Dialektologie- seminárka

Úvod do dialektologie

Seminární práce

Bakošová Sabina

UČO: 458 053 datum: 26. května 2017

STŘÍBRNICE (UH)

Vzpomínky na dětství

žena, nar. 1933

Tož od Opálkú nás choďilo, kolik, dva tři čtiři… Tadi bívali Velnerovi vedle na tí chaťe. Tam mňeli… tá bila tag jag já, múj ročňík a tag zme choďívali a tož jag ďecka, po nejvječíh zámňeťách, ne po chodňíkách, gde bili nejvječí zámňeťe, tak po tom zme choďili, potom zme došli mokří jag hastrmaňi a jindá tepláki nebili, enom punčochi a to jenom takové podvaski po kolena a jinag zadek a to fšecko hołé. No a toš tak.

A do kostela ste choďívali do Buchlovic? Aj do Buchlovic, ale vječinou tadi do Stříbrňic, enom že tadi bili dicki enom polňí cesti, a tož gdiž bilo błato, tož zme choďívali aj do Buchlovic. Tam nebilo tak to zablaťivé a tadi potom ot Smraďafki, tam už bívala taková cesta spevňená s kaméňí a toš potom... no a potom do teho, do školi, toš to zme choďili do mňeščanki taki do Buchlovic. Ale ešče tam Šáďerovi jag je, gdo tam fčil bívá, Aneška Šáďerová, tam s druhího konca, jag je ten sat, toš tam… s tama tá taki ešče choďila s tama do Buchlovic. No a to dicki šli a začal ščekat pes tag uš zme se volávali jedna na druhú, to zme čekávali dicki a ale to bilo tak zaužívané, že zme choďili na čas. Zavolali u teho, u branki, a už zme šli dúle dubinú. Tadi zme říkali… Tadi se říkalo dubinú, ke Smraďafce jak se chodilo a toš to zme choďili dúle dubinú a trap jag ďecka, zato fčil nemožu choďit. To nás choďilo, diť tadi bilo ďecek u Olbertú tam na kopci, jag bívał Šrámko, tož vedle tam bił domek, tích bilo taki hromadu, tíh ďeťí.

Rozbor

Mluvčí se narodila ve Stříbrnicích v oblasti Stříbrnických Pasek. Již od svého narození pobývá ve stejném domě. Mluvčí tedy spadá do skupiny východomoravských nářečí, slovácké podskupiny.

V textu se vyskytují typické znaky pro východomoravská nářečí jako:

• asimilace, která se v textu hojně vykytuje, například tag jag já, tag zme…

• moravská krátkost, která je doložena slovem blato

• existence ł v singuláru příčestí minulého: bívał, bił nebo u adjektiva: hołé

• dloužení e před ň: chodňíkách, kaméňí

• zachování skupiny aj: Aj do Buchlovic

• absence náslovného j: enom, ešče

V textu si lze všimnout znaků slovácké podskupiny východomoravských nářečí v ukončení infinitivu na „t“: chodit a také splynutí v jedno „i“.

Jedním z rysů ve východomoravské nářeční skupině je, že neproběhla monoftongizace a zůstaly zachovány staré monoftongy ú, ý. V textu to lze poznat na slovech druhú, dubinú, bívali, tí, druhího.

Také nedošlo k úžení é > í. Příkladem mohou být slova takové, holé, zablaťivé, zaužívané.

V textu si můžeme všimnout změny skupiny št > šč: mňeščanki, ešče, ščekat.

V promluvě si můžeme všimnout častého výskytu slova tož, které se vyskytuje už jen na Moravě, nebo příslovce gde.