ČESKÉ DRAMA

ČESKÉ DRAMA

• Výstavbové prostředky – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa

• Druhy: tragédie, komedie (veselohra, fraška,) činohra (jen mluvení), opereta (mluva a zpěv), melodrama

1. 14. století – pašije, miracula (Mastičkář – náboženské a světské prvky)

2. 15. – 18. století – světská kočovná divadla (Kopecký – Kašpárek / J. A. Komenský – Škola hrou)

Kramářské písně – lidové frašky, NO: divadlo na Kotcích (Kníže Honzík) Nosticovo divadlo – Stavovské, divadlo Bouda

1. 1. pol. 19. století – Stavovské divadlo (V. K. Klicpera – Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý / J. K. Tyl – Fidlovačka, Strakonický dudák)

2. 2. pol. 19. století – Prozatimní divadlo (dnes součást Národního) (E.

Bozděch – Zkouška Státníkova)

1881-ND (Smetana, Dvořák, Aleš, Ženíšek, Myslbek, Bílek, Zítek)

Realistické drama (Bratři Mrštíkové – Maryša / Preissová – Její Pastorkyňa / Stroupežnický – Naši furianti / Jirásek – Lucerna)

1. 1. pol. 20. století –

1. kabarety (Longen, Karel Hašler, Vlasta Burian, Futurista)

2. klasická divadla – ND, Vinohrady (J. Kvapil – Princezna Pampeliška / Hilbert – Vina / Šrámek – Léto, Červen, Měsíc nad řekou / V. Dyk – Prosinec / V. Vančura – Učitel a žák / K. Čapek)

3. avantgarda – (V. Nezval)

Osvobozené divadlo – spoutané divadlo (Werich, Voskovec, Ježek – Balada z hadrů, Těžká Barbora, Hej rup!, Pudr a benzin)

D-34 (39) –( Emil. Fr. Burian – Žebrácká opera, Pařeniště – budovatelské drama)

1. Válka – protektorát- divadla uzavřena (Větrník, Divadélko pro 99)

1. 2. pol. 20. století – poválečné období (hry starších autorů – Vančura, Čapek, Jirásek,…)

- Po roce 1948 – budovatelské drama (Káňa – Parta brusiče Karhaňa, Burian - Pařeniště)

- 60. léta – divadlo malých forem - Semafor (Suchý, Šlitr, Vyskočil – Kdyby tisíc klarinetů, Zuzana je sama doma, Člověk z půdy)