyto čtyři prázdné zdi, chloroform je němá skvělost nehybně letního žáru, chloroform je žalný zvuk varhan, tajemná dvouhlasá virgule, hřbitovním vápnem, zsinalými sloupky a stupnicemi bílí jejich hudba stěny tohoto interiéru odloučeného od celého světa. Já však nejsem uspán a můj duch vzlyká bázní, odnášen z pravé tvářnosti světa na temných křídlech smutku. Tvá přítomnost jest jen poslední bolest hynutí a odcházení, a kde jsi přebýval v radosti, květiny jsou zvadlé, tvoje nástroje jsou opuštěny a na tvé knihy se uložil prach.

Neumělecký text

„Poetikou ošklivosti” charakterizovaný soubor próz Lelio (jehož název odkazuje na commedii dell´arte, kde Lelio je jedním z jmen pro milovníka a zároveň na Berliozovu symfonii Lelio neboli Návrat do života) dlouho nemohl nalézt nakladatele. Nakonec vyšel v září 1917 v pražském vydavatelství Kamily Neumannové, kam ho doporučil Arnošt Procházka. Titulní povídka Lelio vznikla v dubnu 1914 a poprvé byla otištěna v sedmém, květnovém čísle časopisu Lumír téhož roku. V následujícím roce 1915 byly napsány další tři prózy souboru – Rukopis nalezený na ulici, Plynoucí do Acherontu a Opilec. Zbývající texty této knihy – Záchrana, Syn zla, Veš – vytvořil autor roku 1916, časopisecky vydal pouze poslední jmenovanou, a to v Moderní revui (č. 3, 8. 4. 1917). Do roku 1919 vycházely některé povídky v německém překladu (časopisecky v Die Aktion; knižně pod titulem Der Sohn des Bösen).

(Čapek, Josef: Lelio – Pro delfína. Z díla Josefa Čapka, sv. 1)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.