Dedrologie-I.

Použití: solitéra, parky, všestranné použití. Vhodný jako alejový strom, v zástavbě

Simaroubaceae - simarubovité

Ailanthus altissima – pajasan žlaznatý (PO)

Původ: Čína

Vzrůst: mohutný strom Výška 20 - 25 m. Rychle rostoucí.

Koruna: široce vejčitá, řídce větvená. Silné větvičky velká dřeň, nápadné jizvy po listech.

Kmen: rovný

Kořenový systém: mohutný, vytváří kořenové výmladky.

Borka: hladká, s podélnými světlými trhlinkami

Letorosty: rezavě hnědé, lysé

Olistění: opadavé, rašení postupně v průběhu května, listy lichozpeřené, 60 cm dlouhé. Lístky mají naspodu lalůčky s vypouklými žlázkami. Na podzim barví do oranžova/červena.

Květ: červen-červenec, žlutozelené, nevýrazné, drobné, Květenství velké koncové laty. Většinou jsou dvoudomé. Samčí květy pronikavě zapáchají.

Plod: nažky, které se nacházejí uprostřed jazýčkovitého a vrtulovitě stočeného křídla. Od konce srpna až do podzimu jsou oranžově červená, později hnědnou.

Stanoviště: nenáročný, chudé a suché půdy. Nesnese těžké a mokré půdy. Plné slunce. Invazivní, teplomilná dřevina, dobře přizpůsobivý. Zvládá sucho, úpal, znečištěné ovzduší. V chladnějších a vlhčích polohách mladé výhony namrzají. Citlivý na mráz

Použití: solitéra, městské prostředí.

Betulaceae - břízovité

Alnus glutinosa – olše lepkavá (PŘED I S)

Původ: Evropa, severní Afrika, Kavkaz a Západní Sibiř

Vzrůst: strom často vícekmenný, vysoký kolem 15 – 25 (-30)m, někdy keř

Koruna: řidší, vysoko nasazená s tenkými větvemi

Kmen: probíhající přímo do koruny

Kořenový systém: velmi závislý na výšce spodní vody.

Borka: hnědočervená, záhy destičkovitě až šupinovitě rozpukaná.

Letorosty: lepkavé, lysé

Olistění: opadavé, listy v mládí lepkavé, okrouhlé až okrouhle obvejčité, 4 – 9cm dlouhé, hrubě 2 x zoubkaté, vpředu tupé nebo mělce vykrojené, leskle tmavě zelené, na spodu lysé až řídce pýřité, 3 – 8 párů žilek, báze obvykle široce klínovitá. Listy opadávají zelené.

Květ: Samčí jehnědy po 2 – 5 a jsou 4 – 13cm dlouhé, samičí jehnědy po 2 – 5 a jen do 1cm dlouhé, vejčité a stopkaté, po opylení dřevnatí. Kvete v březnu-dubnu tyčinky a prašníky žluté, blizny červené. Šišky 1,5 – 2,0cm dlouhé, po 3 – 5, dlouze stopkaté.

Plod: drobné nažky s úzkým blanitým křídlem, červenavě hnědé, zploštělé

Stanoviště: je dost náročná na světlo, jen v mládí snáší zastínění. Má maximální požadavky na vláhu v půdě a vyskytuje se i na stanovištích s hladinou půdní vody trvale na povrchu. Nesnáší půdy kyselé ale ani bohaté na vápník.

Vlastnosti: alergenní, dobře snáší řez, citlivě reaguje na posypovou

Použití: krajinářské úpravy, rekultivace. Dříve se olšová kůra vkládala společně se železem do vody, tmavou tekutinu, která po několika dnech vznikla, se černily kůže. Také spadaní listy se pod vodou zbarvují černě, dřevo ve vodě tvrdne a odolává hnilobě, například při stavbě Benátek byly vedle dubových kůlů použity nespočetné olšové kůly.