Předmět Mezinárodní právo soukromé a právo mezinárodního obchodu I (HP0261)

Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu HP0261 - Mezinárodní právo soukromé a právo mezinárodního obchodu I, Právnická fakulta, Univerzita Karlova v Praze (UK).

Materiál	Typ	Datum	Počet stažení

Sylabus

Mezinárodní právo soukromé je odvětví právního řádu, které obsahuje právní normy, jež výlučně upravují soukromoprávní vztahy (tzn. vztahy občanského, obchodního, rodinného a pracovního práva), ve kterých se vyskytuje tzv. mezinárodní (popř. zahraniční nebo cizí) prvek, přičemž zahrnuje i normy procesní, které upravují postup soudů a jiných orgánů a účastníků v řízení o občanskoprávních věcech, v němž je mezinárodní prvek. Jde tedy o právní poměry, které mají vztah k více než jednomu právnímu řádu.Mezinárodní prvek se v soukromoprávním vztahu může projevit u subjektu tohoto vztahu, u skutečnosti právně významné pro vznik a existenci právního vztahu nebo u předmětu právního vztahu. Vztah k zahraničí musí být vždy dostatečně významný.Mezinárodní prvek v řízení o občanskoprávních věcech může spočívat v tom, že účastníkem řízení je cizí státní příslušník nebo určitý procesní úkon je třeba provést v zahraničí.V těchto případech vzniká otázka, kterého práva se má pro konkrétní úpravu právního vztahu z dotčených dvou nebo více právních řádů použít. V současné době převládají dva základní způsoby úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem : kolizní a přímý způsob úpravy.Při kolizním způsobu úpravy se pro určení rozhodného práva používají zvlášní normy, jež se obvykle nazývají normy kolizní. Kolizní normy však samy neobsahují hmotněprávní úpravu práv a povinností účastníků soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, ale za pomoci určitých skutečností, které se označují jako hraniční určovatelé, vybírají právní řád určitého státu (jeho právní předpisy), kterým se pak upravují práva a povinnosti účastníků.Při přímém hmotněprávním způsobu úpravy se používají přímé normy, které obsahují bezprostřední úpravu práv a povinností účastníků soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem a bezprostředně se na tyto vztahy aplikují (tzn. nepotřebují ke svému použití odkaz kolizní normy). Přímé normy jsou obsaženy především v mnohostranných mezinárodních smlouvách, jimiž dochází k částečné unifikaci hmotněprávních norem pro určité druhy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem.Do mezinárodního práva soukromého patří také vnitrostátní normy, jež jsou určeny výlučně pro úpravu poměrů s mezinárodním prvkem a které jsou označovány jako věcné normy mezinárodního práva soukromého. K jejich aplikaci však nedochází bezprostředně jako u přímých norem právního řádu, jehož jsou součástí, ale až na základě jejich výběru kolizní normou.Normy procesní, které upravují postup soudů a jiných orgánů a účastníků v řízení o občanskoprávních věcech, v němž je mezinárodní prvek, jsou nazývány mezinárodním právem procesním a také se zařazují do mezinárodního práva soukromého. Právo mezinárodního obchodu je účelově uspořádaný soubor právních norem z různých právních odvětví a různého původu, jež spojuje jejich společný účel upravovat právní vztahy vznikající při uskutečňování mezinárodního obchodu a mezinárodního hospodářského styku vůbec. Pro úpravu těchto styků není možné vystačit pouze s vnitrostátními předpisy, které upravují vnitrostátní obchodní styky, ale vyžadují si zvláštní právní úpravu.Vztahy vznikající v mezinárodním obchodním styku, které jsou předmětem práva mezinárodního obchodu, nejsou omezeny pouze na prostou výměnu zboží a služeb mezi subjekty z různých států, ale zahrnují v širším smyslu i společnou výrobu, vědeckotechnickou spolupráci, mezinárodní platební styk, mezinárodní přepravu zboží apod.Právní normy, které upravují tyto vztahy, mají různou povahu a patří do různých právních odvětví. Normy z oblasti správního práva upravují výkon státní správy v oblasti hospodářských styků se zahraničím (např. vydávání různých povolení k dovozu nebo vývozu zboží). Normy z oblasti práva finančního upravují devizové vztahy v mezinárodním obchodním styku, daně a poplatky. Velký význam mají i normy soukromoprávní, které upravují práva a povinnosti účastníků mezinárodního obchodního styku; sem patří obchodní a občanské zákoníky, přímé normy a normy procesní upravující soudní a rozhodčí řízení.Významným pramenem práva mezinárodního obchodu jsou také mezinárodní smlouvy upravující mezinárodní obchodní a hospodářské styky, smlouvy unifikující hmotněprávní normy a smlouvy unifikující procesněprávní normy.Protože do vztahů vznikajících v mezinárodním obchodním styku mohou vstupovat také státy a mezinárodní organizace vládní povahy, jsou pro jejich vztahy pramenem i mezinárodní smlouvy a mezinárodněprávní obyčej.Právo mezinárodního obchodu je úzce spojeno s mezinárodním právem soukromým, neboť mají stejné způsoby úpravy vztahů, které vznikají mezi subjekty z různých států. Jsou to metody kolizní a přímá, přičemž v právu mezinárodního obchodu vzhledem k výsledkům unifikačních snah států je způsob přímý daleko významnějším způsobem úpravy vztahů v mezinárodním obchodním styku než způsob kolizní.Právo mezinárodního obchodu je též předmětem výuky na právnických a ekonomických fakultách, přičemž celková náplň výuky tohoto předmětu se v jednotlivých státech liší vzhledem k potřebám jejich praxe, tradicí výuky i existencí národních právních předpisů, které jsou prameny práva mezinárodního obchodu příslušného státu.  

Garant

prof. JUDr. Monika Pauknerová, CSc., DSc.prof. JUDr. Květoslav Růžička, CSc.

Vyučující

JUDr. Bc. Jan Brodec, LL.M., Ph.D.JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D.JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová, LL.M., Ph.D.JUDr. Milan Müller, Ph.D.prof. JUDr. Monika Pauknerová, CSc., DSc.JUDr. Mgr. Magdalena Pfeiffer, Ph.D.prof. JUDr. Květoslav Růžička, CSc.