Předmět Dějiny filosofie I (MS720P49)

Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu MS720P49 - Dějiny filosofie I, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze (UK).

Materiál	Typ	Datum	Počet stažení

Sylabus

1. Co je filosofieČím se liší od vědy, náboženství, mýtu, umění. Vznik filosofie, vznik vědy. Podobnosti a rozdíly v Řecku, Indii a Číně. Nástupci řecké filosofie: Řečtí křesťané, Latiníci (pak latinští křesťané a evropská školní filosofie), Arabové, Židé... Vzájemné vlivy Řecko / Indie.Jednotlivé filosofické školy = příklady různých přístupů ke skutečnosti i různých určení filosofie.Periodizace dějin filosofie, zvláštnosti jednotlivých epoch.Problémy nejstarší filosofie a její vztah ke vznikající vědě. Problémy kontinuity pojetí vědy a vědění v dějinách.2. Poklidná racionalita řeckého Východu a zásvětní racionalita ZápaduVýchod (Iónie): Milétské zkoumání světaThalés - geometrie, astronomie, "hylozoismus".Anaximandros - mapy, sluneční hodiny, ekliptika; rovnováha koloběhu světa "odvíjením" a zanořováním protikladů "věčným pohybem", "apeiron".Anaximenés - metafora dýchání světa, její tradice u lékařů i mystiků, racionální meteorologie.Západ (řecká Itálie): Pýthagorejské sepjetí racionalismu a zásvětní mystiky.Teorie protikladů. Kosmos, teorie, harmonie. Matematizace přírody, souvztažnost aritmetiky a geometrie. Duše jako harmonie, jako myslící, jako věčná a cyklující - "metempsychósis". Pýthagorejská společnost: posluchači (akúsmatici, exoterní) a zasvěcenci (matematici, esoterní). Vliv v lékařských a matematických školách, Platón. Zvláštnosti pýthagorejské vědy: akustika, heliocentrismus, geometricky pojaté atomy, spekulace, podivínství.3. Hérakleitos a jeho opak - eleatské ztotožnění skutečnosti, myšlení a řečiHérakleitos z Efesu: "Vše plyne." Proti domněnkám slavných a slávě mocných. Proti geometrizaci světa. Proti pouze formálním postupům myšlení. Paradoxy části a celku. Ustavičná proměna (metabolé) uvnitř kosmu, včetně proměn druhů. Protiklady a diference, přirozenost (fysis), skrytá harmonie. Metafora spánku a probuzení. Osudová řeč (logos). Duše ve světě, osud, individuální úroveň osudu. Vliv: Hippokratés (přirozenost si vystačí ve všem).Xenofanův sarkastický racionalismus.Parmenidés z Eleje: jedno, jsoucno, bytí, myšlení. Jedno jest; nejistota všeho vnímaného, upozadění fysis i přírodovědy. Předpoklady logiky a metafyziky, "zastavovatel jsoucna".Dědicové: Zénón - aporie proti možnosti pohybu, prostoru... Vliv: sofisté, atomisté, Platón.4. Myšlení o přírodě po eleatském šokuMetafora mísení (nic nevzniká a nezaniká, pouze se mísí) a její různá užití:Empedoklés: 4 živly, "kořeny přirozenosti"; pojetí látky (hylé); láska a svár; koloběh: chaos, kosmos, sfairos; vnímání božství; reinkarnace.Anaxagorás: teoretik, demytologizace kosmu. Infinitesimální "zárodky", vlastnosti. Redukce na kvality. Mysl (nús) jako pořádající princip. Metabolismus. Intelektuální etika.Démokritos: poznání pouze logickým myšlením; jsoucí atomy ve jsoucím nejsoucnu (prostoru); principy poznávací redukce, princip kompozicionality.5. Problémy klasické filosofieSebevědomí intelektu, proměny umění (perspektiva), diferenciace věd.Hnutí sofistů: učitelé, mobilita, věhlas, právní a politické aplikace rétoriky a logiky; logika (dialektika) a eristika, lidská práva.Sókratés: neúspěšný sofista nebo zakladatel platónské filosofie? Role otázky a dialogu.Instituce filosofických a vědeckých škol: Akadémie (Platón), Lykeion (Aristotelés).Vliv pýthagorejců: Zásvětní racionalita, moralizace.Vliv Eleatů: Metafyzika, logika.Vliv iónského (východního) myšlení přirozenosti: lékařské školy.6. Platón - racionalista nebo mystik?Vědění a mínění. Pojmy a dojmy. Dialog. Podobenství o jeskyni, o Slunci (světelná metaforika poznání), o úsečce (ideje, matematické objekty, zkušenostní věci, jejich nápodoby).Idea a druh (eidos). Statut existence druhů.Logika (dialektika): pojmový rozbor (diairésis), souhrn; důkaz (elenchos).Podobenství o duši (metempsychósis). Role Eróta. Role krásy. Anamnésis.Intelektuální etika (sublimace) a politika (totalitní, vyhnání umělců z obce).Akadémie. Vliv: Aristotelés; neoplatonici: antičtí, středověcí, renesanční.7. AristotelésDialektika (logika): pojem v řeči, práce s pojmy, třídění podle obecnosti, definice, výrok (soud), důkaz (syllogismus).Vědění cestou zobecňování (indukce) z empirie (a posteriori). Problémy úplnosti indukce. Dedukce (a priori).Substamce a akcedenty. Látka (hylé) a tvar (morfé). Příčiny: účinná (efficiens), účelová (finalis), látková (materialis), tvarová (formalis). Důkazy boží existence.Rozdělení filosofie, jednota vědy. Věda jako logický model empirie. Zoologie. Paradoxy aristotelské fyziky. Umírněná etika.Lykaion. Vliv: v antice přírodověda; ve středověku od 13. st. také filosofie a theologie; v novověku sice kritizován, ale určuje většinu školní terminologie.8. Helénistické školy: Stoici, epikúrejci a skepticiStoici: Zénón z Kitia, Kleanthés z Assu, Chrýsippos.Kanón: Logika a rétorika, fyzika a theologie, etika a politika.Kritérion: Skutečné je to, co zkušenostně působí, nebo na co může být působeno.Triáda aktivity: pneuma (vanutí), tonos (nepětí), logos (rozum).Stoická fyzika: experimenty - zvuk, teplo, proměny energie. Paradoxy "zákona" zachování.Stoická etika, její římská popularizace.Epikúros: atomismus; životní slast (hédoné); daleko od bohů, smrti a všech tužeb.Skeptici: životní (Pyrrhón, vliv Indie) a akademičtí (Arkesilaos - nezaujaté zkoumání).Skepse (zdržení se úsudku) oproti dogmatu (tvrzení). Argumenty proti jistotě poznání - sen, divadlo. Skeptická věda: Eratosthenés, Hipparchos. Vliv: "empirismus".9. Na přelomu věkůŘímská okupace. Rozvoj věd a úpadek filosofie v pozdní antice. Import babylónských tradic (astrologie).Úpadek tradičního náboženství, revitalizace starých kultů, importy kultů z Orientu (vliv judaismu a možná i Indie), nová náboženství - zvítězí křesťanství.Latinská filosofie v Římě - řečník Cicero - a latinský odpor k filosofii.Řečtí "milovníci krásy a starobylostí" - Plútarchos.Řecká filosofie u Židů - Filón Alexandrijský - interpretace "stvoření".Řecká filosofie u křesťanů - Kléméns Alexandrijský - filosofie a víra.Řečtí novoplatonici a jejich možné indické korespondence - myšlení analogií.Převzetí novoplatónských schémat řeckými křesťany.Aurelius Augustinus - první latinský křesťanský novoplatonik, teorie iluminace, problém vůle, filosofie dějin, latinský i křesťanský odvrat od přírody k "nadpřirozenému".Byzanc a Arabové.10. Problémy středověké filosofiePokus o obnovu vzdělanosti. Autorita Augustina.Jednotlivé "renesance" v rámci středověku: karolinská, otónská, dvanáctého století. Čerpají postupně z hlubších vrstev antiky a výsledky jsou stále samostatnější.Scholastika (školní nauky) a mystika; autoritativní a textové pojetí vzdělanosti.Spor o roli logiky: dialektici a antidialektici; racionalismus a fundamentalismus.Spor o statut obecných pojmů (o univerzália): realisté (obecné pojmy, druhy, existují věčně, nezávisle na nás) a nominalisté (obecné pojmy, druhy, jsou námi vytvářené pomůcky při poznávání).Tomáš Akvinský - Metodologická role důkazů boží existence a spory o ně. Předpoklady těchto důkazů a následky opuštění těchto předpokladů - koncepce potenciálního nebo aktuálního nekonečna.11. Problémy renesanční filosofie a vědyRenesance 15. a 16. století jako další z řady středověkých renesancí, tentokrát s neobvykle kritickými následky, vznikem novověkého stylu myšlení.Mikuláš Kusánský - negativní theologie, fyzika.Mikuláš Koperník - obnova heliocentrismu, otevřená otázka fyzikální reality nebeských objektů.Marsilio Ficino - revitalizace novoplatonismu a antického hermetismu.Hnutí humanistů - proti autoritativnímu pojetí poznání, ale textové pojetí trvá. Metafora "otevřené knihy přírody" však umožňuje i pozorování. Vyvýšení role člověka.Alchymie a chemie, astrologie a astronomie.12. Převrat pojetí poznání v 17. stoletíKepler, Galilei, Newton - matemazace vědy, fyzikalizace nebe, metafora "nebeské mechaniky".Jezuitská metafyzika - koncepce hmoty jako reálně existující.René Destaretes - geometrická metoda poznání, redukce na délky, dualismus duše a těla = rozlišení na "věc myslící" (res cogitans) a "věc rozsažnou" (res extensa). Proměna pojetí subjektu jako subjektu myšlení - ego cogito, ego sum; pojem "přírodní zákon".Role lidského subjektu, převrat ve filosofickém pojmosloví.

Literatura

Zdeněk Kratochvíl: Filosofie mezi mýtem a vědou (od Homéra po Descarta), Academia : Praha 2009.

Garant

doc. Mgr. Zdeněk Kratochvíl, Dr.

Vyučující

doc. Mgr. Zdeněk Kratochvíl, Dr.