Česká próza od 70. let 20. století do současnosti

Ivan Klíma (1931)

I publicista, kritik; silně ovlivněn K. Čapkem a F. Kafkou, dále existenciální filozofií, na K.Č. navázal prózou z 60. let Hodina ticha - z východního Slovenska, zpochybňuje správnost poválečného vývoje, ve filozofické rovině o obtížném hledání pravdy a smyslu života, již zde 2 základní témata celé tvorby: lidská samota a střetnutí jedince s mechanismy moci;

dále prózy a dramata ovlivněné F. Kafkou (později i hra o Kafkovi – Franz a Felice);

již také prózy existenciálního rázu, v nich si Klíma vytvořil osobitý lyrický styl, chce zobrazit jedinečné osobnosti s neopakovatelným vnitř. světem, proto píše povídky a novely, méně romány (nedůvěřuje tomuto žánru, který se v 50. letech zdiskreditoval širokými záběry) Povídkové triptychy Milenci na jednu noc, Milenci na jeden den

70. léta

Milostné léto – román; subjektivní, lyrické, o lidském osamění, hledání intenzivního a trvalého citu.

v 70. a 80. letech v jeho textech více autobiografických rysů a společenské reality:

Má veselá jitra – povídky o životě ,,obyčejných lidí“ v reálném socialismu, měl zkušenosti z řady manuálních zaměstnání v době normalizace.

Soudce z milosti – nejvýznamnější román, osudy právníka, který se díky svému negativnímu postoji k trestu smrti stává nepohodlným, situace se nemění ani po Pražském jaru, je obrazem deziluze lidí 60. let.

Moje první lásky – povídky, návraty do mládí, první setkání s ženami

Láska a smetí - autobiografický román bilančního charakteru

K samizdatovému a exilovému proudu lze zařadit (patřili by sem i Lustig, Mucha, Mňačko, které uvádíme k tématu války):

Artur London

Doznání (1969) - autobiografický, memoárový a dokumentární román, London byl jedním z těch komunistických činitelů, kteří byli odsouzeni spolu s R.Slánským ve smutně proslulém procesu v r. 1952. Zachycuje celkově hrůznou atmosféru, zatčení, vyslýchání, mučení, které je mělo zlomit a přinutit k vymyšlenému přiznání, manipulace s výpověďmi, zinscenovanost procesu, tresty (3x doživotí - i on, 11 x trest smrti). Po amnestii r. 1956 se vrátil do Francie.

Pavel Tigrid

většinu života v exilu – r. 1939 do Anglie (pro židovský původ), r. 1948 z politických důvodů (byl mezi prvními ,,nebezpečnými“, na které byl vydán zatykač) do Německa (sestavil českou redakci pro Svobodnou Evropu), pak do USA, nakonec Paříž (nejznámější exilový časopis Svědectví). Po r. 1989 návrat do vlasti, měl velkou autoritu, dovedl (jako vždy) inteligentně a jasně glosovat a komentovat politické dění a diagnostikovat problémy doby.

Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu (1988) – fiktivní vyprávění mladé dívce z Československa o novodobé historii naší země – o vzniku republiky, o Mnichovu,

o druhé světové válce, stalinismu, Pražském jaru apod.