430115-Sikora_Daniel-Daniel_Sikora_430115_Kazuistika_c._3

Daniel Sikora 

(UČO: 430115, Seminární skupina: 08 sudé úterý 12:05 – 12:50) 

Vybraná: Kazuistika č. 3 

Tato kazuistika uvádí příhodu chlapce Romana, kterému je 14 let, tedy nacházejícího se 

v podstatě  ve  vývojovém  období  vrcholové  pubescence.  Podle  popisu  Roman  údajně  žije 
v  neúplné a nestabilní rodině. Je tím odkázán na samostatný způsob života. Velice často je 
zvyklý trávit svůj čas mimo rodinné zázemí, především se staršími kamarády z ulice. 

Navzdory  tomu,  že  ho  ve  škole  spolužáci  mají  v oblibě  díky  jeho  povaze  silného, 

sportovně  nadaného  chlapce,  který  nemá  strach  prosazovat  vlastní  názory  a  jež  je  obdařen 
zkušenostmi,  které  jiní  nemají,  má  značné  nedostatky  se  zvládáním  plnit  školní  povinnosti. 
Sice  by  v jeho  schopnostech  bylo  možné  zlepšit  si  známky,  k tomu  mu  však  schází  snaha. 
Paní  učitelky  jsou  na  Romana  vysazené,  neboť  bývá  drzý,  rozmlouvá  a  tresty  na  něj 
nezabírají. 

V této  kazuistice  je  stěžejní  situace,  kdy  se  Roman  o  něčem  pohádá  se  spolužačkou 

(není  uvedeno  konkrétně  o  čem),  načež  vzápětí  kopne  rozčíleně  do  židle,  přičemž  to  celé 
viděla  paní  učitelka,  která  zrovna  přišla  do  třídy.  Právě  zde  přišla  nevhodná  reakce  paní 
učitelky,  když  ihned  po  Romanovi  vyžadovala,  aby  se  spolužačce  okamžitě  omluvil.  Podle 
mého  názoru  tato  reakce  nebyla  vhodná,  protože  paní  učitelka  pravděpodobně  vůbec 
nemusela  znát  celý  kontext  (nebo  alespoň  jeho  stěžejní  část)  hádky  mezi  Romanem  a 
spolužačkou,  což  soudím  na  základě  toho,  jak  situaci  chápu,  že  paní  učitelka  jistě  nebyla 
účastí  této  hádky  od  jejího  samého  počátku.  Nejen  že  se  v této  situaci  paní  učitelka  ani 
nesnažila zjišťovat příčinu a důvod hádky a hned odsoudila Romana na základě jeho agresivní 
reakce,  jež  byla  pro  Romana  silně  emočně  negativním  momentem,  navíc  ho  paní  učitelka 
vytrvale  nutila  k něčemu,  co  se  mu  buď  příčilo  z toho  důvodu,  že  mohl  být  mezi  ním  a 
spolužačkou vlastně i obětí a mohl by pociťovat potřebu omluvy spíše od ní nebo prostě jen 
nebyl vůbec naučený či zvyklý se omlouvat. Především se domnívám, že v dané chvíli mohla 
velice  protrpět  Romanova  hrdost  či  důstojnost,  a  to  zejména  právě  v momentě,  co  chtěl  již 
patrně  usednout  na  své  místo,  když  paní  učitelka  popadla  Romana  za  ruku  a  začala  mu 
vyhrožovat, že k němu domů pošle sociálku, pokud se okamžitě spolužačce neomluví. Nevím 
jistě, zda paní učitelka měla ponětí o stavu jeho rodinného zázemí, ale tvrdil bych, že pokud 
by tušila a dokázala se vcítit do toho, že už tak to Roman se situací v jeho nestabilní a neúplné 
rodině nemá vůbec jednoduché, nemusela by takto  ukvapeně a nerozvážně zareagovat. Byla 
by pak mohla předejít onomu tragickému vyvrcholení, kdy Roman již danou situaci psychicky 
nezvládnul a bouchla v něm taková agrese, že paní učitelku nazval velmi sprostým výrazem a 
vzápětí velmi impulzivně opustil prostor školy.