Předmět Sociální dějiny od poloviny 18. století do současnosti (AHS100013)

Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu AHS100013 - Sociální dějiny od poloviny 18. století do současnosti, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova v Praze (UK).

Materiál	Typ	Datum	Počet stažení

Sylabus

1/ Periodizace sociálních dějin v dlouhém 19. století:v úvahu připadají občanské a národní revoluce, industrializace, politická participace, vzdělání, různé druhy emancipace (sociální, kulturní, hospodářská, politická, národní, genderová, resp. menšinová, intelektuální) jako modernizační faktory, jež jsou limitovány tradicionalistickými faktory, viz např. faktor opožďovaní v různých sférách společenského a kulturního života a k němu analogické faktory svébytnosti a uzavřenosti těch společenských vrstev, jež měly limitovanou schopnost pro přizpůsobení se společenské změně. Východiskem periodizace bude “bourdieuovský” koncept společnosti jako relativně “otevřené” interakce mezi několika rovinami společenského dění 1.sociálně-politické (viz problem participace, emancipace a legitimity), 2. hospodářské (viz dynamika a nerovnoměrný vývoj kapitalismu), 3. demografické (viz migrace a nová generační struktura), 4. kulturní (viz sekularizace, demokratizace a masovost) 2/ Společenská modernizace jako osvícenská ideologie, liberalismus a demokracie:prestiž vědění a vědeckého poznání jako zdroj sekularizace, jeho nositelé jako nová elita, jejich společenský vliv, osvícenští panovníci a jejich reformy, moderní byrokracie jako jejich nositel, pojem státního občana, možnosti, meze a sféry společenské rovnosti, modely a praxe racionálně řízené společnosti, vzdělávání lidu a společenské disciplinace. Pojem individuální svobody, lidských práv a integrativních mocenských nároků. Různé způsoby legitimizace společenského uspořádání mezi nároky vládnoucích elit a představami o „dobré“, „spravedlivé“, „odpovědné“ či „čestné“ vládě těch, jimž chtějí vládnout. Stát jako iniciátor společenských procesů i jako instituce, jež se musí vyrovnávat s „živelným“ či neočekávaným vývojem. Pojem vlády a její legitimity v procesu učení se z vlastních chyb. Pojem občanské společnosti jako ideálu; možnosti a meze jeho uskutečnění. Různé podoby demokratické participace, většinové rozhodování jako vůle lidu a vláda „vyvolených“ jako pretenze elit. 3/ Společenská modernizace a kapitalistická industrializace:technický pokrok, koncentrace kapitálu, racionalizace komunikace a vznik moderní podnikatelské buržoazie. Geneze jejích společenských rolí, meze a možnosti v utváření občanské společnosti na bázi konsensu s kapitalismem. Sociální a jiné důsledky první a druhé průmyslové revoluce pro jednotlivé společenské vrstvy. Průmyslové oblasti jako centra společenských změn, demografické trendy, migrace, pracovní podmínky, kultura práce. Práce žen a dětí, trh práce, hospodářské krize a nezaměstnanost - představy o jejím řešení. Hospodářská konjunktura a hospodářský růst jako předpoklad postupného zvyšování životní úrovně stále většího počtu lidí. Narůstající konkurence jako jeden z klíčových faktorů společenských vztahů, kompetitivní společnost a její mentální důsledky. 4/ Společenská modernizace a politické, sociální a národní revoluce:evropský revoluční cyklus 1789-1830-1848-1870, 1914-1918 a mimoevropský svět. Moderní revoluce a společenská změna: cíle revoluce a kontrarevoluce v jednotlivých etapách, jejich nositelé a spojenci, porevoluční kompromisy jako učení se z chyb, tzv. revoluce „shora“, resp. bonapartismus či „bílá“ revoluce. Politické, sociální a národní revoluce jako výzva vůči starým elitám. Vliv moderních revolucí a vývoj konceptu politických, sociálních a národních práv. Revoluční kontinuita a diskontinuita versus ideály společenského pokroku. Možnosti a meze revolučního konsensu o budoucím uspořádání společnosti. Revoluce a obrazy nepřátel a jejich „sedimentace“ do širšího společenského vědomí. 5/ Společenská modernizace a změny ve společenské struktuře:pojmy stavovské, občanské, národní a „třídní“ společnosti, vznik nových společenských skupin (viz kapitalističtí podnikatelé, noví živnostníci námezdní dělnictvo, sekulární inteligence, byrokracie a zaměstnanci) a proměny starých společenských skupin (viz šlechta, církevní hierarchie, patriciát, cechovní řemeslnictvo, poddanské venkovské obyvatelstvo). Jejich rekrutace, mobilita, místo v dělbě práce a společenská prestiž, jejich cíle v soukromé i veřejné sféře společenského života. Různé nástroje socializace a jejich proměny (viz např. rodina, církve, škola, povolání, armáda, spolky, politické strany, sport a cestování)6/ Společenská modernizace a společenská emancipace, resp. ztráta či nabytí společenského vlivu:je emancipace dominantním, resp. prestižním vzorem chování všech společenských vrstev v dlouhém 19. století? Její modelový vliv se neprojevuje jen u nových společenských vrstev (např. podnikatelstvo, zaměstnanci, sekulární inteligence a průmyslové dělnictvo), nýbrž i u dosud marginalizovaných skupin jako byli např. Židé, ženy a děti. S emancipačním modelem chování se musí vyrovnávat i staré či již zavedené společenské elity jako s výzvou vůči své výlučnosti. Konflikty v této sféře mezi mocnými a bezmocnými, dominantními a nedominantními, majetnými a nemajetnými, většinou a menšinou. Situace a faktory, jež tyto i jiné konflikty vyhrocují nebo naopak zase moderují, míra respektu k lidským, sociálním a kulturním právům, jejich právní a institucionální garance. „Okrajové“ společenské vrstvy a jejich „neemancipační“ modely chování.7/ Společenská modernizace a problém intelektuálních elit:intelektuálové jako nová společenská elita 19. století, typy jejich povolání, jejich strategie a vlivové sítě při uplatňování skupinových požadavků stejně jako při obhajobě či změně společenského řádu. Jejich kvalifikace a postavení mezi ideálem svobody a nezávislosti na straně jedné a zranitelnost jejich společenského postavení a vlivu ve formě symbolického kapitálu na straně druhé ve vztahu k etablované moci. Pole jejich prestižního působení, formy spolupráce a konfrontace. Zodpovědnost intelektuálů, jejich moc v podobě koncentrace vědění, četnosti diskursů, řady objevů, vynálezů a inovací. Akademické prostředí jako vlastní sféra vlivu intelektuálů a jeho zprostředkující vliv na ostatní společnost. Masový rozvoj univerzit, demokratizace vědění a tzv. vědecký proletariát. Rozvoj přírodních věd a techniky jako stále důležitější faktor společenské změny a transformací v duchovní i hmotné kultuře stejně jako v kvalitě individuálního života.8/ Společenská modernizace a ostatní elity:míra modernizace tzv. starých elit (viz. panovnický dvůr, šlechta, církevní hierarchie tradiční top - byrokracie a generalita) a mentalita společenské výlučnosti. Pole jejich společenského vlivu. Tzv. národní elity a jejich koncepty více či méně uzavřené národní společnosti versus kosmopolitismus a reakce na „jinakost“. Pole jejich společenského vlivu. Elity dělnického hnutí, jejich koncepty “beztřídní” společnosti mezi participací a revolucionismem. Mentalita, kultura a transformace elit a pole jejich společenského vlivu mezi krajními možnostmi společenské stability a „neodvratné“ změny. Konkurence a konflikty mezi těmito elitami, factory jejich identitity, míra získaného konsensu jako jeden z limitů jejich akčního rádiu. Narůstající společenská modernizace a problém tzv. alternativních či anonymních elit ve sféře politické, ideologické, náboženské, nacionální, umělecké a hospodářské.9/ Společenská modernizace: kulturní diferenciace versus společná historická paměť:východiskem je narůstající sekularizace a medializace kultury, dále jde o růst vzdělanosti a utváření nových vztahů mezi „vysokou“ a lidovou kulturou, vznik národních kultur a profilování jejich prestižních sfér, demokratizaci kulturních potřeb a růst významu spotřební a tělesné kultury i kultury volného času, rovněž sem patří kultura, resp. životní styl jednotlivých společenských vrstev jako projev jejich identity. Důraz na kulturní vzory a jejich sociální lokace. Kultura volného času: masová zábava, móda, dovolená, sport. S nástupem masové demokratické společnosti vystupuje do popředí dosud neznámá varibilita vztahů mezi procesy kulturní diferenciace na straně jedné a tendencí k utváření prestižních či dominantních kulturních vzorů, jež mají v některých případech nadnárodní charakter a vzpírají se i úzkému sociálnímu ohraničení. Historická paměť jako interakce mezi autostereotypy a heterostereotypy, její “místa”, “uzurpace” a “přepisování”. Fenomén masové kultury jako zábavy, podnikání a manipulace. 10/ Společenská modernizace a nacionalismus:moderní nacionalismus mezi emancipací a konfliktností a jeho možné etnosymbolické či protonacionální kořeny ve smyslu tzv. “imagined community”, osvojení si prostoru a konstrukce společné paměti. Moderní nacionalismus jako triáda 1/ národní vědomí, 2/ národní zájem a 3/ národní stát. Jeho kulturní vymezení mezi novou občanskou identitou a kultem odlišnosti v různých nacionálních ideologiích. Nacionalismus mezi globalizací a regionalismem. Limity emancipačních funkcí nacionalismu. Jeho nositelé, cíle, integrační a dezintegrační funkce, nacionální symboly, mýty, etnosymbolismus. Formování moderních národů a tzv. princip “prahu”. Vývojové fáze v utváření malých evropských národů. Jejich evoluční, revoluční a konfúzní scénáře. Moderní obrazy nepřátel a konflikty, nacionalismus a stát, nacionalismus a multietnicita, nacionalismus a šovinismus, nacionalismus a ozbrojené konflikty, resp. války. “Dekonstrukce” nacionalismu, kvantitativní a kulturní limity tolerance vůči “jinakosti”, ochota či neochota ke komunikaci mezi znepřatelenými národy.11/ Společenská modernizace: počátky společnosti masové demokracie a sociální otázka:občanská, industriální, urbanizovaná a všeobecně vzdělaná společnost vytváří tlak na rozvoj různých typů emancipace, růst masového konzumu a politické participace i na „formalizaci“ sociálních konfliktů. Navíc jsou provázené fenomény vysokonákladové žurnalistiky a vstupu elektrifikace do mediální, politické a kulturní sféry. Sociální otázka mezi možnostmi participace dolních sociálních vrstev a jejich sociálními protesty (živelné pouliční akce, řízené demonstrace, stávky a revoluce.). Ideologie sociální revoluce a nástup konzumní společnosti. „Výroba“ veřejného mínění jako kýženého cíle masové manipulace, vznik masových politických stran a krize liberálních politických systémů. Reklama jako princip komunikace a tlaku na přeskupování sociálních a kulturních identit. Trh práce a jeho proměny, mobilita za pracovními příležitostmi, vystěhovalectví. Pracovní čas mezi reprodukcí pracovní síly, seberealizací a kariérou. Meze a možnosti integrace nižších společenských vrstev do občanské společnosti před Velkou válkou a po ní. Sociální jistoty a představy o jejich zabezpečení, prvky sociálního státu ve Francii, Velké Británii, Německu a Rakousku-Uhersku. Pokusy o tzv. municipální socialismus. Různorodé představy o řešení sociální otázky (křesťanské, liberální, socialistické, humanisticko-reformní, marxisticko-reformní, marxisticko-revoluční a utopické). 12/ Společenská modernizace: rodina, lidské štěstí a každodennost:rodina a její právní regulace. Vývoj vztahu k dětem, prarodičům a příbuzným v různých společenských vrstvách. Změny v ženských rodinných i společenských rolích. Posuny v genderových rolích směrem k zrovnoprávňování žen s muži. Děti jako „rodinný kapitál“ vs. děti jako pracovní síla. Ostatní rodinné strategie a jejich závislost na tzv. rodinném kapitálu, habitu a sítích vlivu. Zdravotní péče a rozvoj tzv. kultury těla. Délka a kvalita života jako diferenciační faktor. Kvalita života a její projevy, spotřební nároky a vzory, bydlení, veřejná a soukromá hygiena. Městská a venkovská rodina: rostoucí urbanizace, komercionalizace, elektrifikace a komunikace a jejich mentální důsledky, modernizace zemědělství a její mentální důsledky. Rodina a veřejnost. Složitá souvztažnost habitu, vzdělání, výkonu, šancí na sebeuplatnění, intimních představ o „životním“ štěstí a nezbytnosti začlenit se do širších celků, zejména pak modernizujícího se státu, dynamických národotvorných procesů a proměnlivých kulturních, sociálních a hospodářských souvislostí, resp. struktur.

Literatura

L. Abramsová, Zrození ženy. Evropa 1789-1918. Brno 2005 K. Bade, Evropa v pohybu. Evropské migrace dvou století. P. 2005 C. A. Bayly, The Birth of the modern World 1780-1914. Global Connections and Comparisons. Oxford 2004 19. století v nás. Modely, instituce a reprezentace, které přetrvaly, ed. Milan Řepa. Praha 2008 L. Fialová, P. Horská ad., Dějiny obyvatelstva českých zemí. P. 1996 Habsburgermonarchie 1848 - 1918 ,Bd. IX, Teilband 1 - 2, eds. U. Harmat, H. Rumpler, Wien 2010. M. Hroch, Národy nejsou dílem náhody. Příčiny a předpoklady utváření moderních evropských národů. P. 2009 K novověkým sociálním dějinám českých zemí VI. Sociální dějiny dnes, eds. J. Čechurová a J. Štaif, P. 2004 M. Kučera, Kultura v českých dějinách 19. století. P. 2011 M. Lenderová, K hříchu a modlitbě. Žena v minulém století. P. 1999Táž ad., Z dějin české každodennosti. P. 2009 J. Machačová a J. Matějček, Nástin sociálního vývoje českých zemí 1781-1914. Opava 2002 (a další vydání) J. Osterhammel, Die Verwandlung der Welt: eine Geschichte des 19. Jahrhuderts. München 2009 P. N. Stearns, European Society in Upheaval. Social History since 1750, 2. vyd., New York 1975 O. Urban, Kapitalismus a česká společnost, 2. vyd., P. 2003 Doporučená literatura: B. Anderson, Představy společenství. Úvahy o původu a šíření nacionalismu. P. 2008 Antologie studijních textů k novověkým sociálním dějinám V./1, eds. J. Čechura a Z. Kárník. P. 2002 M. Bahenská, Počátky ženské emancipace v Čechách: dívčí vzdělávání a ženské spolky v 19. století v Praze. P. 2005 E. Bruckmüller, Sozialgeschichte Österreichs. Wien 1985 Člověk na Moravě 19. století, eds. L. Fasora, J. Hanuš, J. Malíř, Brno 2004 Člověk v Ostravě v XIX. století, eds. Milan Myška, Aleš Zářický, Ostrava 2007 M. Efmertová, České země v letech 1848 - 1918. P. 1998 Encyclopedia of European Social History I-VI., ed. P. N. Stearns, Detroit2001 Europäische Wirtschafts- und Sozialgeschichte IV., (1650-1850), ed. I. Mieck, Stuttgart 1993 Europäische Wirtschafts- und Sozialgeschichte V., (1850-1914), ed. W. Fischer, Stuttgart 1985 E. Hobsbawm, Národy a nacionalismus od r. 1780. Brno 2000 M. Hroch, Buržoazní revoluce v Evropě. P. 1981 M. Hroch (ed.) Pohledy na nacionalismus Čítanka textů. P. 2003 Týž, Na prahu národní existence. Praha 1999Ch. Charle, Intelektuálové v Evropě 19. století. P. 2004 F. Joklík, Obecný zákoník občanský pro republiku Československou, 3. vyd., P. 1922 (1. vyd. 1916) J. Klabouch, Manželství a rodina v minulosti. P. 1962 S. Knob, Allgemeine Charakteristik der Streikbewegung in den cisleithanischen Städten an der Wende vom 19. zum 20. Jahrhundert. Prager WISOHIM 2009, Vol. 9, s. 65 - 92 K novověkým sociálním dějinám českých zemí I. Čechy mezi tradicí a modernizací 1566-1848, eds. Z. Kárník a J. Štaif, P. 1999 K novověkým sociálním dějinám českých zemí II. Z dob rakouských a předlitavských 1848-1918, ed. Z. Kárník, P. 1998 J. Kořalka, Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914. P. 1996 J. Křen, Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780-1918. P. 1990 V. Křepeláková, Struktura a sociální postavení dělnické třídy v Čechách 1906-1914. P. 1974 R. Kučera, Život na příděl. Válečná každodennost a politika dělnické třídy v českých zemích 1914 - 1918. P. 2013 Jana Machačová, Jiří Matějček, Problémy obecné kultury v českých zemích 1781 - 1989Kutná Hora, Opava 2008J. Marek, Česká moderní kultura. P. 1998 T. Pěkný, Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2. vyd., P. 2002 J. Petráň ad., Počátky českého národního obrození. P. 1990 Stará dělnická Praha. Život a kultura pražských dělníků 1848-1939, eds. A. Robek, M. Moravcová, J. Šťastná, P. 1981 I. Šedivý, Češi, české země a velká válka 1914 - 1918. P. 2001 J. Štaif, Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830-1851. P. 2005Týž, František Palacký. Život, dílo, mýtus. P. 2009 P. Vošahlíková, Jak se žilo za časů Františka Josefa I. P. 1996 Táž, Zlaté časy české reklamy. P. 1999

Garant

prof. PhDr. Jiří Štaif, CSc.doc. PhDr. Michal Pullmann, Ph.D.JUDr. PhDr. Jakub Rákosník, Ph.D.

Vyučující

doc. PhDr. Michal Pullmann, Ph.D.JUDr. PhDr. Jakub Rákosník, Ph.D.prof. PhDr. Jiří Štaif, CSc.