Lyrika času a ticha
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
- Autor reflexivní lyriky času a ticha,
- Narodil se v Dobříni u Roudnice nad Labem v selské usedlosti, tu rodina prodala a přestěhovala se do Prahy, po rozchodu rodičů žil pouze s matkou v RnL u tety učitelky,
- Vystudoval gymnázium a poté v Praze práva, po absolutoriu se věnoval žurnalistice,
- Nebyl komunistou ale socialistou,
- Hodně cestoval, válku prožil těžce nemocen v sanatoriích, zemřel krátce po osvobození a je pohřben na Vyšehradském Slavíně.
- Jeho básnické cesty se nejprve odebíraly přes proletářskou poezii (Pracující den, Srdce a vřava světa),
- Proletářskou poezii píše ze soucitu s chudými, není buřičsky naladěn, ale ani není tak naivní jako Wolker,
- Typ básníka myslitele, není typickým agitátorem či revolucionářem,
- Na proletářskou poezii navazuje ještě sbírkou Itálie,
Itálie (1927)
- Sbírka, lyrický záznam z cest po Apeninském poloostrově, vitální smyslovost probuzena italským sluncem, poznání lidí, jižanský temperament, dojmy ze setkání s historickými památkami,
- Vliv poetismu, zbavuje se širokých popisů, výčtů, prvků didaxe a rétoriky,
- Smyslovost, předmětnost, zhuštěná básnická metaforičnost, příklon k pravidelnému verši → otevírá básníkovo nové období poezie (důležitý čas).
Struny ve větru (1927)
- Básnická sbírka, podstatnou část tvoří zážitky z cest po SSSR, tento zážitek poznamenal pojetí času, neměří již pouze bytí, ale jde o nadosobní časoměr měřící dobu,
- Moment času probouzí úvahy → promítají se do básnického obrazu,
- Lyrický charakter sbírky podtrhuje melodický verš,
- V obou dílech ještě stále přetrvává víra ve světovou revoluci a její světodějný význam.
Deset let (1929)
- Poéma,
- Na konci 20. let básník prochází deziluzí, člověk v jeho pojetí již není tvůrcem budoucnosti, spíš hořce vědoucím divákem v divadle světa,
- Tóny pomíjivosti, nostalgie, zániku, skepse k osudu lidstva, otřes básníkovy revoluční víry,
- JH se stává spiritualistou bez víry náboženské,
- Budování básníkova vnitřního světa, reflexivní verše (charakteristickým znakem zůstává obraznost a melodický verš).
Tvůj hlas (1930), Tonoucí stíny (1933), Dvě minuty ticha (1934)
Máchovské variace (1936, ke 100. Výročí Máchova úmrtí)
- Básnická sbírka, návrat k vnitřně spřízněnému básníkovi, cyklus inspirovaný osudy a dílem KHM, Hora využil čtyřstopého jambického rytmu (Máj),
- Tajemství plynoucího času a nepomíjivosti tvůrčího činu,
Domov (1938)
- Reakce na strach z toho, co bude (jaro obsazení Rakouska) → reakce závěrečná monumentální báseň Zpěv rodné zemi.
Jan Houslista (1939)
- Lyrickoepická skladba se symbolickým dějem (děj pouze v náznacích: proslulý houslový virtuos se vrací do rodné země v době jejího smrtelného ohrožení, Poéma,), tradiční národní symboly: Praha, Vyšehrad, Vltava, Hradčany, housle, lípa,