Předmět Klíčové antropologické texty (YMA293)

Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu YMA293 - Klíčové antropologické texty, Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze (UK).

Materiál	Typ	Datum	Počet stažení

Sylabus

1.   9.10. 2015 - Úvodní hodina: etika a akademické psaní2.   16. 10. - Soc - B. Latour - We have never been modern (T. Stöckelová) - s. 1-10, 91-1293.    23. 10. - Hist -  Foucault - Dohlížet a trestat (V. Čapská) 4.    30. 10. - Soc - P. Bourdieu - Distinction  (Y. Abu Ghosh) 5.   6. 11. -  Fil.: Nietzsche, Genealogie morálky 3 (J. Chavalka)6.   13.  11. - Eto - Sarah Hrdy: Mothers and Others, Kapitola 2 (L. Martinec Nováková) 7.    20. 11. - Hist -  Scott, Gender as a useful category .... (1. kap. knihy Gender and the politics of history) (L. Storchová) 8.   27. 11. - Fil.: Foucault, Dějiny sexuality I  (M. Hanyš)9.    4.12. - Soc - E. Said - Orientalismus (P. Ezzeddine)10.    11.12. - Eto - Evolution of Brain Size in Cartwright, John (2008): Evolution and Human Behavior. MIT Press, Cambridge, Mass. (M.Stella)  Etologie člověka:TRIVERS, R. Parental Investment and Sexual Selection. In: Sexual Selection and the Descent of Man. CAMPBELL, B. (ed.).  London: Heinenmann, 1972. pp. 136-179.Základní text jednoho z klasiků evoluční biologie, který vysvětluje, jak biologicky dané odlišnosti v investicích do potomků u samců a samic různých druhů předurčují jejich reprodukční a rodičovské strategie, včetně chování. Významnou aplikací této obecně formulované teorie je i případ člověka, který se vyznačuje sice neobvykle vysokou péčí otce o potomky, ve srovnání s příbuznými živočišnými druhy, ale u kterého jsou přesto investice do potomků nerovnoměrně vychýleny směrem k ženám oproti mužům. Text se mnoha významných fenoménů, plynoucích u člověka z tohoto nepoměru, jako jsou odlišnosti v partnerských preferencích, mužská kompetice, nevěra a rozchod s partnerem či dokonce fyziologie a dožívání mužů a žen. HENRICH, J.,  McELREATH, R. Dual-inheritance theory: the evolution of human cultural capacities and cultural evolution. In: Oxford handbook of evolutionary psychology. Dunbar, R. I. M., Barrett, L. (eds). Oxford: Oxford University Press, 2007. pp. 555-570. ISBN 978-0-19-856830-8.Druh Homo sapiens se vyznačuje celou řadou vlastností, které jej výlučně charakterizují a je také nositelem mnoha dalších, které jej pevně taxonomicky ukotvují jako člena čeledi Hominidae, řádu primátů a třídy savců. Jednou z význačných lidských apomorfní je schopnost kulturního učení a z něj odvozené kumulativní kulturní evoluce, umožňující přijmout takové projevy chování, techniky, praktiky, nástroje a vědomosti, které by jedinec nebyl schopen za svůj život vyprodukovat. Kulturní evoluce, probíhající u člověka minimálně několik stovek tisíců let, se musela nutně promítnout i do lidské genetické evoluce. Kulturně získaná přesvědčení tvarují náš pohled na svět způsobem, který může ovlivňovat i rozhodnutí související s těmi aspekty naší mysli, které sdílíme s ostatními organismy a u kterých můžeme předpokládat, že jsou evolučním produktem. Kromě aspektů souvisejících s lidskou sexualitou, reprodukcí, příbuzenstvím, prostorovým vnímáním, úsudkem atp. Autoři tedy tvrdí, že aby bylo možné poznat lidskou psychiku a chování, je třeba vzít v potaz skutečnost, že náš druh se z velké části spoléhá na kulturní učení a na kulturní adaptace. Rámec, který v posledních desetiletích rozvíjí sevřená skupina autorů, zvaný Dual Inheritance Theory (teorie podvojné dědičnosti) se v rámci svého úsilí o začlenění těchto aspektů do darwinistického výzkumného programu koncentruje na 3 hlavní aspekty evoluce lidské psychiky a chování - 1) chápe kapacitu pro kulturu jako set v evoluci získaných adaptací, 2) akcentuje evoluci samotné kultury, zkoumá dynamiku těchto procesů a také kognitivní základ, který ji umožňuje 3) zkoumá koevoluci genů a kultury, způsoby, jakým kulturní evoluce mění selekční tlaky na lidský organismus a naopak jak se lidské biologické, evolučně získané ustrojení promítá do vývoje kultury. HRDY, S. B. Mothers and others: the evolutionary origins of mutual understanding. Cambridge: Belknap Press of Harvard University Press, 2009. 422 s. ISBN 978-0-674-03299-6.Stěžejní hypotézou knihy je, že hlavní změnou, která se udála u prvních homininů a která je zásadně odlišila od jejich předků, byl vznik rozšířené rodiny a aloparentální péče o potomstvo, a to dávno předtím, než se začal zvětšovat mozek, začala se používat řeč nebo komplexní nástroje. Kooperativní péče o potomstvo umožnila evoluci pro člověka typického dlouhého období dětství, růst mozku i délky života a sehrála roli v utváření kognitivních rysů ("hypersociality"), které "emocionálně modernímu" člověku (jenž se neobjevuje současně s člověkem anatomicky či behaviorálně moderním) umožnily projevovat empatii, a to i vůči biologicky nespřízněným jedincům. Klade si přitom mimo jiné otázku "proč my a ne oni" (lidoopi); porovnává výskyt kooperativní péče o potomstvo u různých druhů primátů a lovecko-sběračských, ale i moderních společností; či například dále popisuje sebeposilující evoluční proces, kdy se vůči sobě stávají pečovatelé a mladí jedinci citlivější a lépe "čitelní".  Historická antropologie:Ginzburg, C.,  Clues: Roots of an Evidential Paradigm. In: Clues, myths, and the historical method. Ginzburg, C. Johns Hopkins paperback ed. Baltimore, Md.: Johns Hopkins University Press, 1992, 1989. s. 96-125. ISBN 0-8018-4388-X.Ginzburg, C.Latitude, Slaves and the Bible: An Experiment in Microhistory. Critical Inquiry, 31/3, Spring 2005, s. 665-683. ISSN1542-7587.Ginzburgovy studie se zabývají mj. tím, jak je možné určitým badatelským postupem (kontextualizací) ustavit širší relevanci mikrohistorických "případů". Historii všeobecně řadí autor mezi disciplíny, které na příčiny jevů usuzují pouze nepřímo, na základě stop, resp. detailů, vytržených z kontingentního celku, na který přitom odkazují rysy a souvislosti, obsažené právě a pouze v těchto detailech. Takový přístup označuje Ginzburg jako konjekturální paradigma, resp. paradigma indicií. Kromě demonstrace tohoto přístupu např. na případu švýcarského kalvinistického kolonisty z přelomu 17. a 18. století nebo inkvizičního výslechu čarodějnice se autor zabývá rovněž důkazem/evidencí v historii nebo tím, co v době po lingvistickém obratu, problematizujícím vztah (pramenných) textů a sociální reality, odlišuje historii (pravdu) od fikce. Ricoeur, P. Čas a vyprávění. I. Zápletka a historické vyprávění. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2000. 319 s. Knihovna novověké tradice a současnosti; sv. 33. ISBN 80-7298-017-3. (s. 88-134).Text je zajímavý jednak z hlediska diskuze o vhodnosti narativní teorie dějepisectví, jednak z hlediska úvah o tom, že narativita je způsob vnímání (zkušenosti) času. V rámci kurzu bude věnována pozornost zejména důvodům, proč je podle Ricoera dějiny nutné vyprávět, ale i tomu, že Ricoeur nechává v dějepisectví také velký prostor pro teoretické analýzy a tomu, že patří k té větvi narativismu, která má za to, že vyprávění a jeho části (zápletky) lze vztáhnout k pramenným stopám, a tudíž lze rozlišovat mezi pravdivým a fiktivním vyprávěním. SCOTT, J. W. Gender and the politics of history. Rev. ed. New York: Columbia University Press, c1999, xvi, 267 s. ISBN 0-231-11857-0.Příklad výzkumu ukazujícího, jak genderové ideologie 19. století spoluutvářely nejen dobové konceptualizace dělnictva, formy odporu a individuální sebeidentifikace "dělníků", ale také až do druhé poloviny 20. století výrazně limitovaly samotnou možnost psát labour history. Sociokulturní antropologie:Bourdieu, P. Distinction: a social critique of the judgement of taste. Cambridge: Harvard University Press, 1984. 613 s. ISBN 0-674-21277-0.Ač Pierre Bourdieu nikdy neusiloval o to být autorem obecné teorie, představuje toto dílo jednu z nejobsáhlejších demonstrací několika jeho klíčových analytických postupů. Jednak je to jeho agonistický přístup k sociální realitě. Bourdieuho antropologie se nesoustředí na zájmy (interest), spíše staví na pojmu uznání a jeho dvojčete zneuznání. , kde hlad po uznání je příčinou lidského jednání, který může zahnat jen společnost. Dále je to metodologický polyteismus jako nástroj překonávání paradigmatických protikladů subjektivní-objektivní, struktura-jednání apod. A konečně v tomto díle nacházíme propracovanou souhru bourdieuvských konceptů sociálního pole, kulturního kapitálu a habitu. Jako antropology nás také zajímá, že hlavním tématem knihy je pojetí kultury, i když v nových souvislostech, zejména pak jako zásadní ideologický nástroj legitimizace sociálních rozdílů ve Francii 60. - 70. let, což autor demonstruje na neobvykle rozsáhlém a na svou dobu heterogenním empirickém materiálu. Hlavní teze výzkumu pak zasáhla ty, jež knihu četli nejpravděpodobněji - intelektuály a další strážce vkusu - na velmi citlivém místě: kantovské "Krásné je to, co se líbí všeobecně, bez pojmu", které je kritériem nejvyššího vkusu, odpovídá jejich materiálně odproštěnému postoji ke světu, který svůj odpor k vulgarizaci vyjadřuje preferencí vytříbenosti, abstrakce, formalismu, art-pour-art apod. Vkus, preference životního stylu je podle autora vždy vyjádřením o vkusu jiných. Tato "hra kultury" je nekonečná a není z ní úniku, protože má tendenci aplikovat kritéria vkusu na stále více sociálních praktik. Strážci vkusu v ní ovšem hrají nepohodlnou roli těch, kteří se cítí politicky na straně lidového vkusu a kulturně na straně legitimního vkusu. Mustr vkusů tak podle autora plní důležitou funkci maskování toho, o co vlastně ve "hře kultury" jde - o to se odlišit (distinction) tak, aby odlišnosti vypadaly nepřekonatelně a stabilně (např. jako vrozené dispozice), i když jsou obsahově arbitrární. Latour, B. Nikdy sme neboli moderní: esej o symetrickej antropológii. 1. vyd. Bratislava: Kalligram, 2003. 197 s. ISBN 80-7149-595-6.Latourova studie představuje klíčové myšlenky a přístupy "symetrické antropologie", která usiluje o to, aby byla při sociálněděním zkoumání věnována stejná analytická pozornost jak sociálním, tak technologickým, materiálním a přírodním skutečnostem, lidským i ne-lidským aktérům, hodnotám, politice i vědeckým faktům. Existující asymetrie mezi různými skutečnostmi mají být předmětem antropologického studia, nikoli jeho východiskem. Moderní společnosti analyzuje Latour  jako souhru praktik čištění (purifikace) a mísení (hybridizace) a jejich intenzifikaci, přičemž čištění (faktů a hodnot, vědy a politiky, přírody a společnosti) představuje oficiální doktrínu modernity, zatímco mísení se děje spíše skrytě - ale o to účinněji a nekontrolovatelněji. "Nikdy jsme nebyli moderní", protože čistění, které mělo být podle sebeporozumění modernity jejím definujícím rysem, nikdy nebylo jediným způsobem organizace moderních společností a mísení v nich hraje stejně klíčovou roli. BARTH, F. Ethnic groups and boundaries: the social organization of culture difference. Long Grove: Waveland Press, 1998. 153 s. ISBN 0-88133-979-2.Esej Fredrika Bartha, uvozující sborník etnografických studií Ethnic Groups and Boundaries: the social organization of culture difference (1969), je považován za revoluční text, ve své době zásadně rekonceptualizující kategorii etnicity. Barthův konstruktivistický (instrumentalistický) výklad etnických identit odmítl primordialistická pojetí etnických skupin jako izolovaných, kulturně disparátních jednotek, jež můžeme definovat výčtem jejich charakteristik, a zaměřil se na (do té doby analyticky opomíjené) hranice mezi skupinami a na to, jak jsou tyto v diachronní i synchronní perspektivě vyjednávány. Diskontinuitu etnických skupin interpretuje nikoli jako kulturní, ale jako sociální - etnicita je tedy pro Bartha formou sociální organizace a kategorizace. Vedle důrazu na procesuální, relační a situační aspekt etnicity je Barthův text důležitý rovněž analytickým obratem od zkoumání celých skupin a jejich interakcí k jednotlivým aktérům, kteří mají prostřednictvím kategorizace a sebe-identifikace klíčovou roli při vytváření a udržování skupinových hranic. Barthova teoretická stať je následována sedmi případovými studiemi, jež aplikují Barthova teoretická východiska na konkrétní etnografický materiál. Scheper-Hughes, N. Death without weeping: the violence of everyday life in Brazil. Berkeley: Univ. of California Pr., 1992. 614 s. ISBN 0-520-07537-4.Kniha je založena na dlouhodobém etnografickém výzkumu  (25 let interakce) v komunitě a rodinách novodobých plantážníků Bom Jesus da Mata v severovýchodní Brazílii. Scheper-Hughes ve své knize Death Without Weeping analyzuje mateřské praktiky, pro které používá termín selektivní zanedbávání (selective neglect), jež jsou racionalizovanou a rutinní (ekonomicky a sociálně podmíněnou) selekcí novorozeňat a batolat, které nemají šanci přežít podmínky extrémní chudoby. Dětem, které postrádají vůli (desejo), schopnost (jeito) a chuť (gusto) žít, odpírají matky jídlo a péči ve prospěch silnějších jedinců. Tyto teze  popírají tradiční "romantizující" výzkum vztahu matek a novorozeňat a přesvědčení (kterou Scheper-Hughes nazývá moderně buržoazní představou), že mateřská láska je univerzálním fenoménem. Kniha Death Without Weeping je specifická také svým žánrem, který zahrnuje hluboce emoční a osobní narativa, a morálním apelem a politickou angažovaností autorky. Proto byla v době svého publikování považována za kontroverzní (netradiční) etnografii, v současné době je již považována za klasickou etnografickou práci z oblasti medicínské antropologie. Filosofická antropologie:Nietzsche, F., Genealogie morálky. Praha: Aurora, 2002. 147 s. ISBN 80-7299-048-9. (Třetí pojednání, str. 77-134)Polemický spis Genealogie morálky slavného německého filosofa patří k jeho pozdním pracím a představuje text klíčový nejen v rámci jeho díla, ale i v moderním filosoficko-antropologickém uvažování o lidskosti člověka, a to už jenom proto, že metoda jeho výkladu by se dala nazvat "evoluční". V tomto spisu výjimečně opustil aforistickou formu a napsal jej během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo, které je ukázkou toho, jak asi měl vypadat začátek nerealizovaného díla "Vůle k moci". Ve Třetím pojednání se koncentruje na pojem "asketický ideál" a patří k Nietzscheho vůbec nejvrcholnějším výtvorům. Foucault, Michel - Dějiny sexuality I. Praha: Herrmann & synové, 1999.Povinně s. 96-120, kap. Předmět a Metoda z části Dispozitiv sexuality. Doporučeně ale nepovinně: s. 9-20 My, noví viktoriáni a s. 157-185 Právo nad smrtí a moc nad životem. Patočka, Jan - "Války 20. století a 20. století jako válka", in: týž, Kacířské eseje o filosofii dějin (s. 117-131). 

Garant

Mgr. Yasar Abu Ghosh, Ph.D.Mgr. Linda Hroníková, Ph.D.Mgr. Veronika Čapská, Ph.D.

Vyučující

Mgr. Yasar Abu Ghosh, Ph.D.Mgr. Veronika Čapská, Ph.D.PhDr. Marek Halbich, Ph.D.doc. Dr. phil. Mgr. Pavel HimlMgr. Jakub Chavalka, Ph.D.Mgr. et Mgr. Jitka Lindová, Ph.D.Mgr. Jakub Marek, Ph.D.Mgr. Lenka Martinec Nováková, Ph.D.Mgr. Marco Stella, Ph.D.Mgr. Tereza Stöckelová, Ph.D.PhDr. Lucie Storchová, Ph.D.