Materiály ke zkoušce

- v současné době měna 19 zemí, mimo tobulharské leva je pevně navázáno na kurz eura a chorvatská
centrální banka cílí stabilní kurz kuny vůči euru 

První   fáze:  začala   1.   července   1990.   Zaveden   úplně   volný   pohyb   kapitálu   v   rámci   EU   (zrušení
devizových   kontrol),   zvýšení   části   zdrojů   věnovaných   na   odstranění   nerovností   mezi   evropskými
regiony (strukturální fondy), mnohostranný dohled nad hospodářskými politikami členských států.

Druhá fáze: začala 1. ledna 1994. Její součástí bylo zřízení Evropského měnového institutu (EMI) ve
Frankfurt.

Třetí fáze:  zavedení eura - 1. ledna 1999 euro přijalo 11 zemí EU (Belgie, Finsko, Francie, Irsko,
Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko), 1. ledna 2001 se
připojilo Řecko, v roce 2007 Slovinsko, 2008 Malta a Kypr, 2009 Slovensko, 2011 Estonsko a 2014
Lotyšsko. Funkci EMI převzala Evropská centrální banka, která začala odpovídat za měnovou politiku
definovanou a uplatňovanou v eurech. 1. ledna 2002 byly v těchto 12 zemích eurozóny uvedeny do
oběhu mince a bankovky eura. O dva měsíce později byly staženy z oběhu národní měny. Po tomto
datu se euro stalo jediným zákonným platidlem na veškeré hotovostní a bankovní transakce v zemích
eurozóny, které představují více než dvě třetiny obyvatelstva EU. 

-Evropská centrální banka: od roku 1999 provádí měnovou politiku eurozóny, spolu s centrálními
bankami států eurozóny tvoří tzv. Eurosystém – cílem je cenová stabilita: meziroční inflace „pod ale
blízko 2 %“, měnově politické nástroje: Standardní (klíčové sazby v kladných hodnotách, minimální
rezervy) a Nestandardní (speciální programy QE, klíčové sazby v negativních hodnotách)
- monetary financing: