Předmět Psychologie osobnosti s úvodem do diferenciální psychologie X (OBPS13503)

Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu OBPS13503 - Psychologie osobnosti s úvodem do diferenciální psychologie X, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze (UK).

Materiál	Typ	Datum	Počet stažení

Cíl

Cílem kurzu je uvedení do hlavních trendů tematizace problematiky vnitřního obrazu osobnosti v současné psychologii a získání základního přehledu o tématech diferenciální psychologie. Kurz je zaměřen na poznání a pochopení funkce osobnosti v životě člověka a přispívá k integrování vědění o jeho duševním životě.

Sylabus

1. Téma: Úvod do diferenciální psychologieVznik a vývoj disciplíny diferenciální psychologie, diferenciální psychologie jako věda o člověku, faktory ovlivňující vznik diferenciální psychologie, vazby s ostatními psychologickými disciplinami především pak s psychologií osobnosti. Hlavní okruhy problémů, jimiž se zabývá: studium individuálních rozdílů. Příčiny individuálních rozdílů, interakce dědičnost a prostředí, věk a učení jako proměnné individuálních rozdílů, skupinové rozdíly studované v diferenciální psychologii (výzkumy a jejich interpretace, důsledky). Inteligence jako spojující článek mezi řadou výzkumů orientovaných na zjišťování skupinových rozdílů. Rozdíly v inteligenci, rozdíly mezi pohlavími (chlapci x dívky, muži x ženy, maskulinita x femininita), rasami (výzkumy bělošské a černošské rasy , A. Jensen). Rozdíly mezi lidmi dané socioekonomickým statusem (např.elaborovaný a restriktivní jazykový kód, Bernstein), genderové rozdíly - A.Oakleyová a rozdíly dané vlivy kultury apod. Diferenciální psychologie a psychologie osobnosti.2. Téma: Vznik psychologie osobnostiOmezenost atomizující tendence v psychologii 19. stol., postupné zdůrazňování kategorie osobnosti. Vlivy přispívající ke vzniku psychologie osobnosti (gestaltismus, primát celku nad částmi, psychopatologie, myšlenky Ribota o vztahu mezi poruchou jedné funkce a jejím účinkem na fungování celku osobnosti, diferenciální psychologie, jedinečnost a nedělitelnost, individuálnost, experiment v psychologii, reakční čas a osobní rovnice, vliv německé charakterologie, anticipace myšlenky struktury osobnosti aj.).Dvě tendence v rozvoji psychologie osobnosti: a) odvozování přístupů od filozofických problémů, úzký vztah k filozofii, b) distancování se od filozofických problémů, snaha nalézt specifiku tématu osobnosti v psychologii. Cattellovy 3 etapy vývoje disciplíny, Brengelmannovy čtyři fáze vývoje psychologie osobnosti.Definice osobnosti (historicky užívané pojmy duše, persona, charakter, příbuzné pojmy individuum, jedinec, osoba, organismus). Klasifikace definic podle Allporta (hromadné, integrační, hierarchické, interakční a diferenciační definice). Vztah a vazby psychologie osobnosti k dalším teoretickým a aplikovaným psychologickým disciplínám, zejména k obecné, vývojové, sociální a klinické psychologii). 3. Téma: Hlavní témata a metody studia psychologie osobnosti.Charakteristika hlavních témat, které studuje psychologie osobnosti: téma struktury osobnosti (zkoumání a identifikace prvků výstavby osobnosti včetně jejich uspořádání v relativně stabilní systém), téma dynamiky osobnosti (zkoumání proměnlivosti prožívání a chování člověka, zájem o přechodné, opakující se změny osobnosti), téma vývoje osobnosti (studium nevratných a trvalých změn osobnosti) a téma patologie osobnosti (poruchy struktury a dynamiky osobnosti, které znesnadňují adaptaci na běžné nároky života). Rozdíl mezi dynamikou a vývojem osobnosti. Nomotetický, idiografický a typologický přístup k osobnosti. Charakteristika hlavních skupin metod používaných při sběru dat o osobnosti a při jejím studiu: dotazování (testové metody a jejich klasifikace, rozhovor), pozorování, analýza produktů činnosti (kresba, dílo), měření tělesných znaků. Místo experimentu v psychologii osobnosti.4. Téma: Problematika struktury a dynamiky osobnostiVymezení struktury osobnosti, druhy struktury, statická struktura (typologie, faktorová struktura), dynamická struktura (z pohledu teorií učení, z aspektu hlubinných teorií). Historie zvýrazňování tématu osobnostní struktury v psychologii: podněty z filozofie, Platon a jeho vnitřní stavba duše, Aristotelův systém, pozdější vlivy: německé charakterologie, individuální reaktivita osob, vliv rozvoje různých aplikačních disciplín, které pracují s intervencí, parciální působení na jednotlivé stránky osobnosti s cílem navodit změnu v celku osobnosti, psychopatologie aj. Současná psychologie a pojem struktura osobnosti. Různé přístupy k problematice osobnostní struktury a jejich charakteristika:přístupy strukturující osobnost horizontálně (tradiční pojetí, snaha o identifikaci a diferenciaci funkčních osobnostních jednotek (např. Rubinštejn, Meili aj.),přístupy strukturující osobnost vertikálně (hierarchicky uspořádané úrovně vnitřní stavby osobnosti (hlubinné modely Freud, Lerschova strukturace), přístupy strukturující osobnost s užitím rysového hlediska: I. (typ a typologie, typologická strukturace, 2 druhy typologií ? a) vztah tělesných a psychických vlastností                                                                                             Hippokrates, Pavlov, Kretschmer, Sheldon aj. b) typologie, ve kterých je klíčem vztah ke světu                                              II. faktorová strukturace: faktor, faktorová analýza, Eysenck, Cattell, Guilford a jejich systémy, systém BIG FIVE,přístupy strukturující osobnost situačně, vztah mezi chováním jedince a situacemi, behavioristické pojetí ? osoba je funkcí situace, odmítání trvalejší struktury osobnosti (Skinner aj.),přístupy strukturující osobnost transpersonálně rozšíření terénu strukturace a překračování hranic fyzické osoby, trv. psychologické prostředí.Vztah struktury a dynamiky. Zpočátku oddělené zkoumání struktury a dynamiky osobnosti, 60. léta akcentování interakce mezi strukturou osobnosti (rysy) a dynamickými procesy. 3 přístupy k řešení vztahu struktury a dynamiky osobnosti. 1. období - přehodnocování psychických vlastností jako jednoznačně stabilních charakteristik individua, 2. období  hledání substrátů funkcí, které regulují a určují individuální zvláštnosti jedince v jeho projevech (aktivita, emocionalita apod.), 3. období  zkoumání vztahu různé interakční pohotovosti jedinců, která je dána jejich různou emotivitou, aktivitou, anticipací atd. v kontextu dalších, schopnostních a motivačních, vlastností. Vliv sociálního prostředí na individualizacaci reaktivity jedinců.5. Téma: Průběh prožívání a činnosti osobnostiDeterminace průběhu prožívání na biologické úrovni: tělesná stavba, různé koncepce o vztahu těla a osobnosti ve 20. století (Hippokratovy 2 typy tělesné stavby, Kretschmerovy konstituční typy: leptosom, pyknik, atletik, dysplastik a jejich afinita k duševním chorobám. Sheldonova typologie: ektomorf, endomorf, mezomorf. Kritika konstitučních typologií. Biologické determinanty prožívání a činnosti osobnosti: biorytmy osobnost a rytmycita, zdroje rytmicity, rytmy osobnosti a jejich charakteristika, endokrinní aktivita biochemická individualita, typ metabolismu, hyper a hypo funkce štítné žlázy, typy VNČ a osobnost základní nervové procesy, Pavlovovy typy, Lurijův model o vztahu mozku k osobnosti (energetický, informační a integrační blok).6. Téma: Temperamentové dispoziceTemparament osobnosti: vymezení, charakteristika základních vlastností temperamentu (vzrušivost, intenzita, hloubka a délka prožívání). Vývoj temperamentu. Prezentace základních teorií temperamentu. Kategoriální pojetí temperamentu: (humorální pojetí Hippokratovo a Galénovo). Dimenzionální pojetí temperamentu: Kretschmerova teorie temperamentu: cyklotýmní, schizotýmní a viskózní temperament, Sheldonova teorie temperamentu: viscerotonie, cerebrotonie a somatotonie, Heymans-Wiersmova teorie temperamentu, ověřování hypotetických dimenzí: emotivita, stupeň doznívání, aktivita, 8 temperamentových typů. Teorie temperamentových bloků (Thomas, Chessová, Birch), charakteristika 9 bloků temperamentu, typy dětí, vztah k výchově a kritika teorie.Vývojově interakční teorie temperamentu Busse a Plomina (složky temperamentu aktivita, emocionalita, sociabilita a impulzivita).Cloningerova teorie temperamentu a charakteru,  a další. Dimenze temperamentu: maskulinita, femininita, rigidita-flexibilita.Celkové zhodnocení teorií temperamentu a jejich vývoje. Patologická disponovanost osobnosti na úrovni průběhu činnosti (Kretschmer, Pavlov).7. Téma: Zaměřenost obsahu činnosti osobnosti a její determinaceZákladní charakteristika motivu a procesu motivace. Charakteristika jednotlivých skupin motivačních dispozic prostřednictvím kritérií a) míry jejich obecnosti, b) rozsahu ovlivnění jednání a chování jedince, c) rychlosti dosažení uspokojení, naplnění motivů. Cíle jako motivy, typologie cílového jednání.Výklad jednotlivých skupin motivačních dispozic:Potřeby: klasifikace potřeb na základě komparace na úrovni fylogenetické, ontogenetické a antropogenetické. Rozbor přístupu Maslowa k potřebám, druhy potřeb, flow motivace, seberealizace, seberealizované osobnosti, výzkumy Maslowa a Rogerse. Frustrace a frustrační tolerance, deprivace.Zájmy: vymezení a charakteristika, složky a klasifikace zájmů a jejich vývoj (Super, Crites) způsoby zjišťování zájmů jedince.Postoje: vymezení a charakteristika, postoje v sociální psychologii a psychologii osobnosti, složky postoje, vývoj a změna postojů jedince. Měření postojů.Hodnoty: vymezení a charakteristika cílových, instrumentálních, směrových a kriteriárních hodnot. Teorie E. Sprangera a koncepce jeho hodnotových typů. Morrisova hodnotová typologie.Teorie motivace: Prezentace základních výkladových modelů motivace. Homeostatický model, pobídkový model, kognitivní model, humanistický model. (Teorie Fredova, Murraye, Atkinsonova, Rogerse apod.).8. Téma: Schopnosti, vlohy. inteligence a tvořivost Kognitivní komponenta osobnosti.Vymezení a charakteristika dispoziční báze schopností. Pojem vloha, schopnost, inteligence, nadání a dovednost. Úskalí vymezování schopností: úzké vs. široké, společenská prospěšnost vs. společenská neužitečnost, aj. Klasifikace lidských schopností dle různých kritérií (z hlediska jejich vývoje schopnosti: aktuální a potencionální, z hlediska oblasti projevů: matematické, hudební, sociální, technické schopnosti atd., z hlediska procesu zpracování informací: percepční, kognitivní(intelektové), senzomotorické, Guilford).Inteligence a intelektové schopnosti - klíčové a tradiční téma psychologie schopností: charakteristika teoretických přístupů k inteligenci (biologický, psychometrický, kognitivní, faktorový, kontextuální a komplexní přístupy), Důraz na komplexní přístup a výklad teorií H. Gardnera (teorie rozmanitých inteligencí) a R.J. Sternberga (triarchická teorie inteligence). Hlavní teoretické spory v učení o inteligenci: a) podstata inteligence tvořena především nižšími nebo vyššími poznávacími procesy?, b) biologický základ nebo kontextuální základ inteligence, Galton vs. Flynn, c) stabilita nebo vývoj inteligence v čase? ? Inteligence ve stáří.Tvořivost: tvořivost, tvořivý produkt, tvořivý proces a tvořivá osobnost. Schopnosti a vlastnosti tvořivé dospělé osobnosti, výzkumy tvůrců a produktivních jedinců K. Simontona. Tvorba dospělých versus dětská tvořivost. Teorie vysvětlující kvantitativně nebo kvalitativně mimořádnou produkci, Problém hodnocení tvořivosti, kritéria subjektivní a objektivní. Výcviky tvořivosti a možnost změny v tvořivosti u jedince.Superiorní inteligence a tvořivost, vzájemný vztah složek, výzkumy Getzelse a Jacksona. Přístupy ke zkoumání mimořádných výsledků činnosti v minulosti a současné přístupy ke zkoumání nadání (kognitivní, osobnostně-vývojový a sociálně-kulturní přístupy, příklady modelů nadání (např. Renzulliho, Mőnkse, Tannenbauma a Robinsona) a jejich vztah k edukačnímu procesu. Osobnost nadaných jedinců a jejich problémy (mýty a realita), výzkumy a problematické okruhy.9. Téma: Kognitivní a akční styly osobnosti, soudržný způsob, jakým osoba vnímá, myslí, pamatuje si a řeší problémy, vymezení a první výzkumy. Charakteristika vybraných kognitivních stylů:závislost na poli vs. nezávislost na poli (Wittkin), charakteristiky osob s uvedenými styly (určující externí referenční rámec, nižší analytické schopnosti, větší konformnost a konvenčnost, menší aktivita v přijímání informací versus řídí se vnitřním referenčním rámcem, nezávislost, postižení detailů a jejich kombinace, analytické myšlení.reflexivita vs. impulzivita (Kagan), způsoby reagování na požadavky situace (odklad reakce, pomalost v přetváření informací, kontrola a proiry versus rychlé reagování, kontrola a posteriori.šířka kategorizace (Bruner) "široký a úzký kategorizátor, celostní strategie řešení, menší koncentrace na rozdíly mezi podněty, riziko z nereagování versus analytické zpracování informací, riziko z regování, koncentrace na detaily, (dotazník Pettigrewa),vyostřování vs. uhlazování (Klein), kognitivní styl týkající se vnímání, uhlazovači x vyostřovači, ignorování změn, přeceňování minulé zkušenosti, konzervatismus versus přeceňování změn, flexibilnost, adaptivnost vs. inovativnost (Kirton), využívání osvědčených pravidel x vyhledávání nových způsobů řešení, adaptor x inovátor, opatrnost, důslednost, výkonnost, schopnost absorbce novinek versus senzitivita k environmentálním klíčům, další kognitivní styly, překrývání stylů, intelektové styly Sternberga, způsoby jakým je inteligence využívána a navenek manifestovaná (monarchistický, hierarchický, oligarchický a anarchistický styl),Vymezení akčních stylů: stabilní vs. labilní (Lurija), Allportovy styly při kresebné činnosti (prostorový, centrifugální, silový styl) aj.Kognitivní styly jako nástroje pro objasnění vnitřní konzistence osobnosti, Kognitivní styly jako spojovací články mezi schopnostmi a vlastnostmi osobnosti.10. Téma: CharakterSpecifické místo problematiky charakteru v systému dispoziční báze osobnosti, vztah k charakterologii, vztah k morálnímu usuzování, vztah k vůli. Allport a charakter, Robinštejnův přístup k charakteru a teorie Pecka, vztah k současné pozitivní psychologii.11. Téma: Utváření a integrita osobnosti, náročné životní situaceHistorie utváření individuálního já, výzkum Luriji, myšlenka Jamese a rozlišení předmětného a činného já. Vznik sebeobrazu a sebepojetí. Vývoj fyzického, psychického a sociálního já (Bačová). Identita a její utváření, Erikson a další, komponenty identity, problémy.Klasifikace náročných životních situací, jejich charakterizování, naučená bezmocnost, Lazarus, stres a frustrace, syndrom vyhoření12. Téma: Klasifikace hlavních teoretických přístupů ke studiu osobnostiUžitečnost teoríí - kritéria užitečnosti, klasifikace a charakteristika jednotlivých přístupů včetně představitelů. a) psychoanalytický přístup, b) humanistický přístup, c) rysový přístup, d) přístup emergující z teorí učení, e) sociálně-kognitivní a kognitivní přístupPostup, komentář a vztah obsahu kurzu k dalším psychologickým kurzům studijního programu:Kurz je realizován řadou přednášek a seminářem, který uvádí studenty do terénu disciplíny. Seminář je zahájen až po úvodních přednáškách.  Úzký vztah má především k teoretickým disciplínám. K Obecné psychologii II zejména v tématech inteligence, tvořivost, které jsou zde rozvedeny především směrem k osobnosti (např. kognitivní a akční styly osobnosti, úspěšná inteligence, modely nadání, tvořivá osobnost). Dále má vazbu na Dějiny psychologie (vznik Psychologie osobnosti) a na Vývojovou psychologii I a II všude tam, kdy je zmiňováno téma vývoje osobnosti a jejích jednotlivých složek. Souběžně se některá témata propojují s tématy přednášenými v Sociální psychologii (např. v tématu postoje, identity, náročných životních situací.). Rovněž lze najít spoje s kurzem Psychologický výzkum, který probíhá souběžně s Psychologií osobnosti s úvodem do diferenciální psychologie v 3. a 4. semestru. Jedná se o aplikační možnost teoretických poznatků na populaci školních dětí, dětí s různým temperamentem, inteligencí, problémy, dětí různě motivovaných v situacích učení a školního života, dále pak v povinně  volitelných kurzech Gender ve škole a Úvod do gender studies, které rozšiřují vybrané poznatky ze základů diferenciální psychologie. Ve vztahu k magisterskému studiu je tento kurz základem pro povinný kurz Teorie osobnosti a Semináři k teoriím osobnosti, ve kterých se předpokládá zvládnutí a pochopení přístupů a úvah autorů pokoušejících se osobnost uchopit a vysvětlit její fungování. Kurz Psychologie osobnosti s úvodem do diferenciální psychologie je zaměřen na podrobnější seznámení s dílčími komponentami osobnosti a s dílčími tématy disciplíny a vniřní stavbou osobnosti. Je poznatkovou základnou také pro reflektované stáže poradenské, klinické a pro řadu volitelných kurzů magisterského stupně studia.Kurzu je ukončen zápočtem a zkouškou.Pro udělení zápočtu se požaduje:a) 75 % účast na seminářích, napsání recenze na odbornou publikaci vztahující se k problematice osobnosti dle požadavků vyučujícího a diskuse k ní.Pro udělení zkoušky se požaduje:b) Úspěšné absolvování vědomostního písemného testu k probíraným tématům. Test je koncipován především jako výběr odpovědí na otázku z pěti nabídnutých.

Literatura

ANASTASIOVÁ, A. Differential Psychology. New York: Macmillan, 1958.BAČOVÁ, V. Společenská a kulturná podmienenosť osobnej identity. Československá psychologie. 1996, 40, 4, s. 320-336.BALCAR, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1982.BAUMEISTER. R.F. Identity: Culture change and the struggle for self. New York: Oxford University Press, 1986.BUSS, D.M.: CANTOR, N. Personality Psychology. Recent Trends and Emerging Directions. New York: Springer-Verlag, 1989.BRENGELMANN, J. C.:Osobnost. In: MEILI, R. ? RORACHER, H.: Učebnice experimentální psychologie. SPN, 1967, s. 241-273.GOULD, S.J. Jak neměřit člověka.Praha: Nakladatelství lidové noviny, 1997.KOLAŘÍKOVÁ, O.:Problémy struktury osobnosti. Academia, Praha 1981.ŘÍČAN, P. Psychologie osobnosti. Praha: Grada, 2007.SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno:Barrister a Principal, 2002.ŠTÚR, I. Základy diferenciálnej psychologie. Martin: Osveta 1975.

Garant

doc. PhDr. Lenka Hříbková, CSc.

Vyučující

doc. PhDr. Lenka Hříbková, CSc.PhDr. Hana Valentová