Předmět Pedagogika akordeonu (KHK / PEA)
Na serveru studentino.cz naleznete nejrůznější studijní materiály: zápisky z přednášek nebo cvičení, vzorové testy, seminární práce, domácí úkoly a další z předmětu KHK / PEA - Pedagogika akordeonu, Fakulta pedagogická, Západočeská univerzita v Plzni (ZČU).
Top 10 materiálů tohoto předmětu
Materiály tohoto předmětu
Materiál | Typ | Datum | Počet stažení |
---|
Další informace
Obsah
Získání přehledu o problematice pedagogické práce.Schopnost systematicky řídit výuku hry na akordeon. 1. Rozdíl v technice hry na akordeon - mezi pevně zabudovaným třetím manuálem a konvertorem. 2. Využití akordeonu v komorní hře - komorní skladby s využitím akordeonu ve spojení s jinými klasickými nástroji, jména autorů, skladby. 3. Problém polydynamiky a způsoby jeho řešení při hře na akordeon. 4. Výběr skladeb pro výcvik polyfonní hry v jednotlivých ročnících ZUŠ a při studiu na konzervatoři. 5. Historie a význam vývoje třetího manuálu akordeonu, všeobecné zásady při hře na akordeon,velikost nástroje(rozsah),obsluha a držení nástroje,sezení,držení těla. 6. Centra vzniku originální akordeonové literatury v Evropě - významní zahraniční skladatelé originální akordeonové literatury. 7. Průzkum způsobilosti pro hru na akordeon - cíl PHV a 1.r. ZUŠ, metodický postup elementární výuky hry na akordeon. 8. Možnosti a využití akordeonu s třetím manuálem, rozsah koncertního akordeonu, diskant: pravá ruka, melodický manuál, levá ruka, využití hotových akordů. 9. Koncerty pro sólový akordeon a symfonický orchestr. Významní akordeonoví interpreti,psychologické aspekty akordeonové interpretace. 10. Vznik a vývoj originálních skladeb pro akordeon, soudobá česká literatura v chronologické posloupnosti, významní čeští skladatelé originální akordeonové literatury. 11. Instruktivní a technická literatura pro akordeon - školy české a slovenské, jejich srovnání, sbírky etud pro jednotlivé ročníky I. a II.st. ZUŠ a pro konzervatoř, zahraniční školy. 12. Významní výrobci akordeonů u nás a ve světě, v současnosti užívané typy akordeonů a harmonik. 13. Základní prvky akordeonové techniky - vznik tónu, artikulace prstová, nasazení a zakončení tónu. 14. Vývoj harmonik a akordeonů v Evropě, historie výroby harmonik v Čechách a v Evropě. 15. Transkripce barokní a klasické literatury - rejstříková technika, způsoby artikulce ? prstová, měchová16. a) Vývoj harmonik, diatonické a chromatické nástrojeb) Česká hudba 20. století, fáze jejího vývoje, klíčové osobnosti (Martinů, skladatelé skupiny Mánes, A. Hába, M. Kabeláč, J. Hanuš, P. Eben a další)c) Základy pěvecké techniky. Vývoj lidského hlasu. Druhy hlasu, druhy zpěvu. Hlasová hygiena a následky její absence.17. a) Metodický postup při nácviku různých druhů artikulace a měchové techniky (below shake ? rikošet)b) Velké skladatelské osobnosti hudby 20. století, východiska jejich tvorby a vliv na vývoj hudby (Schönberg, Bartók, Stravinskij, Janáček, Messiaen a další)c) Hudebně formové prvky melodické a metrické. Motivická a tematická práce. Formová struktura nejmenších skladeb včetně lidové písně (věta, perioda, dvojperioda, neperiodická věta).18. a) Historie jazýčkových nástrojů, historické harmonické nástroje (frikční, jazýčkové)b) Velké skladatelské osobnosti 2.pol. 20. stol. a stol. 21. (Boulez, Xenakis, Lutoslawski, Penderecki, Ligeti, Stockhausen, Gubaidulina, Šnitke, Pärt a další)c) Velké složené jevištní formy (opera, opereta, balet, muzikál)
Získané způsobilosti
Student dokáže aplikovat na daném modelu pedagogické postupy ve výuce hry na akordeon a odůvodnit jejich využití.
Literatura
Fukač J. - Poledňák I. Hudební pedagogika. In. Hudební věda II. Praha,, 1988. Fett A.; Puchnovski. L. Nová cesta k akordeonové hře. Hohner Musikverlag-Trossingen, 1967. Smetana, J. Prstová technika. St. Hod. Nakl., 1965. učební osnovy ZUŠ - hra na akordeon.
Požadavky
Osvojit si základní vědomosti z probraných témat. Orientovat se v základní i doporučené literatuře Aplikace a následné použití pedagogických postupů v praxi - student vytvoří příklad samostatné vyučovací jednotky.
Garant
Doc. MgA. Jiří Bezděk, Ph.D.