DIVÁ+BÁRA+Božena+Němcová

Josífek

Syn kostelníka, rusovlasý chlapec malého vzrůstu. Byl dobrosrdečný a miloval Báru, avšak po tom, co jeho otec zbil Bářina psa Lišaje, už s ním Bára nepromluvila.

Lišaj

Zvířecí přítel Báry, doprovází jí po boku celým příběhem

Myslivec

Pozdější manžel Báry.

DĚJ

Bára, dcera místního pastýře Jakuba, byla velmi vnímavé a nebojácné dítě, a tak ji sousedé neřekli jinak, než Divá Bára. Její dobré a odvážné skutky se nikdy nesetkaly s pochopením ostatních a tak Bára nacházela porozumění u panny Pepinky a především, své nejlepší přítelkyně Elšky. Elška jednoho dne odjela do Prahy za nemocnou tetičkou, kde se zamilovala do doktora Hynka. V tom byl ale problém, jelikož panna Pepinka již ženicha Elšce našla – bohatého, nehezkého a zbabělého pana správce. Bára chtěla Elšce pomoct a tak se přestrojila za strašidlo a ženicha zaplašila. Lidé odhalili, že to byla Bára a tak musí za trest strávit jednu noc v kostnici na hřbitově. Noc Bára hravě přečkala, ráno ji zde našel myslivec, kterého Bára milovala a ten ji požádal o ruku. Před svatbou vesničané Báře vše odpustili a popřáli ji hodně štěstí do nové životní etapy.

KOMPOZICE

MÍSTO: vesnička Vestec

ČAS: není uveden

KOMPOZICE: chronologická

VYPRAVĚČ: er-forma

ČLENĚNÍ: tři kapitoly, které na sebe navazují

V celé knize převažuje spisovný jazyk a typické vesnické výrazy („šerka“, „konšelovic“). Je zde zastaralý slovosled i výrazy, které jsou pak vysvětleny na konci knihy.

• hanlivé výrazy („jedubaba“, „netvor“)

• metafory („život plyne jako luční potok“)

• personifikace („Slunce polilo zlatou září zelené údolí“)

• přirovnání („černé jako havran“, „košile bílá jako padlí sníh“)

• eufemismus („ležet na svatém poli“)

FILMOVÉ

ZPRACOVÁNÍ

Divá Bára, 1949

• režie: Vladimír Čech

• hrají: Vlasta Fialová (Bára)

• ocenění: -