Předmět Krizová intervence (ON913027)

Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu ON913027 - Krizová intervence, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze (UK).

Materiál	Typ	Datum	Počet stažení

Cíl

V průběhu kurzu se frekventanti seznámí se základy krizové intervence a podmínkami jejího praktického využití.

Sylabus

Problematika krizových situací a přiměřených reakcí na ně je vysoce aktuální.S krizemi dětí školního věku se nejen pedagog, ale psycholog v praxi setkává takřka permanentně a jeho zásah leckdy výrazně ovlivní i další vývoj dítěte i celé třídy a školy ( např. široká problematika násilí, včetně šikany).Profesionální zvládání náročných situací, které krizové intervence vyžadují je podmíněno specifickými znalostmi i zkušenostmi,včetně sebezkušeností.Podstatnou složkou profesionální krizové intervence je orientace ve vlastních, především emocionálních procesech a jejich zpracování s cílem minimalizace jejich negativních dopadů na jednotlivé dítě, jeho rodinu i např. třídu, kterou dítě navštěvuje.Tyto dovednosti pak mají přímou souvislost i s psychohygienickou složkou a prevencí syndromu vyhoření u pomáhajících profesí.Kurz Krizová intervence má pomoci posluchačům orientovat se v této problematice a stanovit základní kroky v praktické dovednosti krizové intervence.Proto jsou zařazeny i okruhy týkající se širších souvislostí a návazných možností krizové intervence.Výukový program je interaktivní formou zaměřen především na zmapování druhu krize, zvážení její urgence a emergence, a také na interdisciplinární a mezirezortní spolupráciKrizová intervence úzce souvisí se sociálně psychologickými dovednostmi ? především zákonitostmi komunikace včetně neverbality, zvládnutí technik aktivního naslouchání, formami optimální komunikace ve vztahu k řešení konfliktu, ale i se specifickými formami komunikace ? asertivitou, a také znalostmi, které strategie jsou komunikaci podněcující , a které potlačující..POJMU KRIZE se užívá v mnoha významech a v nejrůznějších oblastech / např. krize vztahů od partnerských, rodinných až po mezinárodní, krize hospodářská, krize hodnot.../.Termín vyjadřuje období zmatků a hledání řešení, ale také nebezpečné stavy. Spojuje se paks takovými obsahy jako je neštěstí, stres, panika, katastrofa.Často je krize pojímána pouze negativně - jako ohrožení s negativními důsledky Řecké slovo CRISIS znamená ale vedle krize také rozhodnutí, rozloučení, rozpolcení, odloučení, rozsudek, volbu a zkoušku.Vývoj člověka od útlého věku po stáří prochází řadou krizí, které jsou pro jeho vývoj nezbytné a vlastně podmiňují další vývojové stadium.Takovou je například známá krize období vzdoru kolem tří let dítěte, krize vstupu do školy, ale i krize středního věku a obdobně.E.H.Erikson / 1963/ zdůrazňuje ve své teorii osmi etap života to, že na každém stupni vývoje je nutno řešit psychosociální konflikt / nastává tedy krize /, bez jehož vyřešení nelze postoupit ve vývoji dále. Tyto krize jsou krize vývojově zákonité.Také V.Satirová / 1994 / uvádí přirozená stadia, kterými musí projít rodina během vývoje svých členů. Všechna znamenají krizi, dočasný neklid a vyžadují čas k přizpůsobení a nové integraci.V lékařském smyslu prošel vývoj pojmu krize dlouhou cestou - od Hippokrata, Galéna až po současnost, kdy se krizí zpravidla rozumí okamžik v průběhu nemoci charakterizovaný náhlou a zpravidla rozhodnou změnou k lepšímu nebo horšímu.Krize je tedy možno chápat i pozitivně - mohou vést ve svém důsledku k nějakému posunu, lepšímu vývoji, nalezení nových, účelnějších, lepších variant řešení.Při krizi dochází k bodu obratu, možno ji nahlížet jako čas rozhodnutí, příležitostí, jako možnost volby.V psychosociální oblasti je krize důsledkem střetu s překážkou, kterou nejsme schopni vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuálně za pomoci nám blízkých lidí, zvládnout v přijatelném čase a navyklým způsobem / Vymětal, 1995 /.Krize znamená pro každého něco jiného - má subjektivní charakter, stanovuje ji jedinec, i když se často týká celého rodinného systému.PŘÍČINY KRIZE se obvykle dělí do hlavních skupin na krize ze životních změn / ať již v rámci rodiny, nebo v širším kontextu života jedince / a krize traumatické.Krize životních změn nastávají vždy při změně konstelace v okruhu blízkých osob - narození, změna skupiny - vstup do školy, nového zaměstnání, stěhování, sňatek apod.Patří sem také krize vyplývající ze změny situací - začátek či konec studia, jiné nároky na výkon v zaměstnání atd. Patří sem i zmiňované krize vývojové.Krize traumatické - situace obecně bolestné a obtížně předvídatelné - jsou například situace rozvodu, těžká dlouhodobá nemoc v rodině, fyzické a psychické týrání, sexuální zneužívání, šikana, neúměrné nároky, smrt blízké osoby...Krize a jejich příčiny podle jejich původu rozlišujeme především naKrize situační - jsou podmíněny vnějšími precipitory a patří sem situace : ztráty či její hrozby - např. ztráta zdraví, hrozba smrti, ale i neúspěch...změny a její anticipace - např. rozvod, změna postavení, změna životního rytmu, času...volby - např. rozhodování o studiu, volba partnera...Krize z očekávaných životních změn - objevují se pod tlaky vývojových nárazů / zrání - puberta, adolescence, klimakterium / , ale patří sem i rodinné cykly, výběr partnera, sňatek, narození dítěte ...Vlastní krize zrání - krize vývojové - jsou podmíněny i psychodynamikou jedinceNáhlý traumatizující stres - jako je násilí, náhlé nečekané úmrtí blízké osoby činejrůznější katastrofyKrize pramenící z psychopatologie, které mají často podklad v neřešených či pouze provizorně řešených vývojových problémech.Psychopatologie bývá u osob s poruchou osobnosti, nebo se závažnou psychickou nemocí, včetně závislostí.Často se jednotlivé krizové situace prolínají a někdy i sčítají / např. stěhování jako krize životních změn společně s katastrofou, a traumatem úmrtí blízké osoby /.Psychickou krizi v širším pojetí můžeme chápat jako stav duševní nepohody.V užším se jedná o stav úzkosti, napětí a strachu, který je nespecifický a často provázenýpocity beznaděje a bezvýchodnosti a ohrožení.Velikost krize je vždy subjektivní zážitek, proto velikost reakce přímo nesouvisí s intenzitou podnětu - tedy vnějšími precipitory, ale je závislá na míře interního prožitku.Typické REAKCE NA KRIZI zahrnují především :Úzkost, včetně anticipační úzkosti - úzkosti z očekávání Při vyšší hladině úzkosti obvykle bývá porušena schopnost koncentrace pozornosti, v projevech je znát zmatek a nekoordinovanost. Úzkost se někdy zvyšuje v návalech, vně se projevuje panikou.Strach bývá spojen s určitou situací, prostředím nebo objektem.Smutek a depresivní reakce - včetně zpomalení reakcí a stížností na déletrvající únavu bývají nápadné.Agresivní projevy - jak verbální - nadávání, osočování, odsekávání a odmlouvání, tak fyzické - především u dětí rozbíjení a ničení hraček, školních pomůcek, oblečení... i brachiální násilí k druhým - vůči dětem i vůči dospělým, či zvířatům. Zvláštním problémem pak je autoagrese - sebepoškozování či rozhodnutí suicidia. Smyslem bývá potlačit šokovou fázi krize - náhlou úzkost, osamělost, smutek, beznaděj, pocit bezmocnosti...Jinou typickou reakcí bývá útěk ? opět v nejrůznějších formách ? toulání, útěky vně dobře pozorovatelné / z domova, ze školy?/, i obtížněji rozpoznatelné útěky do vnitřního světa.Regres ? chování a projevy nižšího vývojového stadia bývají u dětí velmi častou reakcí a vnímavému pozorovateli byl měl jasně signalizovat, že je dítě v nepohodě. Časté bývají problémy s pomočováním a vyměšováním vůbec. Projevují se nápadnosti ve verbálním projevu / patlavost, užívání zdrobnělin, chudší slovník?/.Panické reakce ? extrémní úzkost, těkání, volání o pomocDerealizace ? porucha vnímání světa, jehož dění se dotyčného jakoby netýkáTělesné selhávání ? tělesné reakce jsou téměř vždy přítomné a mají nejrůznější podobyu dětí nejčastěji bolesti hlavy, bříška, enureza i encopreza, vyskytují se i ? nevysvětlitelné? zvýšené teploty i projevy např. různých obrn a poruch stability /.Typický PRŮBĚH KRIZE začíná bezprostřední reakcí na příčinu krize ? většinou šokem, ve kterémJedinec není schopen adekvátně řešit vzniklou situaci. Po kratší či delší době šok odeznívá a jedinec reaguje na traumatickou příčinu obvykle podle své osobnostní výbavy, schopností, ale i podle charakteristik příčiny. Např. podle délky její expozice, podle frekvence výskytu, také v souvislosti se sociokulturními normami apod.Člověk v krizi cítí ohrožení ? ohrožení svých možností situaci zvládat, ohrožení svých schopností, ohrožení své identity. Tento stav se projevuje zvýšenou úzkostí, strachem i panikou. Často je provázen somatickými obtížemi. Jedinec se traumatem zabývá, vrací se k němu, hledá vysvětlení.Řada lidí toto obtížné období bez pomoci nezvládá a pomoc někdy hledá v nekonstruktivních, únikových řešeních jako je např. alkohol i jiné drogy, nebo agresivní, někdy autoagresivní sebedestruktivní chování / suicidia/.Zpracování traumatické události vede k vytvoření nové rovnováhy, ke změně orientace, zhodnocení situace i novým aktivitám, zájmům a vztahům.Podle Geralda Caplana /1964 / má krize čtyři stadia - v prvém se při hrozbě, stresu zvýší napětí jedince jen mírně a krátkodobě a k řešení problému dochází spontánně, automaticky zaktivizováním vyrovnávacích strategií. Jestliže se problém nepodaří vyřešit, nastupuje druhé stadium ? kdy si jedinec již napětí plně uvědomuje, mívá pocit zranitelnosti a nedostatečné kontroly situace a snaží se řešit problém vědomě ? metodou pokus x omyl. Nedojde-li k uspokojivému řešení, vede situace ke třetímu stupni - dalšímu zvýšení napětí, roste úzkost a nepohoda jedinec se snaží o hledání nových řešení. V této fázi je jedinec nejpřístupnější pomoci.Při neúspěchu nastává čtvrté stadium , ve kterém při dalším zvýšení napětí dochází ke stavu krize, tvorbě příznaků a dezorganizaci. Obvykle je pak nutná rozsáhlejší terapie.Intenzita subjektivně zažívané krize je nejčastěji charakterizována od nejslabší po nejsilnější :zachování řešení běžných problémů ? neefektivnost běžných postupů ? mobilizace vnitřních a vnějších rezerv ? psychické zhroucení až dezorganizovanost osobnosti.Příznivý či nepříznivý průběh krize závisí také na sociální konstelaci jedince ? u dětí výrazně i na tom,zda je jejich rodina funkční či dysfunkční, popřípadě afunkční.KRIZOVÁ INTERVENCE / KI / znamená pomoc při psychické krizi a obsahujekomplexní přístup / nejlépe zohledňující všechny aspekty ? tedy biologickou, psychickou i sociální oblast jedince/. Charakteristický a nutný je tedy individuální přístup s ohledem na jedince v krizi.Krizová intervence je charakterizována především tím, že je to na minimum omezený zásah.KI tedy není psychoterapií ! Cíle KI jsou oproti psychoterapii bezprostřednější, dosažitelnější i když ne méně náročné.U krizové intervence rozlišujeme především 2 základní cíle ?Aktuální cíl ? znamená jednice uklidnit a snížit nebezpečí, že se krize bude dále prohlubovat.Perspektivní cíl ? má být zaměřen na propracování blízké budoucnosti a nasměrování k dalším možnostem řešení / včetně nabídky další péče ? i event. psychoterapie/.To první, co je potřebí při krizové intervenci udělat, je navázat kontakt. Dále pak usnadnit komunikaci, případně pomoci s vyjadřováním emocí. V této fázi je důležité zmapovat aktuální stav a situaci jedince v krizi. K tomu je nutno být nejen empatický, ale mít i respekt k jedinci/ na což se často zapomíná, je-li jedincem v krizi dítě !/.Při KI je nutno citlivě vnímat a variabilně poskytovat prostor komunikace ? verbální projev - má být jasně srozumitelný ve formě i obsahu, - neverbální projevy ? navázání a udržování očního kontaktu, modulace a intonace hlasu, používání pauz a odmlk, gestika, mimika, postoj těla, event. dotyky.Nutno je pečlivě zvažovat a volit i podmínky vnější . Jistě je srozumitelné, že je značný rozdíl mezi např. školním kabinetem, třídou, ředitelnou, jídelnou?. Záleží i na počtu přítomných osob / spolužáci, ? přesilovky? učitelského sboru či jiných pracovníků?/.Vždy by měl mít poskytovatel KI na zřeteli i časovou dimenzi ? KI neodbýt, ale také zbytečně nenatahovat a neprodlužovat.Základní podmínkou KI je na první pohled jednoduchá, v praxi však často nerespektovaná zásada :Aby člověk slyšel, musí sám mlčet !Po zmapování situace a zklidnění jedince /často ke zklidnění dojde má-li možnost sdělit svou situaci, a především své pocity někomu empaticky naslouchajícímu / by měl poskytovatel KI zvážit naléhavost / urgenci / a neodkladnost / emergenci / dalších řešení. Naléhavá krize a urgence jejího řešení neznamená vždy nezbytnost neodkladného řešení.V praxi se často tato dvě hlediska směšují, což vede leckdy ke ztížení situace jedince, který se stává někdy až obětí pomáhajícího a dochází tak k jeho sekundární viktimizaci !V dalších blocích kurzu se studenti seznamují s nejčastějšími chybami v krizové intervenci, dále pak s varovnými známkami, které svědčí pro to, že jedinec je v krizi a fázemi zpracování traumat.Kurz je zaměřen především na interaktivní přístup ? kdy se frekventantispolupodílejí na zpracování jednotlivých subkapitol a formou diskuze si vyjasňují možné přístupy a postupy včetně zvažování jejich důsledků.Aktivně si tak osvojují praktické postupy, seznamují se s variabilitou možných řešení krizí.V krizové intervenci nelze používat rigidní postupy, je nutno vždy individuálně zvažovat možné kroky, což je ovšem podmíněno širokou znalostí možných intervencí. Interdisciplinární kooperace je pro krizovou intervenci též nezbytná a dosud je v našem systému ( jak sociálním, tak školském i zdravotnickém) užívána minimálně ? proto je zařazeno přiblížení vytváření regionálních map pomoci.Právní minimum se ukazuje jako nutná součást ? vzhledem k současné hrubé neinformovanosti řady pracovníků v pomáhajících profesích i s ohledem na právní rámec krizové intervence..Jednotlivé typy uváděných krizí, postupy a možnosti řešení jsou v rámci kurzu stručně ilustrovány případovou prací.

Literatura

Baštecká,B. ? Goldmann,P.: Základy klinické psychologie . Praha, Portál, 2001Caplan,G.: Principles of Preventive Psychiatry. Basic Books, New York,1964Dunovský,J.,Dytrych,Z.,Matějček,Z.: Týrané,zneužívané a zanedbávané dítě. Avicenum,Praha,1995Eis,Z.:Krize všedního dne. Grada,Praha, 1994Erikson,E.H.: Childhood and Society. W.W.Norton, New York,1963Evans,K.,Sullivan,J.M.: Treating Addicted Survivors of Trauma. The Guilford Press,N.Y.,1995Honzák,R.,Novotná,Vl.:Krize v životě, život v krizi. Road,edice Psyché,1994Kastová,V.: Krize a tvořivý přístup k ní. Portál, Praha, 2000Kopřiva,K.:Lidský vztah jako součást profese. Portál, Praha, 2000Matějček,Z.,Dytrych,Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte. Grada Publ., Praha , 2002Násilí na dětech ? Sborník z 1.národní konference 2001. Humanitas Profes, Praha, 2001Pothe,P.: Dítě v ohrožení. G plus G, Praha, 1999Preiss,M.,Vizinová,D.: Psychické trauma a jeho terapie. Portál, Praha, 2000Satirová,V.: Kniha o rodině. Práh, Praha,1994Schmidbauer,W.: Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha, Portál,2000Starr,R.H., Wolfe,D.A.-ed. :The Effects of Child Abuse and Neglect- Issues and Research The Guilford Press, N.Y.,1991Špatenková, N. a kol.: Krizová intervence pro praxi. Praha,Grada, 2004Špatenková,N.a kol.: Krize. Psychologický a sociologický fenomén. Praha, Grada, 2004Vágnerová,M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál, Praha,1999Vodáčková,D. a kol.: Krizová intervence. Portál, Praha, 2002Vymětal,J.: Duševní krize a psychoterapie. Konfrontace,Hradec Králové,1995

Garant

Mgr. Radovan Hrubý