Předmět Globální koncepce ochrany životního prostředí (YME1519)

Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu YME1519 - Globální koncepce ochrany životního prostředí, Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze (UK).

Materiál	Typ	Datum	Počet stažení

Sylabus

Základní osnova kurzu:1. Počátky globálního uvědomění: Ekonomický rozvoj po 2. světové válce byl úspěšný a rychlý, ale zároveň přinesl zátěž životního prostředí velkého rozsahu. Důležitými milníky postupného uvědomění globálního ohrožení bylo Mlčící jaro R. Carsonové (1962), Den Země (1970), Meze růstu (1972) a Stockholmská konference OSN o lidském životním prostředí (1972).2. Koncepce udržitelného rozvoje: Základ přinesla zpráva Naše společná budoucnost (1987) a byl rozpracován summity v Riu de Janeiro (1992) a v Johannesburgu (2002). V současné době je udržitelný rozvoj všeobecně uznávaným rozvojovým paradigmatem.3. Věda udržitelnosti: Vědecké poznání, kvantifikace, interdisciplinarita má v této souvislosti základní význam. Vědecké programy a konference od programu Man and the Biosphere (1971) přes Global Change (1987) až po Planet Under Pressure (2012) a Future Earth (2013).4. Antropocén: Termín zaveden Crutzenem a Stoermerem (2000). Období přibližně posledních 200 let, kdy environmentální dopady ekonomického a sociálního rozvoje začaly mít rozhodující význam pro podobu přírodních procesů v planetárním rozsahu; příkladem je změna klimatu. Vývoj přírody tvoří s technickým a ekonomickým rozvojem jeden celek.5. Přírodní a ekosystémové služby: Výsledky projektu Miléniového hodnocení ekosystémů (2005). Mnohostranné propojení přírodních služeb a lidského blahobytu (wellbeing). Je dokumentováno poškození většiny světových ekosystémů a degradace většiny služeb, na kterých je lidská společnost závislá.6. Planetární meze a environmentálně bezpečný prostor: Koncepce 9 planetárních mezí (Rockström et al. 2009). Environmentální udržitelnost a bezpečnost. Identifikace a kvantifikace jednotlivých mezí, úloha vědeckého poznání a uplatnění na politické úrovni.7. Ekonomie životního prostředí: Vztah mezi ekonomickým růstem a ochranou prostředí. Ekonomické hodnocení přírody a přírodních služeb (Ekonomika ekosystémů a biodiverzity 2009). Globální veřejné statky (Nordhaus 2005). Strategie Zeleného růstu OECD (2011)8. Environmentální správa (governance): Demokratické procesy, zákonodárství a zákony, instituce a procesy na národní úrovni a v Evropské unii. Aarhuská úmluva o účasti veřejnosti (1998). Občanská společnost, proces přípravy Charty Země. 9. Soukromý sektor: Úloha podnikatelského sektoru. Význam vzorců spotřeby a výroby. Iniciativy typu Sociální odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility). Světová iniciativa Global Compact (2000). Světová podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj.10. Globální environmentální správa: Řešení globálních problémů na nadnárodní úrovni, úloha OSN a jejích orgánů (zejména Program OSN pro životní prostředí UNEP). Mnohostranné environmentální úmluvy. Výsledky summitu Rio+20 (2012).11. Globální environmentální Outlook to 2050: Dokument OECD (2012) se zabývá 4 velkými kategoriemi globálních environmentálních problémů: změna klimatu, ztráta biodiverzity, vodní zdroje a vztah životního prostředí a lidského zdraví.12. Globální cíle udržitelného rozvoje: Rozvojové cíle tisíciletí (OSN 2000) by měly po roce 2015 nahradit globální „Cíle udržitelného rozvoje“, které by měly platit pro všechny země. Zároveň by měl být schválen odpovídající soubor kvantitativních indikátorů.13. Environmentální politika Evropské unie: Evropská unie (ještě pod názvem Evropská společenství) přijala svůj první akční program pro životní prostředí již v roce 1973. V současné době platí již sedmý program, který je základem environmentální politiky ve všech oblastech životního prostředí.Povinná literatura:REID, Walter V. et al. Ekosystémy a lidský blahobyt: Syntéza: Zpráva Hodnocení ekosystémů k miléniu. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí, 2005. 138 s. ISBN 80-239-6300-7.MOLDAN, Bedřich. Podmaněná planeta. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2009. 419 s. ISBN 978-80-246-1580-6.UN Secretary General High-Level Panel on Global Sustainability: Resilient People, Resilient Planet. 1st ed. New York: UN, 2012. 107 p. ISBN/ISSN 9789210553049.ROCKSTRÖM, Johan, et al. Planetary Boundaries: Exploring the Safe Operating Space for Humanity. Ecology and Society, 2009, vol. 14, no 2, art. 32. ISSN 1708-3087. [cit. 2014-05-11]. Dostupné z: . STEFFEN, Will et al. Global Change and the Earth System: A Planet Under Pressure. 2. vyd. Berlin: Springer-Verlag, 2005. 336 p. ISBN 978-3-540-26594-8.Doporučená literatura:CARSON, Rachel. Silent Spring. Penguin Books, Harmondsworth, 1962. 206 s. ISBN 0-14-013891-9.MEADOWS, Donella H. et al. Překročení mezí. Praha: Argo, 1995. 320 s. ISBN 80-85794-83-7.Světová komise pro životní prostředí a rozvoj. Naše společná budoucnost. Praha: Academia, 1991. 300 s. ISBN 80-85368-07-02.TEEB: The Economics of Ecosystems and Biodiversity: Ecological and Economic Foundations. Earthscan. 392 p. ISBN 978-960-85918-4-4.

Garant

prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., dr. h. c.