Baroko, klasicismus, osvícenství, národní obrození

SVĚTOVÉ BAROKO

• Vývoj od renesance k baroku byl relativně plynulý – některé barokní prvky se již uplatňovaly v pozdní renesanci (např. citovost)

• Mezi obdobím renesance a baroka se projevilo slohové období, manýrismus

• Ve Francii se užívá tzv. preciózní styl – přehnaně vyumělkovaný – módní ve dvorské mluvě – jako reakce na tento styly byla napsána hra Směšné preciózky (Moliére)

• Ve Španělsku se rozvíjí GÓNGORISMUS – Louis de Góngora y Argote (Samota) – vyumělkovaný, těžko srozumitelný básnický styl, velké množství metafor

• Na hranici Německa a Francie tzv. ALAMODOVÁ POEZIE – milostná poezie, užití cizích slov a galantních obratů

• Vznik baroka byl podmíněn situací v 16. století – náboženské války, protestantské reformy – lidé se více upínají ve víru v boha) – v polovině 16. století tak vzniká nový duchovní proud: BAROKO

• tzv. tridentský koncil (1545-1563) – řešil otázku protestantství a katolické reformace, přijal znovu obnovení inkvizice

BAROKO

• dlouho se užíval pojem baroko posměšně – jako absurdní, směšný

• provází ho nástup protireformace a definitivní rozštěpení křesťanství – katolická církev podporovala umění, za to měla díla na lidi emocionálně působit a upevňovat tak víru

• z renesance zůstává touha po poznání

Charakteristické rysy baroka:

• projevem katolické církve

• má ohromovat – má působit na smyslovou stránku vnímání

• duchovní a mystický charakter – vzniká barokní mystická erotika, ve které je Kristus pojat jako milenec lidské duše, která s ním chce splynout (starozákonní Píseň písní)

• převládá citová složka nad racionální – odklon k vlastnímu nitru

• květnatá mluva – novotvary, květnatá souvětí – mnohdy nesrozumitelnost (zdobnost), mnohdy zachycuje až drastické zachycení lidské bolesti

• ostré kontrasty, dramatičnost

• zdobnost

Španělská literatura

Pedro Calderón de la Barca

• Život je sen – nábožensko-filozofická hra, bytí je pojato jako snění

Anglická literatura

• Baroko se rozvíjí po smrti královny Alžběty

John Donne

• Poezie, dramatizované monology (čerpal z něj E. Hemingway – citát v díle Komu zvoní hrana)

John Milton

• Uchvátila ho Itálie – snažil se vytvořit národní obdobu „velkých italských eposů“

• Psal sonety, snaha prosadit svobodu tisku a rozvod

• Ztracený ráj – název odkazuje k příběhu Adama a Evy – rozsáhlá úvaha o neposlušnosti a trestu, velkou roli hraje satan

Německá literatura

Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen

• Dobrodružný Simplicius Simplicissimus – v překladu Prosťáček nejprostší, román, autobiografické vyprávění prostého člověka – lat. simplex=jednoduchý

Italská literatura

Torquato Tasso

• Osvobozený Jeruzalém – nábožensko-hrdinský epos, líčí obléhání města při první křižácké výpravě

commedia dell´arte

• Komedie založená na herecké improvizaci (herci měli jen náčrt děje) – typické byly ustálené zápletky – bohatý otec brání sňatku dítěte