Česká literatura po roce 1945 - charakteristika období

Česká literatura po roce 1945 – charakteristika období

Vývoj české literatury po roce 1945 je ve velké míře determinován politickými vlivy. Vyhraňuje se 5 výrazných období:

1. období: 1945 - 1948

- reakce na válečné zážitky, radost z osvobození, z konce války

- navázání na meziválečné demokratické a humanistické tendence → krátký rozkvět

2. období – 1948 - polovina 50. let

Cestu literatuře určují sjezdy KSČ a sjezdy Svazu československých spisovatelů (vznikl v roce 1949 po zrušení Syndikátu českých spisovatelů; v něm byly různé skupiny, proudy – katolické, legionářské,…; oproti tomu v novém svazu jediná dovolená tvůrčí metoda socialistický realismus → mnozí autoři vyloučeni). Literatura v té době není psána pro čtenáře, ale pro stranické orgány, tak aby prošla cenzurou; takové knihy jsou v hojné míře dotovány státem, proto levné, stejně je málokdo kupuje.

Socialistický realismus – vzorem sovětská literatura, vše z ní dogmaticky přejato, název vznikl r. 1932 v SSSR, po r. 1948 i u nás závazným programem:

- zobrazení života z hlediska komunistické ideologie, umění degradované na nástroj obhajoby politického režimu a politické propagandy

- za hlavní měřítko uměleckosti prohlášena „pravda života“ – pod tímto pojmem se ale skrývá vnucená ideologická představa o skutečnosti a ta se stále více se skutečností rozcházela

- odhozena úcta k tvůrčí individualitě i estetická funkce

- díla schematická, ideologicky nenávistná, bezduchá, černobílá, budovatelská, oslavná, s patetickými frázemi, agitační.

Vše ostatní, co nesplňovalo přísná kritéria komunistických ideologů, prohlášeno za buržoazní přežitek, a tedy za nebezpečné, zbytečné, škodlivé a zakázáno:

- zákazy a likvidace v oblasti knihoven a tisku, např.: Lidové noviny, kulturní, literární, náboženské časopisy; zákaz vydávání moderní západoevropské a americké literatury (beletrie, ale i dětské, odborné); z knihoven odstraňována díla těch, kteří „neodpovídali“ soc. realismu a jeho požadavkům (Čapek, Orten, Kafka, Foglar, May, Cooper, katol., legionář., surreal.); zlikvidovány i celé knihovny, např. teologické fakulty v Olomouci a klášterní a zámecké knihovny (knihy páleny nebo do sběru – viz. Hrabal: Příliš hlučná samota)

- vylučování studentů, profesorů z VŠ, některé pak uzavřeny

- bez soudu do lágrů - např. K. Pecka, ruralisté

- procesy v 50. letech – postihly i mnohé spisovatele a intelektuály, např. katolické autory (Zahradníček, Kostohryz, Renč), popraven byl Záviš Kalandra - literární kritik a historik, marxistický teoretik, esejista, surrealista, zvedla se vlna odporu ze Západu (Breton, Camus x Eluard), ale nepomohlo to

- čistky i mezi komunistickými autory, uštváni, podlehli psychickému tlaku, spáchali sebevraždu (Biebl, Teige, Honzl, Frejka)