Severení Afrika a cestovní ruch

SEVERNÍ AFRIKA A CR

1) Lokalizační předpoklady v regionu Severní Afriky

Přírodní předpoklady:
Region severní Afriky zahrnuje tyto státy: Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libyi, Egypt a Súdán.

Ve srovnání se subsaharskou Afrikou země severní Afriky, s výjimkou Libye, dokázaly
úspěšně rozvinout sektor cestovního ruchu, se zaměřením především na plážovou turistiku.

Reliéf:
Maroko, Alžírsko a Tunisko jsou tvořeny vrásovými pohořími, která jsou velice podobná těm z jižní Evropy.

Na území severní Afriky lze identifikovat tři výrazné geografické znaky – pohoří Atlas na
západě, poušť Sahara na jihu a delta Nilu na východě. Nejvyšší vrcholky oblasti se nacházejí v pohoří Atlas ve středním Maroku, přičemž v zimních měsících jsou tyto hory zasněžené, což vytváří příznivé podmínky pro rozvoj cestovního ruchu zaměřeného na zimní sporty.

Většina zimních středisek se nachází v pohoří Vysoký Atlas, z nichž jsou nejvýznamnější Oukaimeden a Džebel Mischliffen.

Většinu území severní Afriky zaujímá poušť Sahara, která je největší pouští světa.

Nejvýznamnějším vodním tokem v oblasti je řeka Nil, kolem které se táhne úrodný pás, jenž i
v minulosti určoval oblast rozvoje tamější civilizace. Řeka Nil je nejdelší řekou světa, přivádí
vodu ze střední Afriky, protéká Jižním Súdánem, Súdánem a v Egyptě se vlévá do
Středozemního moře.

Klimatické podmínky:
Všechny země severní Afriky jsou přímořskými státy. Západní pobřeží severní Afriky omývá
Atlantský oceán, východní část regionu pak Rudé moře.

Severní oblast patří k subtropickému podnebnému pásu, přičemž nejvhodnější oblastí
pro život, a tedy i pro rozvoj turistického ruchu.

Klima v pobřežní oblasti severní Afriky má středomořský charakter, s horkými léty a mírnými
vlhkými zimami.

V regionu severní Afriky tedy můžeme identifikovat tři klimatické zóny:
- úrodné nížiny se středomořským podnebím
- pohoří Atlas s pravidelnými sněhovými srážkami v průběhu zimních měsíců
- pouště na jihu se životodárnými oázami

Kulturně-historické předpoklady:
Jedna z nejstarších civilizací světa se vyvinula v oblasti povodí řeky Nilu již na konci 4. tisíciletí př. n. l. a přetrvala až do roku 31 př. n. l., kdy bylo území přičleněno k Římskému impériu.Pozůstatkem a důkazem vyspělosti uvedené civilizace jsou dodnes dochované mohutné stavby, z nichž bezpochyby nejznámější jsou pyramidy v Gíze na samém předměstí Káhiry.
Největší vliv na dnešní ráz celé oblasti však zanechala arabská expanze v 7. století, která s sebou do oblasti přinesla také arabskou kulturu, náboženství a jazyk a ovlivnila i ráz místní architektury.

Obyvatelstvo:
Většina obyvatel severní Afriky je arabského původu, nejrozšířenějším dorozumívacím jazykem je arabština, náboženstvím pak islám.

Náboženství:
Islám určuje také podobu architektonických památek v oblasti severní Afriky a celkovou
atmosféru, se kterou se návštěvníci v oblasti setkají.

Poutě do míst, která jsou významná pro
islámskou víru, určují také podobu cestovního ruchu v severní Africe, jedná se o religiózní
cestovní ruch. Mezi poutními místy vyniká tuniský Kairuván, čtvrté nejsvatější místo islámu.

2) Realizační předpoklady v regionz Severní Afriky:
V zemích severní Afriky je rozdílná úroveň infrastruktury. Nad ostatní vyniká Maroko, které
se vyznačuje excelentní infrastrukturou, vhodně napojenou na síť mezinárodních letišť.
Marocká síť infrastruktury je budována v souladu s rozmístěním významných turistických
cílů v zemi.

Rozvoji turistického ruchu v Maroku nahrává jeho geografická blízkost k Evropě, do Maroka
mohou turisté plout na trajektech ze Španělska, nebo Gibraltaru nebo mohou využívat linky
nízkonákladových leteckých společností, které provozují své lety z evropských měst do
Casablanky nebo Marrakéše.

V Alžírsku nalezneme letiště téměř v každém významném městě, mezinárodní letiště spojují
zemi s významnými evropskými městy, navíc z důvodu veliké rozlohy Alžírska je letecká
doprava významná také pro vnitrostátní dopravu a umožňuje dosáhnout také odlehlých oblastí v horách nebo v poušti. Železniční síť je omezeného rozsahu, naproti tomu silniční síť je lépe rozvinutá.

Vzhledem k tomu, že většina návštěvníků do Tuniska přilétá, jsou zde pro rozvoj turistického
ruchu důležitá mezinárodní letiště – Tunis Carthage a Habib Bourguiba. Autobusová doprava je více rozšířená než železniční, turisté mohou k příjezdu do země využívat také lodní dopravu přes přístavy La Goulette a Bizerta.

Do Libye lze cestovat přes tři mezinárodní letiště, Tripolis, Benghází, Sepha, a v zemi se nacházejí další lokální letiště. Železniční doprava je velice omezená, začala se budovat teprve v roce 2008 a doposud funguje v omezené podobě. V důsledku bojů v roce 2011 byla většina infrastruktury v Libyi totálně zničená, proto zde v současné době nejsou příznivé podmínky pro cestovní ruch.

V Egyptě jsou všechny důležité turistické cíle dobře dostupné. Veliké mezinárodní letiště se
nachází v Káhiře. Jako důležitá dopravní tepna je v Egyptě využívána také řeka Nil, po které se přepravuje nejen náklad, ale populární jsou i turistické lodě podnikající výlety.

V Súdánu nalezneme mezinárodní letiště, železniční síť propojila sever s jižními oblastmi
země. V dopravě se využívá řeka Nil, avšak ne pro turistické potřeby, jako je tomu v Egyptě.

Turistická infrastruktura:
Důležitým faktorem pro rozvoj turistického ruchu je odpovídající ubytovací kapacita
v turisticky atraktivních oblastech. Pro příklad znázornění ubytovacích kapacit bylo vybráno Maroko z důvodu dostupnosti potřebných statistických dat.

Hotely v oblasti tuniského pobřeží zaměřené na plážovou turistiku jsou vybudované
v tradičním tuniském stylu, přísně oddělené od lokálních komunit. Dalšími populárními
ubytovacími zařízeními v Tunisku jsou kempy nebo hostely, ale i luxusní prázdninové vily.

Problémem Alžírska je nedostatek ubytovacích kapacit a nízká úroveň služeb.

Většina ubytovacích zařízení se nachází na pobřeží Středozemního moře a pak v oázách na jihu země.

3) Selektivní předpoklady v regionu Severní Afriky:
Významným selektivním předpokladem, který ovlivňuje rozvoj cestovního ruchu v severní
Africe, je politická stabilita. Dalším problémem, jemuž musejí země severní Afriky čelit, je
tzv. „demografická časovaná bomba“, neboli vysoký poměr obyvatel pod 21 let věku
v celkové populaci. Chudoba, negramotnost a nezaměstnanost jsou stále rozšířené, jak na
venkově, tak i ve městech.

Dalším významným problémem ovlivňujícím cestovní ruch v oblasti severní Afriky, je obava z teroristických útoků.

4) Významné atraktivity cestovního ruchu v oblasti Severní Afriky:
Mísí se zde tradiční berberská kultura s arabskými a částečně africkými vlivy a výsledkem je
jedinečná severoafrická kultura.

K atraktivitě lokalit přispívá i fakt, že mnoho zdejších památek, jak dokládá následující tabulka, bylo zapsáno na prestižní seznam Světového dědictví UNESCO:



Turisticky nejatraktivnějšími zeměmi regionu jsou Egypt, Maroko a Tunisko, tedy země, jejichž cestovní ruch je zaměřen především na plážovou turistiku a které vhodně využívají svou přímořskou geografickou polohu. Jsou to zároveň země, jež mají ze zkoumaného regionu nejvíce rozvinutou turistickou infrastrukturu, proto nabízejí návštěvníkům vhodné podmínky.

5) Významné turistické atraktivity ve vybraných zemích regionu Severní Afriky:

Maroko
Vrcholky Atlasu jsou v zimě zasněžené, což vytváří předpoklady pro provozování zimních sportů. V zemi se mísí arabské a africké 75 vlivy, ale patrný je zejména islámský vliv, což je poznat na místní architektuře. Na základě svých kulturních a přírodních specifik rozvinulo Maroko turistický ruch, který je ale do velké míry založený na plážovém turismu.

Tradiční turistický okruh zahrnuje královská města, tedy města, jež byla v odlišných obdobích marocké historie hlavními městy. Jedná se o Fez, Meknés, Rabat a Marrakéš.

Maroko je vhodnou destinací rovněž pro horskou turistiku, nejatraktivnější je výstup na
nejvyšší horu Vysokého Atlasu, Džebel Toubkal.

Egypt
Egypt je kulturním centrem celého arabského a islámského světa, místem setkání západu a
východu.

Většinu území Egypta zabírá poušť, majorita obyvatel žije v okolí řeky Nilu.

V Egyptě existuje dlouhá tradice cestovního ruchu, návštěvníky lákaly pyramidy už od římské doby, ale rozvoj moderního turismu se datuje do 19. století, kdy britská cestovní společnost Thomas Cook zavedla první výletní plavby po řece Nilu.

Největší podíl návštěvníků se zaměřuje na tzv. kulturní okruh, který zahrnuje:
Pyramidy v Gíze, Chrámy v oblasti Luxoru, Chrám v Abú Simbel, Káhira (město), Klášter sv. Kateřiny, Středomořské pobřeží, Pobřeží Rudého moře

http://geografie.osu.cz/wp-content/uploads/MCRAF_final_s_ISBN.pdf