19.ČTENÁŘSKÝ DENÍK-SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ-OTTA PAVEL

Ve službách Švédska

Vypráví o a tatínkově obchodním talentu u firmy Elektrolux. V prodeji vysavačů a ledniček se stal mistrem světa. Bylo to hlavně díky paní Irmě, manželce generálního ředitele firmy Elektrolux pana Františka Korálka, do které byl tajně zamilován. Stále si představoval, že se do něj zamiluje i ona. Byl však "chudý" a v očích paní Irmy i společensky nemožný. Na jedné oslavě tatínkových úspěchů se totiž podávalo kuře. Všichni ho jedli způsobně příborem, jen tatínek začal jíst rukama. Tím klesl společensky hodně dolů. Štěstí mu však přálo. Jednou se úplnou náhodou seznámil a spřátelil s malířem Vratislavem Nechlebou. Ten však maloval pouze muže nebo mrtvou Lukrécii. Tatínka Lea měl však ve velké oblibě. Po noci strávené s tatínkem na rybách a ve stanu u řeky Berounky Nechleba slíbil, že paní Irmu namaluje. Tatínek byl nejšťastnější na světě. Irma mu totiž slíbila, že obraz pak spolu oslaví jen oni dva. Okamžitě se vydal pro Irmu a dovezl ji do ateliéru. Nechleba si ji prohlédl a řekl, že takovou paničku malovat nebude. Tatínkovi se alespoň trochu splnil sen. Měl plačící Irmu alespoň chvíli v náručí. Jedinou vzpomínkou na tuto tatínkovu lásku byl obraz Lukrécie, kterou mu kdysi dal malíř Nechleba na památku. Za války ji však u Popperů opilý esesák rozřízl dýkou.

Smrt krásných srnců

Příběh začíná popisem kraje okolo hradu Křivoklát, kam Ota Pavel jako dítě velmi rád jezdil. Chytal s tatínkem ryby, v chalupě u převozníka Karla Proška pekli chleba. Prošek opatřoval "záhadným způsobem" srnčí maso. Opatřil si totiž psa vlčáka, dal mu jméno Holan. Mezi psem a pánem bylo velmi silné pouto. Věrnějšího psa nebylo. Nad řekou byla zvláštní stráň, kam se chodila pást zvěř. Byla to proto zahrada smrti, která se mohla jmenovat "smrt krásných srnců". Prošek sem chodil s Holanem, vzal hlavu psa do dlaní, nasměroval ho na tečku na stráni a řekl: "Holane, běž!" Pes usmrtil srnu a Prošek ji v batohu odnesl domů. Měli tak maso na celý měsíc. Nikdo na nic nepřišel, ani lesníci, kteří se nemohli dopočítat zvěře a podezírali právě Proška s Holanem. V této době však šťastný život skončil. Jednoho dne i do Luhu přinesl bubeník zprávu o nastoupení moci Adolfa Hitlera a o zřízení Protektorátu. Starší bratři Oty Pavla Hugo a Jiří byli povoláni do koncentračního tábora. Odvážný otec dojel ještě před jejich odjezdem s Davidovou hvězdou v kapse a na rozvrzaném kole pro srnce, aby jím nasytil své syny. To už se bál i kurážný Prošek. Za pytláctví a přechovávání Žida byla totiž smrt. Nemohl tatínkovi pomoci jinak, než že mu slíbil, že mu Holana na lov srnky půjčí. Tatínkovi se to po několika vyčerpávajících dnech skutečně podařilo. Holan jeho povel "Holane, běž!" uposlechl a srnce usmrtil. Srnce mu však málem odnesli dva rybáři. Tatínek je s pomocí Proška zastrašil. Na kole pak srnčí maso vezl zpět za rodinou. Cestou se hrozně bál. Potkal však jednu paní, která mu vyprala zakrvácené šaty a s mužem mu maso pořádně přebalili. Maminka pak chlapcům vařila a pekla srnčí maso, aby nabrali sílu. Možná právě ten srnec zachránil život Jiřímu, který měl po návratu z koncentračního tábora jenom 40 kg. Hlavu toho srnce tenkrát pan Prošek vypreparoval a říkal, že jeho lov byl mnohem dramatičtější než lov zvěře v Africe. Později ji někdo ukradl. Povídka končí smrtí pana Proška krátce po válce, kdy si autor uvědomil, že spolu s ní skončilo i jeho krásné dětství.