2) Starověká literatura

• ostrá a odvážná kritika společnosti, obhroublá až drastická komika, oplzlost, kt. tvoří kontrast k tragédii

• Jezdci – kritika politiků, umělců a vědců – úplatkářství a vrtkavost athénského lidu

• Žáby, Mír – kritizuje špatné lidské vlastnosti a tehdejší politickou situaci

B) DĚJEPISECTVÍ

HÉRODOTOS – otec dějepisu

• Historie (=Dějiny) – devítisvazkové dílo

• zachycující dějiny Řecka a okolních států od nejstarších dob do autorovy současnosti

• vystupují zde i bohové

THÚKYDIDES – otec vědeckého dějepisu

• Dějiny peloponéské války – přesnější, bez vlivu bohů

C) ŘEČNICTVÍ

DÉMOSTHÉNES – útočné řeči proti králi Filipu II. Makedonském

• filipika – útočná řeč

D) FILOSOFIE

PLATÓN – žák Sokrata

• Ústava, Zákony, O jazyce – vedeny formou dialogu →platónské dialogy

ARISTOTELÉS – učitel Alexandra Makedonského

• Poetika (rozbory uměleckých děl), Rétorika, Metafyzika…

3) HELÉNISTICKÉ OBD. (3.-4. st. př. n. l.) – období kdy se Řecká kultura rozšiřuje na území Malé Asie, Egypta a Indie ( země které dobyl Alexander Makedonský)

- střetává se kultura těchto zemí; centrem je Alexandrie v Egyptě; nacházela se tam největší knihovna

MENANDROS – dramatik, autor komedií

• tvůrce nové komedie – vystupování obyčejných lidí (rolníci, lékaři, vojáci…)

• Dyskolos (Takový protiva)

• Smírčí soud (Čí je to dítě?)

Vědecká literatura: ARCHIMEDÉS

EUKLEIDÉS

r. 146 př. n. l. – dobytí Korintu Římany = konec řecké antické kultury

• Římané přejímají hodnoty vytvořené Řeky, ale rozšiřují antickou vzdělanost do E

• latina – první doklad: Livius Andronicus: překlad Odyssey

1) ARCHAICKÉ OBD. (pol. 3.-1. st. př. n. l.)

• vznik překladů dramat (hl. komedie) – přejatá i nová - z řečtiny

• dramata hrána i na rodinných oslavách

Titus Maccius PLAUTUS – dramatik (komedie), někdy přetvářel řec. díla pro římského diváka

• vtipné a svěží hry, vkládání zpěvných árií

• Lišák Pseudolus, Vychloubačný voják

• Komedie o hrnci – inspirace pro Molièrova Lakomce

2) KLASICKÉ OBD., OBD. CICERONOVO, ZLATÝ VĚK (1. st. př. n. l.-1. st. n. l.)

A) ŘEČNICTVÍ

Marcus Tullius CICERO – řečník, filosof

• O nejvyšším dobru a zlu

• jeho jazyk slouží jako vzor klasické latiny

B) POEZIE

Publius VERGILIUS Maro – největší římský básník

• Aeneis – A byl obránce Tróje, po jejím dobytí odplul do Itálie, aby z příkazu bohů založil nové město – Lavinium, jeho potomci založí Řím

• sb. Bucolica (Zpěvy pastýřské), Georgie (Zpěvy rolnické)

Publius OVIDIUS Naso

• Metamorphoses (Proměny) – rozsáhlá epická skladba

• témata: báje, pověsti, legendy, kt. vypráví o proměně čl. ve zvíře, rostlinu nebo kámen, tímto motivem je spojeno asi 250 bájí, kt. jsou seřazeny v jednotný celek

• Deukalión a Pyrrha

• Narkissos a Echó

• básnické sb.: Lásky, Dopisy z Pontu, Umění milovat