(10)Mrštíkové - Maryša
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Mrštíkové - Maryša
Doba: Realistické drama 19. století
Realismus se v české literatuře prosadil v poslední čtvrtině 19. století. Jeho metody objektivního ztvárňování světa byly užity v historické próze, venkovské realistické próze dramatu
Další autoři:
Ladislav Stroupežnický – Naši furianti
Gabriela Preissová – Její pastorkyňa, Gazdina roba
Postavy:
Maryša: Mladá, velmi tvrdohlavá, citlivá, vzdorovitá, žije podle společenských a náboženských zásad
Francek: Mladý vojín (rekrut) prudké povahy, statečný, věrný, energický, hrdý a velmi statný
Vávra: Starý, ovdovělý mlynář; krutý opilec, který utýral svoji první manželku, s níž měl děti. Zlý, sobecký, agresivní, vysoce sebevědomí. Všude je nechvalně známý. Maryšu si vzal jen kvůli penězům a bije ji
Lízal: Svou dceru Maryšu prodal. Vychytralý, bezcitný, lakomý, ale přesto starý bohatý sedlák
Lízalka: Matka Maryši. Umíněná, tvrdohlavá, surovější než Lízal, přísná a krutá
Charakteristika vypravěče: er-forma
Prostředí díla: Moravská (slovácká) vesnice
Hlavní myšlenka díla:
Ukázat světu rozklad rodiny založené na penězích, ukázat, že manželství vystavěné na penězích nemůže být šťastné a autoři zde zobrazují majetkové rozdíly na vesnicích. Dílo upozorňuje na praktiky vesnických rodin, kdy se rodiče neohlížejí na štěstí svých dětí a za peníze je neváhají prodat, i když vědí, že jejich děti budou trpět. Tuto myšlenku zdůrazňuje fakt, že dílo staví na reálné vesnické rodině a jejich příběhu, který ovšem nebyl tak dramatický.
Charakteristika výstavby díla:
Žánr: Tragédie
Slohový útvar: Kombinace vypravování a popisu
Jazyková forma: Nespisovná čeština – hodně nářečí a nářečnických výrazů
Básnické prostředky:
Personifikace: Tam, kde zahrádky u Lízalova statku až po dveře sahají, stojí u zápraží lavička.
Gradace: Hubuju, peskuju, křičím, hromy svolávám, prosím celé deň a nic naplat.
Metafora: Každé má na sobě pírko. Chceš-li mně šlapat na krk, šlápnu já taky.
Paronomázie (užití slov odvozených od stejného základu): musela by je zlatem pozlatit, Žebroto žebrácká!
Elipsa: Ty mně vyhrožovat!
Perifráze: Doma je jí potřeba a ona tu sedí na besedě.
Epizeuxis: Dyž přinde, přinde. Nikam, nikam! Co děti, děti!
Epifora: Co děti, děti! Šak só to hodný děti!
Hyperbola: Do hrobu se připravit nedám.
Perifráze: Až přindeš do let, taky tak budeš mluvit – až budeš starší
Ironie: No, na takový štěstí mám dycky času dost.
Básnické přirovnání: Čas uběhne jako pěna – a voda po ní zůstane.
Etnografismy: kordula, krejzl (límec), huska (ozdobná stuha na klobouku), rekrut, fěrtoch
Dialektismy: kmocháček, roba, lunt, zvostat, proč teda répeš, ešče, plkať
Apoziopeze: pěkně ti prosím – - – bude-li po vašem…
Děj:
Sedlák Lízal má pěknou mladou dceru, kterou se rozhodne provdat za mnohem strašího mlynáře Vávru, vdovce. Důvod je jediný – peníze. Maryša je přitom zamilovaná do chudého Francka, který má být zrovna odveden na vojnu. Když se Francek přišel za Maryšou rozloučit, starý Lízal ho vyhnal.