6. Právní vědomí

a) znalost práva:

Zahrnuje názory a představy, co je podle práva dovoleno a co je naopak zakázáno. Právní vědomí je tedy především vědomím o existenci práva, neznamená to nutně znalost práva.8

Rozlišujeme tak 2 vrstvy znalosti práva:

1. vědomí práva (law awareness) – vědomí, že je určité chování regulováno právem

2. právní informovanost (law acquaintance) – míra faktické obeznámenosti s právem

(Například právní subjekt si je dobře vědom, že určité chování je právem regulováno, ale může mít velmi omezené nebo zcela mylné znalosti o obsahu relevantní právní normy. Na druhé straně může mít jiný právní subjekt podrobné představy jak se chovat v určité situaci, aniž si bude jist, zda je toto chování právem upraveno, resp. jak je právem upraveno.)

Příčinou nízké znalosti práva je to, že narůstá počet právních předpisů a často se mění.9

Tradiční legislativa je založena na předpokladu, že po schválení a publikaci právního normativního aktu automaticky dochází k šíření jeho obsahu ve veřejnosti, tento předpoklad se však empirickými výzkumy nepotvrdil.10

(V Anglii například v roce 1962 zjistili, že pouze 16% Angličanů vědělo, že pokus o sebevraždu již není v Anglii trestným činem podle zákona o sebevraždě, který byl přijat v předchozím roce.)

Neznalost práva neomlouvá („ignorantia iuris neinem excusat“) -> jedinci se tedy nemůžou na neznalost práva odvolávat.

„Je ale zřejmým nepochopením reálného stavu požadovat po člověku, že by měl intuitivně (tedy aniž by to fakticky nastudoval) znát to, co se studuje 5 let na univerzitě a osvojuje 10 let v praxi a ještě to někdy nestačí. … Mluvit o „neznalosti práva“ má smysl tam, kde je právo ztělesněno zvykovým právem, méně ale již, když jde o právo pocházející ze současných zdrojů.“11

Výsledky výzkumu společenské znalosti práva:

• dobrá znalost práva – asi čtvrtina populace,

• průměrná znalost práva – cca 50-60 % populace,

• nedostatečná znalost práva – 15-20 % populace12

Např. u mužů je větší znalost práva než u žen, znalost práva také roste s velikostí místa bydliště.

Znalost trestního práva je poměrně vysoká.

b) mínění o právu:

Nejedná se o právní vědomí de lega lata, ale o hodnotící názory, představy a soudy, ve kterých se promítají hlavně zájmy, potřeby jedince apod. Jde tedy o právní vědomí de lege ferenda.

Dělí se na:

1. hodnotící pohled na právo

– hodnocení práva podle jeho správnosti, spravedlnosti a morálních požadavků, představy jaké by právo mělo být, co by mělo upravovat, jaké zájmy a hodnoty chránit a garantovat

- zaměřuje se zejména na:

• pozitivní (platné) právo

• právní jednání právních subjektů

• činnost právních institucí

• představy o žádoucí právní úpravě

• představy o protiprávnosti a míře postihu určitého jednání