Česká próza od 70. let 20. století do současnosti

Jan Procházka

víc než jeho prózy jsou dodnes známé a vysoce ceněné jeho filmové scénáře, zejména

Kočár do Vídně, Ucho (rež. Kachyňa)

Vladimír Škutina

humorista, publicista v televizi a v rozhlase, 2x vězněn – o tom knihy jako autobiografická svědectví o věznění v 60. letech (Prezidentův vězeň - byl totiž vězněn za urážku prezidenta Novotného) a v 70. letech (Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů = míněna věznice na Mírově, toto uvěznění bylo za TV vysílání v srpnu 1968). Tyto knihy nemají velké umělecké ambice, ale jsou důrazným mementem (varováním). Koncem 60. let – TV pořad – Co tomu říkáte, pane Werichu – reakce na aktuální dění.

Nové tváře české literatury (prózy) po r. 1989

Jiří Kratochvíl (1940)

Z Brna, starší generace, literatuře se věnuje již od konce 60. let, ale nemohl publikovat, proto oficiálně vychází poprvé v 90. letech (za normalizace v exil. a samizdat. lit.), hlásí se k postmodernismu:

Medvědí román, Uprostřed nocí zpěv, Avion – románová trilogie, v níž tématem a inspirací jsou vlastní zážitky z uplynulých 4 desetiletí; jako syn poúnorového emigranta prožíval pocity jakéhosi nepojmenovatelného nebezpečí – obklíčení i vyhoštění zároveň – pocity, které lze označit ,,kafkovské“ či ,,orwellovské“, romány mají vedle autobiograf. rysů i rysy postmodernismu a magického realismu.

Uprostřed nocí zpěv – ukázka v čít. s.199, dva příběhy v závěru propojené - dvojí vyprávění o ztrátě hledání otce i vlastní identity v chaotickém světě.

Má lásko, postmoderno; Orfeus z Kénigu – soubory povídek

Michal Viewegh (1962)

velký čtenářský úspěch, čtivé romány, svěží vypravěčský styl, má vrozený smysl pro ironii, groteskní tón, umí rafinovaně prolínat dramatické (tragické) a komické situace, úspěch zřejmě i proto, že jeho zobrazení doby normalizace nemá rysy existenciální úzkosti či syrových zpráv, ale poutavé epiky s humorným nadhledem:

Báječná léta pod psa (92) – báječné je mládí, pod psa je doba, satiricky laděná rodinná kronika s autobiografickými rysy, vyprávění o Kvidovi a jeho rodičích, kteří se pokoušejí utéct před politickými tlaky normalizace z Prahy do malého města, nadprůměrně inteligentní a předčasně vyzrálý Kvido, posedlý psaním, zachycuje s posmutnělým a ironickým náhledem různé životní epizody svých rodičů (i své, tj. i sebeironie), vliv postmodernismu – hra mezi skutečností a fikcí (hra na vyprávění), vstupy do děje – diskuse s nakladatelem. Využita obecná čeština; ukázka čít. str. 198

Další prózy – Nápady laskavého čtenáře, Výchova dívek v Čechách, Účastníci zájezdu, Báječná léta s Klausem aj.

Michal Ajvaz, Jáchym Topol, Daniela Hodrová – mají blízko k magickému realismu, prolínání reality a snu (fantastických prvků), sklon k experimentu;