9. Plešatá zpěvačka
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Eugene Ionesco: Plešatá zpěvačka
Analýza uměleckého textu
Téma a motiv - Neschopnost lidí se dorozumět - každý si stojí za svou pravdou a popírá pravdu toho druhého. Kritika konzumní společnosti, problematika stereotypu.
Časoprostor - během jednoho večera, blíže neurčený čas (autorova současnost), dům manželů Smithových - předměstí Londýna
Kompozice - cyklická (na konci příběhu si hlavní postavy vymění místa a vše začíná od začátku); 1 dějství,11 scén
Druh – drama
Forma - próza (+ jedna báseň)
Žánr - absurdní drama (tragikomedie)
Vypravěč - ve formě scénických poznámek
Postavy - chybí psychologie postav, automatizovaní lidé, situace úzkosti (vliv existencionalismu)
manželé Smithovi
manželé Martinovi (Donald a Alžběta)
hasič
Mary, služebná - její pravé jméno je Sherlock Holmes
Typy promluv - dialogy, spíše směs monologů
Jazykové prostředky - spisovný jazyk s prvky obecné češtiny, otřepané fráze a klišé, nižní výrazy (katarakty), devalvace jazyka - ztrácí sdělovací funkce, deformace času a reality, negace vlastních výroků, na konci díla nesmyslné slabiky
Tropy a figury - epizeuxis (anglický), aliterace (kaktus, kultus, kukla, …)
Literárněhistorický kontext
Kontext autorovy tvorby - francouzský autor bulharského původu, 1909 - 1994, prvotina (1948)
Inspirace v učebnici angličtiny - nesmyslný text a nesouvisející věty. Ze světa utrpení je únik jen k humoru (inspirace v dadaismu - nesmyslnost).
Dílo:
Plešatá zpěvačka (1948)
Lekce (1951)
Židle (1952)
Samotář (1973) - román
Literárně / obecně kulturní kontext
Nová francouzská ústava, nestabilita vlády. Svět se vzpamatovává z hrůz 2. světové války. Vznikají nové literární žánry (absurdní drama a próza, sci-fi).
existencionalismus = vzniká v Německu, rozšiřují ho především francouzští autoři v období během a po 2. světové války; filozofický směr, člověk je zaměřený na vlastní ego, úzkost, pocit nesmyslnosti existence
absurdní drama (antidrama) - pocity bezmoci, osamocený člověk, opomíjení charakteristiky postav, odstranění souvislého děje, devalvace jazyka - prázdné fráze, ztráta dorozumívací schopnosti, groteskní prvky a černý humor
Autoři:
Samuel Beckett - Čekání na Godota (Anglie) Edward F. Albee - Kdo se bojí Virginie Woolfové (Amerika), Václav Havel - Audience (Česko)