Kain a Ábel
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
II-4 Chrám Matky boží v Paříži (Notre-Dame de Paris)
Obsah: Děj se vyvíjí v Paříži v 15. století. Quasimodo je ošklivý, hluchý hrbáč. Protože se svým zjevem vymyká normálu, ostatní ho považují za tělesněné zlo. Ujme se o kněz Frollo, který je považován za vyrovnaného a hodného muže, ale ve skutečnosti je to pokrytec. Ten se zamiluje do krásné cikánské Esmeraldy. Ve své vypočítavosti posílá Quasimoda, aby ji unesl.
Quasimodo je za tento čin bičován. Esmeralda tomu chce zabránit, veřejně se ho zastane a z utrpení ho vysvobodí. On se do ní zamiluje i když ví, že jeho láska nemá budoucnost, je ošklivý a Esmeralda miluje jiného muže. Aby jí dal najevo své city, snaží se ji alespoň chránit. Zlý Frollo se ale svého snu nevzdává a intrikami bojuje o Esmeraldu. Tím zapříčiní její popravu. Quasimodo je nešťastný z její smrti nenávidí Frolla a shodí ho z chrámového výklenku.
Psáno: spisovně
Funkční styl: rozsáhlé popisy, vyprávění, přímá/nepřímá řeč, řeč autora
Přirovnání: metafora ( …poté opět znehybněl jako těleso, jež nalezne své těžiště.)
(…vévodil Kulhavý Špindíra jako dóže tohoto senátu, jako král…)
Figury: řečnické: oslovení čtenáře (Naše čtenářky nám jistě odpustí, zastavíme-li se na chvíli,...)
Námět: historický román, více témat – Klaudius Frollo, Esmeralda, Quasimodo, kajícnice, Phoebe, a ostatní: např. popis Chrámu, o Ludvíku XI., …
Postavy: hlavní: Esmeralda
charakteristika: mladá cikánka, která nemá nic. Ani rodiče, ani kde hlavu složit. Doprovází ji kozička Džali. Přivydělává si tancem. Křehká dívka – miluje Phoeba – ten má jinou, a ji miluje kněz i Quasimodo, ale kněze ona nenávidí, a Quasimodo je příliš ošklivý.
vedlejší: kněz Klaudius Frollo, Quasimodo, Gringoire,…
Prostředí: -Paříž 15. století – reálné
Postavení autora: jako vypravěč
Děj: chronologický
Ukázka: Kajícnice bleskurychle srovnala obě botičky, přečetla nápis na lístečku, a tisknouc k mřížím nebeskou radostí rozzářenou tvář, zvolala:
„Má dcero! Má dcero!“
„Matko!“ odpověděla cikánka.
Tento okamžik se neodvažujeme vylíčit.
Oddělovala je zeď a železné mříže. „Ach ta zeď!“ kvílela kajícnice. „Vidět ji na nemoci ji obejmout! Tvou ruku, tvou ruku!“