Obyčejný život V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Karel Čapek

Obyčejný život

Výňatek

Umělecký text

Takto bych nemohl dál, musím s tím přestat; jde to příliš na nervy nebo co, – když se ty dva hlasy hádají, začne ve mně třepetat srdce, a potom cítím takovou uléhavou, skličující bolest tady v prsou. Byl tu doktor, měřil mi krevní tlak a mračil se: „Co to děláte,“ zlobil se, „krevní tlak nám stoupá. Musíte zachovávat klid, naprostý klid.“ Zkusil jsem nechat psaní a jen tak ležet; ale to mi zase vyskakují v hlavě úryvky dialogu, zas se to hašteří o nějakou hloupost, a já musím znovu domlouvat sám sobě: Ticho, vy tam, a nehádejte se; to i to je pravda, bylo to tak; ale copak není v člověku, copak není i v tom nejobyčejnějším životě dost místa pro různé pohnutky? Vždyť je to docela jednoduché; člověk může myslit sobecky a zarytě na svůj vlastní prospěch; za chvíli na to zapomene, zapomene na sebe sama a není pro něho nic než práce, kterou dělá.

Počkat, tak jednoduché to není: to jsou přece dva naprosto různé životy. O to jde, o to jde!

Oč totiž?

O to, který z nich je ten pravý.

Výňatek

Neumělecký text

Čapek zabloudil při hledání obyčejného člověka na nesprávné cestě. Musil a chtěl zabloudit. Jeho obyčejný člověk byl po právu přečasté čapkovské motivace vysokoškolákem, dokonce básníkem, než se stal přednostou stanice. Pro nás je „Obyčejný život“ životopisem měšťáka své doby. V tomto a žádném jiném smyslu je třeba ho přijímat. A nikoliv vidět ho, jak přivykli dřívější čtenáři, jako glorifikaci nadčasově pojatého „obyčejného“ člověka.

V této knize je nejvíce Čapkových omylů poplatných jeho idealistickému filozofickému názoru. Mohli bychom citovat donekonečna. Omezíme se však na hlavní nedostatek knihy. Nesmíme podlehnout autorově umělecké sugesci, tj. uhrančivému návodu, jak se fatalisticky smířit s bludištěm v člověku a ve společnosti, z které podle něho není východiska.

[…] Najdou se v něm čapkovské obdoby existenciálního kodexu […], kupříkladu: […] „Vždyť tím jsme si nejvíc rovni, že každý z nás žije nějakou jinou možnost.“ […]

(J. Řezáč v doslovu ke knižnímu vydání v r. 1956)

obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.