Česká próza po roce 1945 s válečnou a historickou tématikou

60.léta

Můj známý Vili Feld – novela, sleduje osudy pražského podnikatele, který přežil holokaust, po válce však nemůže zakotvit, a to ani v cizině, kam uprchl.

Dita Saxová – novela, zfilmováno, podobně „vykořeněnou existenci“ představuje tentokrát židovská dívka (18 let), přežila koncentrák, ztráta jakékoli víry, iluzí o životě. Vykořeněnost jí brání začít nový život, i když po tom velmi touží. Složitá osobnost – o to nešťastnější. Nepomůže jí ani emigrace do Švýcarska. Nepřekoná trauma a pocit prázdnoty, ukončí své trápení dobrovolným pádem z ledovce.

Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou (1964) – novela o bezohledné a cynické hře nacistů s lidskou nadějí a touhou po životě. Židovská dívka volí zoufalou cestu k zachování vlastní důstojnosti a čelí pokoření tváří v tvář smrti. (stejnojmenná filmová adaptace – Moskalyk, 1965, režíroval i film Dita Saxová 1967)

Žánrové zařazení do kontextu Lustigovy tvorby i české prózy 60.let: Lustig v 60.letech tíhl spíš k lyrizaci a tvarové uvolněnosti prózy. Tato novela je v tomto období ojedinělým pokusem o epickou a tvarově sevřenou prózu. Celkově ji lze zařadit do linie Lustigových próz, v nichž hrají ústřední roli vnitřně silné ženy, které se ocitají v mimořádných životních situacích (Dita Saxová, Nemilovaná). Lustig je znám schopností vcítit se do psychiky ženských postav i svým obdivem k nim: „Miluju ženy. (…) Jsem v duši ženská. (…) Viděl jsem osudy žen za války. Chovaly se daleko lépe než muži.“

V rámci české prózy 60.let patří k vrcholným dílům druhé vlny válečné prózy a předznamenává nástup nových tendencí v české literatuře – deziluze, ironizace, existenciální ladění.

Děj: Opírá se o dvě skutečné události (skloubil je). Odehrává se v roce 1943. Nacisté zajali v Itálii židovské obchodníky s americkými pasy a těm nejbohatším namluvili, že pokud uhradí potřebné výdaje, mohou být vyměněni za německé prominenty zajaté spojeneckou armádou. V uzavřeném vlaku vozí 20 zoufalých Židů po celém Německu sem a tam, živí v nich naději na záchranu života a přitom

do severoněmeckého přístavu, kde mají být vyměněni za německé zajatce. Přitom od nich pod různými záminkami (výdaje, potíže) vymáhají peníze z jejich švýcarských kont (podpisy potvrzující převod jejich jmění na konto německé říše). Až se jim to podaří (tj. až jsou švýcarská konta vyčerpána), vezou je zpět do vyhlazovacího tábora a putují do plynové komory. Kromě vlaku plní důležitou úlohu i prostor osvětimské koncentračního tábora, kde si pan Cohen, mluvčí skupiny zajatých bohatých Židů, vyžádal, aby spolu s nimi dostala šanci na záchranu krásná židovská dívka, polská tanečnice Kateřina Horovitzová. Ta představuje pro velitele akce Brenskeho další možnost vydírání.