Havlíček Petrolejové lampy

• Sytý u stolu

• V druhé části se začíná děj zintenzivňovat. Začíná popisem vztahu hejtmana Pavla k usedlému maloměstu – vysmívá se mu. Antonín a Jan se na Pavla dívají jako na člověka, na kterého celou dobu dřeli, a teď je přivedl na mizinu. Pavel proto přijde na nápad vzít se Štěpku – tato svatba má mít charakter obchodu výhodného pro všechny.

• Vejrychovsko je rozděleno na dvě části – jedna část pro Jana a druhá pro novomanžele. Je postaven panský dům.

• Po svatbě se ovšem ukazuje, že hejtman Pavel si z vojny přivezl ještě něco, co zabraňuje Pavlovi mít se Štěpkou dítě. Vztah se začíná rozpadat. Ze Štěpky se stává selka, která ztrácí o manžela zájem. Ubíhají roky.

• Až po době se ukazuje, že to něco je syfilis, který u Pavla způsobuje progresivní paralýzu. Je na Štěpku jízlivý, útočný. K provalení tohoto problému dojde poté, kdy Pavel doprovází Štěpku ke Kiliánovým pěšky na návštěvu: směšně kulhající Pavel se musí opírat o Štěpku, čemuž přihlíží celé město a tuto dvojici z morálního hlediska ihned odsoudí.

• Lampy zhasínají

• Třetí část začíná úmrtím stavitele Kiliána, které Pavlovi připomíná blízkost smrti. Štěpka tráví většinu času u své nemocné matky v Jilemnici a její paralyzovaný manžel je izolován na statku, kde se o něho odmítá starat i služebnictvo kvůli nepředvídatelnému chování. Posléze Pavel ze samoty nasedne na kočár a odjede k vrcholku Kokrháči. Štěpka ho jde hledat: najde ho v horách tam, kde nejspíš chtěl spáchat sebevraždu, ale nedokázal to. Štěpka ho s vypětím sil snese dolů, ale syfilis napadl mozek, což ještě podpořilo jeho zákeřné povahové vlastnosti. Štěpčina matka zemře. Pavlův bratr Jan se rozhodne Pavla odvézt do pražského blázince, kde Pavel na počátku rusko-japonské války v roce 1904 zemře.

• Román končí smířením Antonína, Jana a Štěpky. Autorem je naznačeno, že Jan požádá Štěpku o ruku, což se také ve Vlčí kůži stane.

Doba a místo děje: Jilemnice, 19. a 20. století

Literární druh a žánr: velká epika, psychologický román

Téma: život mladé ženy prolínající se s popisem života v maloměstě

Hlavní myšlenka: zachycení mezilidských vztahů v rodině v pozadí psychické choroby projevující se u jednoho z hlavních aktérů, obraz rozpadajícího se světa, mravního úpadku v prostředí velkoměsta

Umělecké a kompoziční prostředky: propracovaná psychika románových postav (zvláště žen)

Rok prvního vydání: 1935 pod Názvem Vyprahlé touhy, 1944 pod názvem Petrolejové lampy

Další zpracování: v roce 1971 režisér Juraj Herz film stejného jména na motivy románu

Styl a jazyk díla:

• Epické objektivizace

• Využity postupy jak dokumentární popisnosti realismu, smyslu pro detail naturalismu, tak neúčastněné rozvleklosti epiky

• Liší se obsahem, zaměřením a vyústěním

• Děj je psán z pohledu vypravěče, který píše, co se dřív událo a v jedné kapitole je například to, co se stalo jedné postavě či skupince postav a v další je to, co se stalo v té samé době někomu jinému

• Kniha je dobře čitelná a pochopitelná, vyskytují se archaismy

• Dramatická gradace příběhu

• Působivý věcný styl

• Je psána spisovným jazykem, ale vyskytují se zde i hovorová a nářečná slova, např. činžák, stařena, horda, chechtat se, kořalka, cetky

• Obraz života na malém městě – popis, líčení

• Dokumentární charakter