19.ČTENÁŘSKÝ DENÍK-SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ-OTTA PAVEL

Kapři pro wehrmacht

Odehrává se za války, kdy hned v jejím začátku vzali tatínkovi jeho milovaný rybník. Ten to samozřejmě těžce nesl. Přesto dál chodil své kapry krmit. Tatínek byl také velký vlastenec. Za poslední předválečné peníze koupil originál českou bystu. Za války pracoval tatínek a starší bratři na kladenské šachtě. Rodina tyto časy těžce nesla, zvláště v době vypálení Lidic. Lidice s Buštěhradem od sebe dělil jen kopec. U Popperů byly časté prohlídky domu Němci. Tatínek tehdy přestal k rybníku chodit. Už nevěřil, že bude někdy zase jeho. Pak museli bráškové do koncentráku. Tehdy dvanáctiletý Ota chodil žebrat od vesnice k vesnici, aby mohla rodina posílat synům balíky. Před vánocemi byl povolán i tatínek. Už tehdy se rodině špatně vedlo. Tatínek dva dny před odjezdem prohazoval sníh, když vtom přijelo auto a tři páni v civilu prohlédli barák od shora dolů. Objevili bystu. Tatínek ji před nimi musel hodit na betonový dvorek a na kousky rozbít sekyrou. Druhý sen se dozvěděli, že ten den Němci vystříleli dvě židovské rodiny v okolí. Pak si u Popperů udělali předčasně Štědrý večer. Ota dostal boty s bruslemi. Všichni se přes vážnou situaci tvářili vesele. V noci pak Otu tatínek vzbudil. Byla ukrutná zima, přesto šel s tatínkem k rybníku, vysekali díru do ledu a čekali, až připlují kapři. Pak je rychle chytali a dávali do pytlů. Až do posledního kapra. Ota se strašně bál, že je Němci uvidí a zastřelí. Všude po domě pak byly kádě s rybami. Druhý den šel Ota s maminkou doprovodit tatínka na autobus. Pak začali kapry vyměňovat za jídlo. Byly to nejštědřejší válečné Vánoce. Příští rok za velké slávy chystali Němci slavností výlov. V rybníce však nebyl žádný kapr. Nikdo si to tenkrát nedovedl vysvětlit.

Jak jsme se střetli s Vlky

Krátká povídka o tom, jak Vlkové dali Otu Pavlovi a jeho tatínkovi na prdel v chytání štik.

Otázka hmyzu vyřešena

Vypráví o tatínkových poválečných obchodech. Inženýr Jedlička ho požádal o prodej mucholapek BOMBA - CHEMIK. Tatínek si vzpomněl na svůj obchodní talent a plánoval, jak se do roka stane milionářem. Jeho talent opravdu nezmizel, dokonce do svých obchodů úspěšně zapojil i také svého syna Otu. Ale jak rychle uspěl, stejně tak rychle o svou slávu přišel. Mucholapek se sice prodalo hodně, ale teprve, když přišla vedra a měly začít plnit svou funkci, zjistilo se, že jsou k ničemu. Přicházely mu telegramy typu: "Pane Popper. Mouchy nechcípají. Spravujou se!" Tatínek tehdy s obchody skončil, dokonce mamince přiznal, že měla pravdu, že skutečně s mucholapkami díru do světa neudělá. Inženýr Jedlička nakonec všechny mucholapky spálil. Za pár let nato začaly mucholapky vyrábět Holanďané a udělali s nimi díru do světa. Toho už se však Oty tatínek nedočkal.

Prase nebude!