Předmět Buněčná proliferace (MB150P21)

Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu MB150P21 - Buněčná proliferace, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze (UK).

Materiál	Typ	Datum	Počet stažení

Sylabus

1.1. REPRODUKCE ORGANISMŮ1.1.1. Podstata reprodukce organismů Reprodukční schopnost organismů1.1.2. Reprodukce sexuální a asexuální Nepohlavní vs. pohlavní rozmnožování Střídání haploidních a diploidních generací při pohlavním rozmnožování Gamety (vajíčko & spermie), zygota1.2. REPRODUKCE BUNĚK1.2.1. Podstata buněčné reprodukce Buněčná proliferace, buněčný růst Buněčný cyklus1.2.2. Buněčná reprodukce u jednobuněčných a mnohobuněčných organismů Podstata rozdílu Dvojí úloha u mnohobuněčných organismů1.3. BUNĚČNÁ PROLIFERACE V ONTOGENEZI Buněčná proliferace během ontogeneze1.3.1. Embryogeneze Blastogeneze Organogeneze1.3.2. Postembryonální vývoj Juvenilní období (& zastavení růstu) Období dospělosti (otevřený růst)1.4. BUNĚČNÁ PROLIFERACE PŘI ZAJIŠŤOVÁNÍ FUNKCÍ ORGANISMU Tkáně bez obnovy buněk (buňky permanentní) Tkáně s obnovou buněk1.4.1. Fyziologická obnova buněk Proliferace diferencovaných buněk (identické funkční dceřinné b.) Proliferace nediferencovaných (progenitorových) buněk (neidentické dceřinné b.)1.4.2. Imunitní odpověď Proliferace B buněk a T buněk1.4.3. Reparační regenerace a hojení ran Schopnost reparační regenerace Kompenzační hyperplazie Kompenzační hypertrofie Význam hojení ran1.5. LITERATURA2. BUNĚČNÝ CYKLUS2.1. PODSTATA BUNĚČNÉHO CYKLU2.1.1. Fáze G1, S, G2, M a jejich vymezení Jaderné a buněčné dělení, interfáze Definice buněčného cyklu Biochemie, fyziologie a morfologie buněčného cyklu2.1.2. Doba trvání buněčného cyklu a jeho fází Zkrácený buněčný cyklus embryonálních buněk2.1.3. Jeden nebo více cyklů Buněčný cyklus jako souhrn několika cyklů Chromozomální cyklus & cytoplazmatický cyklus Cyklus DNA syntézy, cyklus jaderného dělení, růstový cyklus & cyklus buněčného dělení2.2. REPLIKACE DNA S fáze2.2.1. Organizace replikace DNA u eukaryont "Replication units" Asynchronní charakter replikace2.2.2. Mechanismus replikace DNA DNA polymerázy Zahájení replikace, "leading strand" & "lagging strand", ukončení replikace2.2.3. Spřažená syntéza histonů Funkce histonů při formování chromozómu2.3. JADERNÉ DĚLENÍ G2 fáze, M fáze Kondenzace chromozómů2.3.1. Centrozómový cyklus Centrozóm, centrioly2.3.2. Fáze mitózy Profáze, prometafáze, metafáze, anafáze, telofáze Mechanismy mitotického dělení (funkce mitotického vřeténka) Synchronizace s buněčným dělením2.3.3. Meióza Meióza I, Meióza II Profáze meiózy I (leptotene, zygotene, pachytene,diplotene, diakinéze)2.4. CYTOKINÉZE Rozdělení nejaderných komponent buňky2.4.1. Cytokinéze u živočišných buněk Mechanismy buněčného dělení u živočichů (rýhování)2.4.2. Cytokinéze u rostlin a hub Odlišné mechanismy buněčného dělení u vyšších rostlin (buněčná plotýnka, fragmoplast), řas & hub2.5. ZDVOJENÍ FUNKČNÍCH KAPACIT BUŇKY G1 fáze2.5.1. Syntéza proteinů a RNA Rovnoměrný růst obsahu proteinů2.5.2. Duplikace organel Ribozómy Jednoduché membránové organely (endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát) Mitochondrie, chloroplasty2.6. KLIDOVÉ BUŇKY Podstata G0 fáze2.6.1. Přechod do G0 fáze Přechod z G1 fáze (G2 fáze)2.6.2. Fyziologická odlišnost G0 buněk Nižší metabolická aktivita2.7. LITERATURA3. MECHANISMY ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU3.1. OBECNÉ PRINCIPY ŘÍZENÍ BUNĚČNÉHO CYKLU3.1.1. Aktivace a progrese Aktivace: G0 ? G1, deaktivace Progrese: G1 ? S ? G2 ? M ? G1 Vstup do S fáze & G1 blok Vstup do M fáze & G2 blok3.1.2. Deterministický a stochastický model progrese "Restrikční bod" "Transition probability"3.2. MECHANISMY AKTIVACE3.2.1. Exprese genů primární odpovědi (časné odpovědi) c-fos, c-jun, c-myc regulace exprese genů primární odpovědi3.2.2. Funkce genů primární odpovědi Transkripční faktory: Regulace exprese sekundárních genů Myc Proteiny Fos & Jun Egr-1, Egr-2 & Nur773.2.3. Exprese sekundárních genů c-myb, p53 T lymfocyty: Il-2, Il-2 receptor, c-myb, transferinový receptor3.3. MECHANISMY PROGRESE3.3.1. Centrální úloha cyklin dependentní kinázy Cyklin dependentní kináza (CDK), cdc2 kináza, p34 Aktivovaná CDK (MPF) Aktivace cyklinem Úloha wee-1 kinázy a cdc25 fosfatázy3.3.2. Funkce cyklinů Mitotický cyklin & G1 cyklin u kvasinek Cykliny u savčích buněk: cykliny D (D1, D2, D3), cykliny E (E1, E2), cykliny A (A1, A2), cykliny B (B1, B2) Cyklin dependentní kinázy u savčích buněk: CDK6, CDK4, CDK2, CDK1 Funkce jednotlivých komplexů cyklin/CDK3.3.3. Mechanismy iniciace replikace DNA a mitózy Proteiny potřebné pro replikaci DNA Funkce proteinů rodiny Rb (Rb, p107, p130) Fosforylace H1: Kondenzace chromozómů Fosforylace laminů: Desintegrace jaderného obalu3.3.4. Funkce inhibitorů cyklin dependentních kináz Rodina p21WAF1/CIP1: p21WAF1/CIP1, p27KIP1, p57KIP2 Rodina INK4: p16INK4A, p15INK4B, p18INK4C, p19INK4D3.3.5. Kontrolní body buněčného cyklu G1 kontrolní bod a rereplikační blok G2 kontrolní bod Metafázický kontrolní bod3.4. LITERATURA4. MECHANISMY REGULACE BUNĚČNÉ PROLIFERACE4.1. NESPECIFICKÁ A SPECIFICKÁ REGULACE Nespecifická vs. specifická regulace proliferace Význam specifické regulace pro zajištění funkcí organismu Uplatnění zpětné vazby4.2. ENDOGENNÍ MECHANISMY4.2.1. Regulace velikostí Nukleocytoplazmový poměr4.2.2. "Lifespan limit" a nesmrtelnost buněk Biologický význam "lifespan limit"4.3. EXOGENNÍ MECHANISMY Přímá mezibuněčná komunikace & zprostředkovaná mezibuněčná komunikace4.3.1. "Anchorage dependence"4.3.2. Kontaktní inhibice Denzitní inhibice4.3.3. "Gap junctions" Konexon4.3.4. Regulace prostřednictvím signálních molekul Endokrinní signalizace Parakrinní signalizace Autokrinní signalizace Synaptická signalizace4.4. LITERATURA5. SIGNÁLNÍ MOLEKULY5.1. STRUKTURA A VÝZNAM SIGNÁLNÍCH MOLEKUL5.1.1. Struktura cytokinů Polypeptidy, glykoproteiny Monomery, dimery, trimery5.1.2. "First messengers" Inhibiční a stimulační signál 1st, 2nd & 3rd messengers5.1.3. Signální molekuly nejasného postavení Hormony: Insulin, růstový hormon (GH) "Bombesin-related peptides"5.1.4. Rodiny a funkční skupiny cytokinů Cytokiny: Růstové faktory, lymfokiny a monokiny,interferony, ostatní cytokiny5.2. CHALONY Podstata chalonové teorie: Definice chalonů (Bullough) Některé příklady chalonů: Epidermální chalon, "Fibroblast growth regulator",Oligopeptidické růstové inhibitory ("Granulopoiesis-inhibiting factor")5.3. RŮSTOVÉ FAKTORY5.3.1. Rodina TGF-ß: TGF-ß1, TGF-ß2, TGF-ß3 TGF-ß1, TGF-ß2, TGF-ß3 Úloha proteoglykanů: Dekorin5.3.2. Rodina EGF: EGF, TGF-a EGF TGF-a5.3.3. Rodina FGF: FGF-1, FGF-2, FGF-7 FGF-1 (aFGF) FGF-2 (bFGF) FGF-7 Úloha proteoglykanů: Heparin5.3.4. HGF5.3.5. Rodina IGF: Insulin, IGF-I, IGF-II insulin IGF-I IGF-II5.3.6. Rodina NGF: NGF NGF5.3.7. Rodina PDGF: PDGF-AA, PDGF-BB, PDGF-AB PDGF-AA, PDGF-BB, PDGF-AB5.4. LYMFOKINY A MONOKINY5.4.1. Rodina IL-1: IL-1a, IL-1ß IL-1a IL-1ß5.4.2. IL-25.4.3. IL-35.4.4. IL-45.4.5. IL-55.4.6. Rodina IL-6: IL-6, IL-11, G-CSF, LIF, OSM IL-6 IL-11 G-CSF LIF OSM5.4.7. IL-75.4.8. Rodina a chemokinů: IL-85.4.9. IL-95.4.10. IL-105.4.11. IL-125.4.12. IL-135.4.13. IL-145.4.14. IL-155.4.15. GM-CSF5.4.16. M-CSF5.5. INTERFERONY5.5.1. Rodina IFN-a/ß: IFN-a, IFN-ß IFN-a IFN-ß5.5.2. IFN-g5.6. OSTATNÍ CYTOKINY5.6.1. Erytropoietin (EPO)5.6.2. Rodina TNF: TNF-a, TNF-ßTNF-aTNF-ß5.6.3. SCF5.6.4. Rodina NRG: NDFNDF5.6.5. Rodina GH/PRL: GHGH5.7. RŮSTOVÉ REGULÁTORY U ROSTLIN Rostlinné hormony5.7.1. Auxiny Kyselina ß-indolyloctová5.7.2. Gibereliny Kyselina giberelová5.7.3. Cytokininy Zeatin5.7.4. Kyselina abscisová5.7.5. Ethylen5.8. LITERATURA6. PŘENOS SIGNÁLU PŘES MEMBRÁNU6.1. MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY6.1.1. Struktura membránových receptorů Glykoproteiny Monomery, dimery, trimery Extracelulární doména: Charakteristické strukturní domény Transmembránová oblast Cytoplazmatická doména6.1.2. Vazba signální molekuly na receptor Specifita membránových receptorů, afinita k vazbě ligandu Oligomerizace: dimerizace, trimerizace Fosforylace: Změna aktivity cytoplazmatické domény "Receptor desensitization"6.2. PŘENOS SIGNÁLU MEMBRÁNOVÝMI RECEPTORY6.2.1. Receptory s vlastní kinázovou aktivitou Tyrosinkinázy Serin-threoninkinázy6.2.2. Receptory asociované s kinázami Rodina Src kináz Rodina Jak kináz6.2.3. Receptory asociované s G proteinem Funkce G proteinu Receptory aktivující fosfolipázu C Receptory aktivující adenylátcyklázu Receptory aktivující cGMP fosfodiesterázu6.3. INTERNALIZACE MEMBRÁNOVÝCH RECEPTORŮ6.3.1. Receptorem zprostředkovaná endocytóza "Clathrin-coated pits" Invaginace Endozómy6.3.2. Recyklace a degradace receptorů Recyklace receptorů Degradace receptorů v lysozómech "Receptor down-regulation"6.4. MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY PRO CYTOKINY Rodiny membránových receptorů pro cytokiny Cytokinové receptory se specifickou strukturou:IGF-IIR, IL-1R I & IL-1R II, IL-2R-a6.4.1. Rodina receptorových kináz Serin-threoninkinázy: TGF-ßR I, TGF-ßR II Tyrosinkinázy: Podrodiny Podrodina EGFR: EGFR, neu Podrodina FGFR: FGFR-1, FGFR-2, FGFR-3, FGFR-4 Podrodina HGFR: HGFR Podrodina insulinového receptoru: insulinový receptor, IGF-IR Podrodina trk: trkA Podrodina PDGFR: PDGFR-a, PDGFR-ß, M-CSFR, SCFR6.4.2. Rodina hemopoietin/interferon receptorů Hemopoietinové receptory: IL-2R-ß, IL-2R-g,IL-3R-a, IL-3R-ß, IL-4R, IL-5R-a, IL-6R, gp130,G-CSFR, LIFR, IL-7R, IL-9R, IL-12R, GM-CSFR-a,EpoR, GHR Interferonové receptory: IL-10R, IFN-a/ßR, IFN-gR6.4.3. Rodina NGF/TNF receptorů NGFRp75, TNFR I, TNFR II6.4.4. Rodina receptorů asociovaných s G proteinem IL-8R A, IL-8R B6.5. LITERATURA7. PŘENOS SIGNÁLU UVNITŘ BUŇKY7.1. KINÁZY Receptorové kinázy Receptory asociované s kinázami: Rodina Src kináz a rodina Jak kináz7.1.1. Kinázová kaskáda Raf-MAPKK-MAPK Aktivace receptorovou tyrosinkinázou: Grb2-Sos- Ras Aktivace kinázami rodiny Src7.1.2. Dráha aktivovaná Jak kinázami ISGF-3 & GAF7.2. "SECOND MESSENGERS" Receptory asociované s G proteinem7.2.1. IP3/DG Hydrolýza PIP2 fosfolipázou C Rozdvojení signálu IP3/Ca2+ dráha (mobilizace Ca2+) DG/PKC dráha (aktivace proteinkiázy C)7.2.2. cAMP Vznik cAMP z ATP působením adenylátcyklázy cAMP fosfodiesteráza: cAMP -> AMP Aktivace proteinkinázy A7.2.3. cGMP Vznik cGMP z GTP působením guanylátcyklázy7.3. HLADINA IONTŮ7.3.1. Hladina Ca2+ Ca2+ z interních & z externích zdrojů Signální funkce Ca2+ Kalmodulin7.3.2. Výměna Na+/H+ Aktivace výměny Na+/H+ Zvýšení hladiny Na+ a snížení hladiny H+: Zvýšení pH Depolarizace membrány (snížení membránového potenciálu)7.4. REALIZACE SIGNÁLU Fosforylace cílových proteinů Vazba ISGF-3 na "interferon response element" a GAF na "gamma activated sequence"7.4.1. MAP kináza Fosforylace Elk-1: Indukce c-fos7.4.2. Proteinkináza C Fosforylace membránových receptorů Fosforylace membránových proteinů: Ca2+-ATPáza,Na+/H+ "exchanger" Aktivace kinázové kaskády Raf-MAPKK-MAPK7.4.3. Proteinkináza A Fosforylace CREB proteinu7.5. ÚLOHA CYTOSKELETU Profilin a formování aktinových filament Fokální kontakt7.6. JADERNÉ RECEPTORY Jaderné receptory internalizovaných signálních molekul Mechanismus působení signálních molekul v jádře7.7. LITERATURA8. EMBRYONÁLNÍ RŮST, DIFERENCIACE A STÁRNUTÍ8.1. EMBRYONÁLNÍ RŮST Rýhování vajíčka8.1.1. Synchronní buněčné cykly Buněčný cyklus časných embryonálních buněk8.1.2. Nástup asynchronních buněčných cyklů8.2. DIFERENCIACE BUNĚK Vzájemné propojení diferenciace a proliferace8.2.1. Diferenciace během embryogeneze Totipotence časných embryonálních buněk Pluripotence a unipotence8.2.2. Řízení diferenciace během embryogeneze Morfogeny: retinoidy Úloha růstových faktorů Aktiviny a inhibiny8.2.3. Diferenciace při regeneraci tkání Progenitorové buňky: Pluripotence, unipotence Kmenové buňky živočichů Meristematické buňky rostlin8.2.4. Řízení diferenciace při regeneraci Úloha cytokinů Diferenciace hematopoietických buněk8.2.5. Dediferenciace8.3. STÁRNUTÍ BUNĚK8.3.1. Hayflickův limit8.3.2. Příčiny buněčného stárnutí Genetická kontrola stárnutí Úloha telomer8.3.3. Ztráta schopnosti proliferace Snížení odpovídavosti na cytokiny Statin & terminin8.4. LITERATURA9. APOPTÓZA9.1. PODSTATA A VÝZNAM APOPTÓZY9.1.1. Co je apoptóza Programovaná buněčná smrt: Apoptóza Apoptóza jako vysoce organizovaná sebedestrukce buňky Apoptóza vs. nekróza9.1.2. Biologický význam apoptózy Regulace počtu buněk: Eliminace buněk, zajištění tkáňové homeostáze Formování organismu v ontogenezi: Modelování, eliminace a atrofie tkání/orgánů Zajištování funkce imunitního systému: Negativní selekce B & T buněk, eliminace aktivovaných T lymfocytů Produkce specializovaných buněk bez organel (?): terminální diferenciace erytrocytů Patologické stavy: Nádorová onemocnění, choroby spojené s apoptózou9.2. MECHANISMY REALIZACE APOPTÓZY Molekulární podstata apoptózy9.2.1. Kaspázy (ICE proteázy) Funkce kaspáz Iniciační kaspázy: Kaspáza 9, kaspáza 8, kaspáza 10, kaspáza 2 Exekuční kaspázy: Kaspáza 3, kaspáza 6, kaspáza 7 Aktivace kaspáz9.2.2. Substráty smrti Fragmentace DNA (DNA žebříček): CAD/ICAD Reparace DNA: PARP, DNA-PK Strukturní proteiny: Laminy, cytoskeletární proteiny Regulační proteiny: Rb protein, Mdm29.3. MECHANISMY INDUKCE APOPTÓZY Endogenní a exogenní apoptotické signály: p53, apoptotické signální molekuly Kontrolní mechanismy indukce apoptózy: Proteiny rodiny Bcl-2, mitochondrie9.3.1. p53 Mechanismy aktivace p53: Poškození DNA Aktivovaný p53 jako transkripční faktor: mdm2, gadd45, p21 gen, geny rodiny bcl-2 (bax, bcl-2), IGF-BP3 gen, Fas gen Mechanismy indukce apoptózy prostřednictvím p53: Bax/Bcl-2, IGF-BP3, Fas9.3.2. Apoptotické signální molekuly Glukokortikoidy Cytokiny ("viability factors"): Regulace aktivity proteinů rodiny Bcl-2 (protein 14-3-3) Ligandy receptorů s doménou smrti: Fas receptor (FADD ? kaspáza 8 / kaspáza 10), TNFR1 (TRADD & FADD ? kaspáza 8 / kaspáza 10, RIP & RAIDD ? kaspáza 2) Granzym B: Perforin & granzym B9.3.3. Proteiny rodiny Bcl-2 Struktura proteinů rodiny Bcl-2: BH domény Antiapoptotické proteiny rodiny Bcl-2: Bcl-2, Bcl-xL, Bcl-w, Bfl-1 Proapoptotické proteiny rodiny Bcl-2: Bax, Bcl-xS, Bak, Bad, Bid Lokalizace proteinů rodiny Bcl-2: Mitochondriální membrána Funkce proteinů rodiny Bcl-2: homodimery a heterodimery9.3.4. Mitochondrie Uvolňování proapoptotických faktorů: cytochrom c, Apaf-1, AIFZměna permeability mitochondriální membrány: PT póry, Bax/Bax kanály Formování apoptozómu: aktivace kaspázy 99.4. LITERATURA10. ONKOGENY A ANTIONKOGENY10.1. ONKOGENY Onkogeny a nádorová transformace10.1.1. Buněčné onkogeny, virové onkogeny a protoonkogeny Normální úloha protoonkogenů Buněčné onkogeny a virové onkogeny10.1.2. Onkogeny kódující růstové faktory hst-1, v-sis Autokrinní stimulace10.1.3. Onkogeny kódující receptorové tyrosinkinázy v-erbB, v-fms, v-kit, met, neu, v-ros, trkA10.1.4. Onkogeny kódující nereceptorové tyrosinkinázy v-abl, v-src10.1.5. Onkogeny kódující G proteiny v-Hras, v-Kras, Nras10.1.6. Onkogeny kódující serin-threoninkinázy v-mos, v-raf10.1.7. Onkogeny kódující transkripční faktory v-fos, v-jun, v-myb, v-myc, v-rel10.1.8. Onkogeny kódující faktory regulující apoptózu bcl-210.2. ANTIONKOGENY "Tumor suppressor genes"10.2.1. Funkce antionkogenů Antionkogeny a nádorová transformace Funkce antionkogenů vs. funkce onkogenů10.2.2. Rb-1 gen10.2.3. p53 gen10.2.4. Wt-1 gen10.3. LITERATURA11. NÁDOROVÁ ONEMOCNĚNÍ11.1. BUNĚČNÁ TRANSFORMACE Buněčná transformace: Proces vzniku nádorové buňky Buněčná transformace in vitro: Buňky transformované a nádorové Buněčná transformace jako mikroevoluční proces11.1.1. Transformované buňky Proliferace nádorových buněk Benigní nádory Maligní nádory (rakovina): Invazivita, metastázy11.1.2. Transformace je několikastupňový proces11.2. MECHANISMY TRANSFORMACE11.2.1. Teorie vzniku nádorových onemocnění Princip kumulace genetických změn Úloha imunitního systému Nesmrtelnost nádorových buněk Ztráta schopnosti diferenciace, Rezistence k apoptóze Genetická nestabilita Aktivace onkogenů a inaktivace antionkogenů11.2.2. Úloha genetických změn Bodové mutace, delece, chromozomální translokace, amplifikace Transformace indukované a spontánní11.2.3. Kancerogeny Chemické kancerogeny11.2.4. UV a ionizující záření UV záření, g záření & x záření11.2.5. Viry RNA viry, DNA viry Retroviry: retrovirové onkogeny Papovaviry: Polyomaviry (SV40), papilomaviry Herpesviry (EBV) Adenoviry Hepadnaviry (HBV)11.3. MOŽNOSTI A PERSPEKTIVY TERAPIE NÁDOROVÝCH ONEMOCNĚNÍ11.3.1. Klasické metody léčení Chirurgický zásah, g záření Cytotoxické látky, cytostatika Hormony11.3.2. Použití cytokinů v terapii Použití cytokinů11.3.3. Použití monoklonálních protilátek v terapii Použití monoklonálních protilátek11.3.4. Genová terapie Možnosti genové terapie11.4. LITERATURA12. METODY STUDIA BUNĚČNÉ PROLIFERACE12.1. BUNĚČNÉ EXPERIMENTÁLNÍ MODELY12.1.1. Modely in vivo Živočišné modely: Caenorhabditis elegans, Drosophila, Xenopus, kuře, myš a potkan12.1.2. Modely in vitro: Buněčné kultury Kultivační media: Použití séra, definovaná bezsérová media Primokultury, buněčné linie Klony12.2. METODY SLEDOVÁNÍ BUNĚČNÉ PROLIFERACE12.2.1. Stanovení počtu buněk Bürkerova komůrka, "Coulter counter"12.2.2. Inkorporace radioaktivních prekurzorů DNA, RNA a proteinů 3H & 14C-thymidin 3H-uridin , 14C-leucin & 35S-methionin12.2.3. Fotometrické metody MTT (thiazolylová modř)12.3. METODY STUDIA BUNĚČNÉHO CYKLU12.3.1. Výpočet doby trvání buněčného cyklu Vztah pro exponenciálně rostoucí populaci12.3.2. Autoradiografické metody Metoda pulzního značení 3H-thymidinem, metoda kontinuálního značení 3H-thymidinem, metoda dvojího značení12.3.3. Synchronizační metody Použití kolchicinu Mechanická synchronizace12.3.4. Metody selektivního zabíjení Velké dávky 3H-thymidinu12.3.5. Průtoková cytometrie Akridinová oranž, propidium jodid Analýza buněčného cyklu12.4. BUNĚČNĚ BIOLOGICKÉ PŘÍSTUPY12.4.1. Buněčná hybridizace Buněčná fúze: PEG, Sendai virus Selekční systémy (medium HAT)12.4.2. Termosenzitivní mutanty Permisivní a nepermisivní teplota12.4.3. Transformace buněk Chemické látky Viry (SV40, EBV) Genové transfekce12.4.4. Mikromanipulace Mikroinjekce12.4.5. Fluorescenční sondy Kinetika intracelulární koncentrace iontů (Ca2+, pH)12.5. MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÉ PŘÍSTUPY12.5.1. Metody studia genové exprese "Northern blot" (RNA), "Southern blot" (DNA) "Western blot" (proteiny) RT PCR, PCR Gene arrays12.5.2. Transfekce buněk Metoda transfekce12.5.3. Transgenní organismy Příprava transgenních myší "Knockout" genů12.6. LÁTKY OVLIVŇUJÍCÍ PROLIFERAČNÍ AKTIVITU12.6.1. Mitogeny Lektiny Forbolestery Ca2+ ionofory12.6.2. Cytostatika Kolchicin Vinca alkaloidy (vinblastin,vinkristin) Hydroxymočovina Aminopterin12.6.3. Monoklonální protilátky12.7. LITERATURA

Literatura

Jan Kovář: Buněčná proliferace a mechanismy její regulace I. Karolinum, Praha 2003.Jan Kovář: Buněčná proliferace a mechanismy její regulace II. Karolinum, Praha 2003.Alberts et al.: Molecular Biology of the Cell. Garland Publishing, New York,1998.

Požadavky

Zkouška je ústní a skládá se ze dvou až tří otázek. Trvá přibližně 30 minut.

Garant

prof. RNDr. Jan Kovář, DrSc.

Vyučující

prof. RNDr. Jan Kovář, DrSc.