Předmět Texty ze sociologické teorie 1 (KSA / 91AT1)

Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu KSA / 91AT1 - Texty ze sociologické teorie 1, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci (UP).

Materiál	Typ	Datum	Počet stažení

Obsah

1. Strukturní funkcionalismus a interpretativní sociologie (Parsons, Giddens, Sarbin/Kitsuse)Recepce strukturálně-funkcionalistické teorie společnosti Talcotta Parsonse, ve které koncizně shrnul dosavadní proudy sociologického myšlení, se dosud vyrovnává s její komplexitou. Ve skutečnosti je komplexita společenské praxe nesrovnatelně vyšší, takže se jeho teorie na druhé straně setkává i s kritikou, že vedle konsensu netematizuje konflikt, vedle reprodukce systému i jeho vývoj, vedle eufunkcí i dysfunkce. Právě komplexita teorie je důvodem se jí stále znovu zabývat, zvláště proto, že i zdánlivě nespecifický, obecný sociologický jazyk ve velké míře v ní má svůj původ.Závažná kritika se týká tzv. normativnosti Parsonsovy teorie. Parsonsův text svádí k tomu, zaměňovat abstraktní kategorie s popisem empirických jevů: rodina má být taková, jak jí Parsons popisuje. (Po několikanásobné reflexi Parsonsovy teorie v rámci konstruktivismu dospíváme k poznání, že normativní není jen Parsonsova teorie, ale skutečnost sama).S normativní, tj. současně abstraktní povahou Parsonsových kategorií je spojeno i upřednostnění struktur a funkcí před aktéry, tj. spíše deduktivních než induktivních postupů v sociologii. Proto zástupci interpretativních sociologií (fenomenologie, symbolický interakcionismus, etnometodologie) začali klást větší důraz na situaci než na strukturu, na aktéry než na abstraktní působení struktur, na popis jednotlivých kontextů namísto popisů celých společností.Ani interpretativní sociologie nezůstaly bez kritiky. Giddens a jiní jí správně připomínají, že situace a struktura jsou na sebe vztaženy, že aktér orientuje svá situační jednání na "přesahujících" strukturách, které ovšem - a v tom mají interakcionisté pravdu - při svém jednání aktivně reprodukuje i mění. I samotní symboličtí interakcionisté při popisu situačních momentů nutně vycházejí z existence struktur, jsou ovšem k tomuto zamlčenému předpokladu své teorie indiferentní.2. Pozitivismus kritického racionalismu a hermeneutika kritické teorie (Popper, Habermas)E. Durkheim, jeden ze zakladatelů sociologie, se orientoval na přírodních vědách a jejích pozitivistických metodách. Předmětem sociologie se měly stát sociální věci. Další významný teoretik M. Weber se naopak orientoval na hermeneutických vědách, jejichž předmětem je smysl. Pozitivistická orientace vychází z lidské potřeby intervenovat do přírody, zatímco se hermeneutika zabývá nutností reprodukovat sociální a morální životní svět.Zásady dnešního pozitivismu formuloval K. Popper v rámci kritického racionalismu. Věda usiluje o kauzální teoretické vysvětlení. Neexistuje zkušenost před zkušeností, žádné apriori. Všechny falzifikovatelné výpovědi jsou výpovědi o zkušenosti; empirie je jediným kritériem pravdy. Poznání nehodnotí a nenormuje. Věci, stavy a procesy se klasifikují podle strukturních vlastností podobnosti, sukcese a zákonitosti. Pojmy musí být intersubjektivně srozumitelně definovány prostřednictvím návodu k pozorování, experimentu, měření. Poznání se uskutečňuje induktivně, od jednotlivých pozorování vzestupně a kumulativně k formulaci všeobecných zákonů.Hermeneutika kritické teorie dokazuje nemožnost hodnotové neutrality. Praxe sama již obsahuje hodnocení, s kterým se pozitivismus, scientismus či sociální technologie nekriticky ztotožňují, protože věří v sílu rozumu. Habermas hovoří o poznávacím zájmu, který definuje jako "zásadní orientace spojené s fundamentálními možnostmi reprodukce a sebekonstituování lidstva, tj. s prací a interakcí. Habermas rozlišuje tři typy vědeckých přístupů: "Empiricko-analytické vědy mají technický, historicko-hermeneutické vědy praktický a kriticky orientované vědy emancipační zájem".Oba přístupy implikují rozdílné teorie pravdy. Pozitivismus tzv. korespondenční, hermeneutika tzv. konsensuální teorii pravdy.(Pokračování v kolonce "anglicky".)

Požadavky

Studující se na semináře připravují čtením zadané literatury, podle pedagogicko-vědeckých pokynů ze strany vyučujících. Jednotlivá témata jsou opatřena krátkou anotací. Vybraní účastníci přednesou krátkou rekapitulaci jejich čtení, které poslouží jako vstup do diskuse. Všichni účastníci semináře zpracují krátký excerpt, který se uloží v dokumentaci o průběhu doktorského semináře.

Garant

doc. PhDr. Dana Sýkorová, Ph.D.prof. PhDr. Gerlinda Šmausová