52.Dýchací svaly a mechanika plic

• základem vdechu – zvětšení dutiny hrudní

• zdvižením žeber → předozadní a příčné rozšíření

• stahem bránice → zvětšení v kraniokaudálním směru

• podle převahy činnosti mezižeberních svalů nebo bránice – dva typy dýchání: kostální (převažuje u ♀) a abdominální (převažuje u ♂)

• normální dýchání – smíšené, účast obou typů

Dýchací svaly

• soubor kosterních svalů, působící při vdechu a výdechu

• hlavní svaly – v akci při každém vdechu / výdechu

• pomocné svaly – zapojeny jen při intenzivním dýchání / za chorobných stavů

• Vdechové svaly

• zdvihají žebra

• patří k nim i bránice

  1. hlavní:

     • musculi intercostales externi

     • diaphragma

  2. pomocné: všechny svaly upínající se shora na žebra, nebo na nich začínají

     • musculi scaleni – v akci i při klidovém dýchání; pohybují horními žebry

     • m.serratus anterior

     • m.latissimus dorsi

     • m.serratus posterior superior

     • m.pectoralis major

     • m.pectoralis minor

     • m.subclavius

     • m.sternocleidomastoideus

• Výdechové svaly

• působí tahem na žebra jejich sklonění → zmenšení dutiny hrudní

  1. hlavní:

     • musculi intercostales interni

     • musculi intercostales intimi – ne příliš aktivní; udržují správný rozestup žeber

  2. pomocné: všechny svaly upínající se na žebra zdola

     • svaly stěny břišní

     • m.serratus posterior inferior

     • m.quadratus lumborum

Dýchání

• v pleurální dutině nižší tlak než atmosferický

• při vdechu 0,6 – 0,9 kPa, při výdechu 0,4 kPa

• v plicích atmosferický tlak, tzn.vyšší než v pleurální dutině → rozpíná plíce a drží je přitištěné ke stěnám pleurálních dutin (s výjimkou recessus pleurales)

• při vdechu (rozšiřování dutiny hrudní) klesá tlak mezi parietální a pulmonální pleurou → atmosferický vzduch do plíce a rozpíná ji tak, že zůstává přitištěna k parietální pleuře

• okraje plic zčásti do recessus pleurales

• při výdechu (zmenšování dutiny hrudní) zůstává plíce v kontaktu se stěnou pleurální dutiny

• elastickým aparátem a hladkou svalovinou (pod poplicnicí, v intersticiu, v interlobulárních septech, podél stěn bronchů) se aktivně stahuje k hilu v souladu se zmenšující se hrudní dutinou – neoddělí se od parietální pleury

• otevření hrudní stěny → vniknutí atmosferického vzduchu do pleurální dutiny → tlak uvnitř plíce a kolem se vyrovná → elastické napětí plíce ji smrští k hilu = pneumothorax

• pneumothorax zastavuje dých.pohyby – někdy jako léčebná metoda pro zklidnění plíce

• plíce jedné strany stačí udržet výměnu plynů

• na vdechu se podílí rychlá akce příčně pruhovaného svalstva, na výdechu pomalejší elastický tah v plíci => časový poměr 1:3 (normální dýchání)

• při poškození elastiky plíce → prodloužení doby výdechu

• při dých.pohybech nejmenší pohyb - apex pulmonis, největší pohyb – baze plicní

• dolní okraje se posunují o 2-4 cm – zčásti se zasunují do recessus costodiaphragmatici

• přední okraje plic ventromediálně do recessus costomediastinales – skluz poplicnice po pohrudnici

• pohyb usnadněn pleurální tekutinou

• ztížen při suchém zánětu pohrudnice – povrch pleury se pokrývá vrstvičkou drsného fibrinu → bolest, poslechový fenomen

• při vdechu posun stopky kaudálně a mírně ventrálně o 1-1,5 cm

• malé bronchy se při vdechu prodlužují a vějířovitě rozevírají → zvětšování alveolů

• alveoly díky surfaktantu rozepjaté jako mýdlové bubliny

• tah elastických systémů a hladkého svalstva → znemožněno zakřivování bronchů, udržení otevřeného průsvitu bronchů i plicních cév

• dýchání začíná ihned po narození

• první vdech → nesnadné překonání elastického tahu plic působící proti rozepětí plic vzduchem

• dých.pohyby zprvu nepravidelné

• plnění plic vzduchem a rozvíjení alveolů spolu se vstřebáváním tekutiny z nitra plic – postupně, v okrscích