10. Havran Edgar Allan Poe

Percy Bysshe Shelley, anglie (Odpoutaný prométheus)

George Gordon Byron, anglie (Childe Haroldova pouť)

Walter Scott, anglie (Waverly, Ivanhoe)

Jane Austenová, anglie (Rozum a cit, Pýcha a předsudek)

Victor Hugo, francie (Chrám Matky Boží v Paříži, Ubožáci)

Alexandre Dumas, francie (Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo)

Alexandr Sergejevič Puškinm rusko (Evžen Oněgin, Cikáni, Piková dáma)

Karel Jaromír Erben (Kytice z pověstí národních)

Josef Kajetán Tyl (Strakonický dudák, Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka)

Karel Hynek Mácha (Máj)

B. Němcová (Babička, Divá Bára)

Rozbor díla Havran

Literární druh: lyricko-epický

Literární žánr: lyricko – epická báseň

Časoprostor: pokoj lyrického subjektu, leden, půlnoc /oblíbený čas romantiků, magická chvíle, kdy se náš svět otevírá nadpřirozenu – na dveře zaklepe „neznámý návštěvník“/

Téma díla: setkání se zemřelou dívkou

Motivy: smutek, samota, tajemno, havran (symbol zla a trýzně), žal

veršová výstavba: sloky po 6 verších, ABCBBB

typ vypravěče: lyrický subjekt: vystupuje v ich – formě

typy promluv: dialog lyrického subjektu a havrana

vysvětlení názvu díla:

Kompozice: chronologická, 108 veršů

Hlavní téma: básníkův smutek a trýznění, kvůli zemřelé milé a hledání naděje, že se s ní básník znovu setká

Postavy:

muž (lyrický subjekt)

• bojí se Boha (smrti),rád by ještě někdy objal Lenoru, rozzlobený na havrana

havran

• nemá původ, možná je poslem z pekla, odpovídá stále stejně

Lenora

• na scéně se nevyskytuje, ale celý příběh se točí kolem ní

ústřední motiv básně = SMRT

základní kompoziční prostředek celé básně = REFRÉN („už víckrát ne“)

lyrický subjekt se snaží najít úlevu v situaci, kdy mu zemřela milovaná žena a on se cítí opuštěný, bez smyslu života; touží uvěřit, že se s Lenorou ještě někdy setká, nebo že se mu podaří zapomenout; vše ale končí havranovým zakrákáním „už víckrát ne“ = motiv beznaděje a úzkosti

v souladu s romantismem je také užití kontrastu (proti sobě stojí motivy, které se vážou k Lenoře – světice, nadvzdušná, jasná dívka, havran je pták z pekel, syn podsvětí, který sedí jako ďábel…)

Dějová linie básně

nějaký muž sedí v pracovně a čte starou literaturu (venku je zima, sněhová bouř, půlnoc), vzpomíná na svou zemřelou milou Lenoru, uslyší zaklepání (domnívá se, že je to pozdní host), šramot, otevře okenice a do pokoje vletí havran (nejprve ho rozveselí, postupně ho irituje), který se usadí na poprsí bysty Pallas Athény, která je nade dveřmi

muž chce znát havranovo jméno (havran kráká, není mu dobře rozumět); muž doufá, že pták ráno odletí, ale ten ho ujišťuje, že „nevermore“ (muž si není jistý, na kterou jeho otázku reaguje a jestli mu vůbec odpovídá)

muž klade havranovi otázky, na které sám nezná odpověď, možná jen tuší (trestá tím sám sebe) - např. zda najde po smrti klid, zda se setká po smrti v ráji s Lenorou