Karel Hynek Mácha - Máj
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
1836
1810 - 1836
I. část
Literární druh
Lyrickoepický
Literární forma
Poezie
Literární žánr
BaladaTéma
Nešťastná láska 2 milencůMotivy
Láska, posmrtný život, příroda, sebevraždaKompozice
Chronologická, ale i retrospektivní – 4 zpěvy, 2 intermezzaProstor
Okolí Bezdězu, Máchova jezera, DoksČas
?II. část
Vypravěč
Veršová výstavba
Obkročný rým PostavyVilém
Hlavní hrdina, loupežník, nešťastně zamilován do Jarmily, zklamán životem, utíká z reality, autor díla se s ním ztotožňuje
Jarmila
Krásná mladá dívka, spáchá sebevraždu
Otec Viléma
Krutý, svede JarmiluHynek
Poutník, vypravěč příběhu, objevuje se na konci básně, autor se s ním ztotožňuje, mluví sám o sobě, o mládí (,,Hynku! Viléme! Jarmilo!)III. část
Jazykové prostředkySpisovná čeština, knižní a básnické výrazy
Monology, přímá řeč
Kontrast světlo/tma, dobro/zlo, život/smrt
Metafora, personifikace, metonymie, oxymóron
Intermezzo I.
…
Sbor duchů
,,Připraven ještě jeho stán.
Až zítra půlnoc nastane,
vichr nás opět přivane.
Pak mu buď slavný pohřeb dán.“
Jeden hlas
Rozhlehlým polem leť můj hlas:
pohřeb v půlnoční bude čas!
Co k pohřbu dá, každý mi zjev!“
Čekan s kolem
,,Mrtvému rakví budu já.“
Žáby z bažiny
,,My odbudem pohřební zpěv.“
Vichr po jezeru
,,Pohřební hudbu vichr má.“
…
III. zpěv
Nad temné hory ružný den
vystav májový budí dol,
nad lesy ještě kol a kol -
lehká co mlha – bloudí sen.
Osud Viléma, který zabije svůdce své dívky Jarmily. Vlastně svého otce. Je uvžen dovězení a následující den je popraven.
Zpěv: básník oslavuje krásu májové přírody. Jarmila v podvečer prvního májového dne očekává u břehu jezera svého milence. Místo něj přichází jeden z jeho druhů a přináší zprávu o Vilémově smutném osudu.
Zpěv: básník vložil do Vilémových myšlenek všechny své vlastní pochybnosti o soudobé společnosti. Tato společnost donutila Viléma, aby násilím mstil svou zlobu. Objevuje se zde i filozofická úvaha o životě a věčnosti času.
Intermezzo: půlnoc, duchové se připravují na příchod strašného lesů pána na popravu
3. zpěv: vrchol básně, Vilém se ještě před popravou vyznává ze své lásky k vlasti
2. intermezzo: vilémovi druhové truchlí nad smrtí svého pána
4. zpěv: v závěru básně je básník na místě popraviště, vidí Vilémovo tělo a báseň končí zvoláním ,,Hynku, Viléme, Jarmilo!“, čímž se básník ztotožňuje s Vilémovými revolučními výtkami společnosti
Poznámky4 zpěvy a 2 intermezza