Počátky národního obrození - maturita

Roku 1795 vystupuje nová básnická Puchmajerova skupina – Sebrání básní a zpěvů.

2. f á z e n á r o d n í h o o b r o z e n í – Ú t o č n á

Úspěchy 1. fáze (díky Dobrovskému a Puchmajerovi) vytvořily podmínky pro další vývoj. Jsou získávány nové společenské vrstvy pro česky psanou literaturu, vytvářejí se podmínky pro vznik literárních děl, která by nesla přísnější umělecká měřítka. Ve městech přibývá Čechů a projevují se prvky romantismu.

3 předpoklady pro rozvoj 2. fáze – 1. vytvoření básnického a odborného jazyka – J. Jungmann.

2. vytvoření (posílení) historického (sebe) vědomí – F. Palacký.

3. myšlenka slovanské vzájemnosti – J. Kollár, F. L. Čelakovský, P. J. Šafařík.

Od roku 1834 vychází Tylovy Květy, dále existují časopisy jako Krok nebo Časopis českého muzea. 1818 – založeno Národní muzeum. Matice česká – nadace (spolek), která dbala o vydávání starších českých spisů.

Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859) – dramatik, prozaik, básník, zakladatel novodobého českého dramatu. Stal se profesorem gymnázia v Hradci Králové, poté Akademického gymnázia v Praze. Jako profesor výrazně ovlivnil své žáky (v Hradci – J. K. Tyl, K. J. Erben, v Praze – V. Hálek, J. Neruda, J. V. Frič aj.). Tvůrce žertovných a vlasteneckých deklamovánek, určených pro přednes při společenských zábavách. V próze se věnoval historické povídce podle vzoru W. Scotta. Psal historické hry ve vlasteneckém duchu, zpracovával bájné látky, veselohry – např. Divotvorný klobouk, Veselohra na mostě…

Josef Jungmann (1773 – 1847) – básník, jazykovědec, překladatel, organizátor společenského života. Narozen v Hudlicích u Berouna. Otec švec, kostelník a hospodář. Podle matčina přání se měl stát knězem, ale sešlo z toho. Studoval gymnázium, poté filozofii, práva. V němčině se na studiích zdokonalil tak, že zanedbával svoji mateřštinu, až jedna bodrá venkovanka mu připomněla jeho vadu a tím jej nepřímo uvedla k vlastenecké práci. Stal se středoškolským profesorem, začal učit na gymnáziu v Litoměřicích, kde vyučoval nepovinnou češtinu (jako vůbec první). Roku 1815 přichází do Prahy (1816 – vyšlo vládní nařízení o češtině jako povinném předmětu). Soustředil kolem sebe vlasteneckou společnost. Pomýšlel na vydání 1. české encyklopedie. Pracoval také slovní zásobě, inicioval vědecký časopis Krok. Psal česky, překládal z angličtiny, němčiny, francouzštiny, slovanských jazyků, řečtiny, latiny, překládal i indickou literaturu.

Dílo – zpočátku básník, ale poté:

– časopisecká stať Rozmlouvání o jazyce českém – úvaha, esej, kritizuje poněmčování škol a úřadů, chce, aby ta, byla zavedena čeština, chce navázat kulturní styky.

– stať O klasičnosti literatury a důležitosti – mluví o tom, že by se slovní zásoba měla rozšířit tak, aby mohla konkurovat ostatním evropským jazykům.