SpalovaÄ mrtvol

o Žlutá barva – židovská tématika

▪ Kniha o Tibetu, motýl

o Box (Hitlerův oblíbený sport), jen němečtí skladatelé
o Mandle – voněl po nich otravný plyn v koncentračních táborech

zasadit výňatek do kontextu celého díla

Karel Koprfkingl e hodný a mírný člověk, pracující v pražském krematoriu. Žije jen pro blaho své
rodiny a je romanticky založený – stále vzpomíná na okamžik, kdy se seznámil se svou ženou v ZOO
před leopardí klecí a oslovuje své blízké „Čarokrásná, nebeská“ aj. Ideální rodinná atmosféra je však
neustále narušována Karlovou prací, o které všem neustále vypráví. Rád se také obklopuje věcmi ze
svého pracoviště – v kuchyni má kremační tabulku, již přezdívá „jízdní řád smrti“ a v jeho knihovně
nechybí kremační zákon, ale také jeho oblíbený tibetský cestopis. I přesto, že ho tak fascinuje smrt,
odsuzuje násilí a bojí se blížící války.

Svébytný svět protagonisty naruší návštěva dávného přítele, nyní přesvědčeného nacisty Wilhelma
Reinkeho. Ten ho přiměje uvěřit v rasovou nadřazenost („vzpomeňte si na kapku německé krve“) a
nutnost zbavit se pojítek s bytostmi nižšími a méněcennými. Nakonec nátlaku podléhá a začíná
udávat lidi kolem sebe, čímž si vydláždí cestu do nacistického Casina a cestu k povýšení na ředitele
krematoria. Manželčin židovský původ mu však brání v kariéře, a proto postupně zabije nejen ji („CO
kdybych tě drahá oběsil?“), ale i svého zženštilého syna Milivoje, kterého brutálně utluče v kremační

místnosti. Na základě pokřivené interpretace tibetské hodnotí páchané zločiny jako pomoc
nešťastníkům, kteří nechápou vyšší zájmy světa.

Když se pokusí zabít svou dceru, přeruší jej jeho dvojník – výplod choré mysli, tibetský velvyslanec,
nazve ho reinkarnací Buddhy a vyzve ho, aby se ujal trůnu ve Lhase, neboť dalajláma zemřel a mniši
již 19 let (shodou okolností stejně dlouho trvalo manželství s Lakmé) hledají jeho nástupce. Prožitek
završují tři „andělé“, kteří odvádějí pana Kofrkingla do sanitky a odváží ho do blázince. V závěru je
hlavní protagonista konfrontován s průvodem vyhublých lidí, kteří se vracejí po skončení z války
z koncentračních táborů. Ani tehdy se však nevzdává přesvědčení, že je mesiášem. „Šťastné lidstvo.
Spasil jsem je.“

KOMPOZIČNÍ PLÁN (forma)

vypravěč/lyrický subjekt
forma – typy promluv; vyprávěcí forma a postup; typ verše
slohové postupy

• Vypravěč je v er-formě – objektivní vypravěč

o Vypravěč je ale „nakažen“ hlavní postavou – začíná se vyjadřovat jako pan Kopfrkingl

• Chronologická kompozice bez vedlejších dějů (typické pro novelu)
• Propojení reálného svět s iluzemi (tibetský mnich – pomocí metafory a symboliky)
• V kapitolách opakující se postavy