Alternativa konce románu Hanne Orstavik - Láska

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Severská literatura od roku 1960 I (Švédsko, Norsko)

jarní semestr 2015

Jakub Večeřa

Alternativa konce románu Hanne Ørstavik - Láska

UČO: 438772

Jon se konečně dostává ke dveřím svého domu. Může být kolem půl jedné v noci. Snaží se vylovit z kapsy klíč, ale marně. Pro jistotu zkusí ještě druhou, ale ani v té není. V té chvíli mu vše dochází. Musel ho nechat u svých nových přátel. Rodinu sice považuje za přátele, zná je přitom pár hodin, díky té dívce, kterou potkal, když bruslila. Přemýšlí nad tím, zda je vůbec ještě někdy uvidí. Silný mráz se dostává Jonovi za nehty, proto mačká téměř rozpadlý zvonek s tím, že mu Vilma otevře. Dům je však ponořen do tmy. „Není doma, jinak by zvonek určitě slyšela“, pomyslí si a v hlavě se mu začínají odehrávat nepěkné myšlenky, co se vlastně mohlo stát. Uvědomuje si, že opět rychle pomrkává. „Snad je v pořádku“. Jon si sedá na schodek před vchodovými dveřmi a snaží se vyčkávat. Neuplyne ani půl hodiny, když vidí ze zatáčky vyjíždět auto. Je to Vilma s nějakým mužem. Hned, co spatří Jona, se narychlo loučí s Tomem. „Uvidíme se vůbec ještě někdy?“, stačí vyslovit nahlas, ale na odpověď nečeká a vybíhá z auta k již hodně promrzlému Jonovi. Teprve teď jí dochází, že si žijí každý jiným světem, že se zajímá jen sama o sebe. Teprve teď si uvědomuje, jak lhostejná vlastně je vůči svému synovi. „Od této chvíle bude všechno jinak, jsem tu pro tebe.“ Jonovi to všechno připadá jako krásný sen. Sen, do kterého utíká z reality a v němž tajně touží po náklonnosti své matky. Náhle se rozezvoní budík. Vilmě se tentokrát nechce vstávat o mnoho víc. Chce dosnít svůj dnešní noční sen o muži od cirkusu, se kterým strávila večer až do pozdní noci. Zatímco dává v kuchyni vařit párky a vytahuje pečivo, stále přemýšlí o tom krásném snu. „Jone, vstávej, snídaně je na stole!“. Musí ho jít vzbudit až do pokoje. Při pohledu na Vilmu, která mu oznamuje, že má hotovou snídani, si uvědomuje, že to byl jen sen. Zdá se mu často, ale tentokrát byl tak živý. Svoji smutnou náladu ovšem hned zahání. Dnes má přece deváté narozeniny. Mezitím, co Vilma třídí poštu, sedí u kuchyňského stolu a stále přemýšlí, jestli dostane svůj vysněný vlak z výlohy obchodu, který si přeje ze všeho nejvíc. Při pohledu na hodiny sebou Vilma prudce trhne, musí do práce. Jon odchází do školy krátce po ní. Obouvá si teplé zimní boty a v té chvíli mu dochází, že mu ani nepopřála. „Co když zapomněla? Určitě ne, nedávno jsme přece mluvili o vlaku, který si k narozeninám přeji.“ Den utíká jako voda a Jon se vrací ve večerních hodinách domů. Počasí je více než mrazivé, proto sahá do kapsy pro klíč. Zjišťuje, že si ho musel zapomenout ve škole. Zvoní na téměř zničený zvonek, nikdo mu však neotevírá. „Určitě chystá nějaké překvapení, třeba šla zrovna koupit ten vysněný model vlaku.“ Ubíhá několik hodin a Vilma se stále nevrací. Tentokrát se mu to nezdá. Sedí na schodku před vchodovými dveřmi jejich domu a čeká. Je už tak unavený, že se schoulí na zem a snaží se usnout. Musí tu zimu přečkat, než se Vilma vrátí domů. Zároveň doufá, že se mu bude zdát jeho sen. Sen, který se konečně stane skutečností. Chvíle, kdy k sobě s Vilmou najdou cestu a budou pravá rodina.