9.-Xenofanés-Parmenidés-Zenon-Melissos-12.-4.-2016

9. Xenofanés, Parmenidés, Zenon, Melissos (12. 4. 2016)

• Škola Eleatů a její významní představitelé

• Bývají považování za nehlavnější filozofy předsokratovského období

• Je pro ně důležitá existence, podle nich nemůže něco nebýt

• Podle filozofů byl první bůh (ani slepice, ani kohout) – pořád tu něco je, nemůže to ani znovu vzniknout, ani zaniknout – nejdříve je je! (jejování)

• Tvrdí, že to co je, už nemůže nebýt → kritizují tak tvrzení Miléťanů

• Tvrdí, že všude na světě něco je

• Původní pravda filozofie je, že bytí je nám přístupno, nebytí není a bavíme se o tom, co to bytí je? Co je jsoucno? Co je být? Co znamená, když řeknu „jest“?

• Smysly nás klamou, rozum nám říká pravdu

• Pravda se definuje jako nehybná

• Není vznik, není zánik, není dělení, je to věčné → jejich hypotéza

• Xenofanés

• Řečník, filozof

• Racionalistická kritika běžných náboženských představ

• Pojetí božstev – skuteční bohové nemohou vypadat tak, jak si je lidé představují

• Člověk má bytostnou tendenci přenášet své vlastnosti nadpřirozeným jevům

• Bůh je lidem nepřístupný – je zcela jiný, jinak vidí, slyší, myslí

• Kritika lidského, naivního přenosu svých vlastností na věci neviditelné, neznáme → kritika smyslového poznání, která se později prohloubí v sofistice

• Rozlišuje to, co je od přírody a co je od člověka (ze zákona)

• Podle něj je jen jedno božstvo, které se nepodobá tělem ani myšlením nikterak smrtelníkům (není ateista)

• Parmenidés

• Kniha básní „O přírodě“, která má dvě části (ale dochovány pouze střípky)

• První část „Alethea“ (pravda)

• Kritizují se Milétské bádání, která se řídí hlavně smyslovým poznáním

• Začne se zdůrazňovat rozum, poznání by mělo být hlavně rozumové

• Zdůrazňuje se myšlení

• Máme dvě cesty (ale závěrem zjistíme, že jsou tři):

1. Cesta pravdy – ukazuje, že jest existuje a není neexistuje

• Kamkoli se podíváme, nacházíme něco. Zkuste najít nic – bude to marné hledání

1. Cesta neschůdná – kde není existuje a nebytí je nutné

• Představte si, že chcete zkoumat nicotu. To nikdy není možné, protože myslíte. Pokud myslíte, tak jste. Pokud nejste, nemůžete zkoumat nebytí

1. Cesta zdání - Cesta běžného člověka

• Bytí je zaměňováno za nebytí, jest za není. Bytí a nebytí je a není totéž

• Všechny věci na světě spojuje bytí (jedno, vzniklé, nezanikající) → vše ostatní jsou klamy (smysly nám klamou, jen rozum nám říká pravdu) – ale klamy jsou

• Druhá část „Doxa“ (mínění)

• Mínění chce podřídit pravdě

• Věci jsou jenom jedny, pouze se mísí a vznikají jiné tvary

• Svět se nevyvíjí sám od sebe, ale zvenku jej někdo tvoří (míchá), svět se neděje spontánně, existuje nějaký hybatel

• Zdůrazňuje přítomnost – bytí se naléhavě projevuje tou naléhavostí, která nám říká „je“

• Svět mínění je podřízen světu pravdu

• Zavádí do filozofie pojem substance – něco, co je základem, co je podkladem, co hledáme jako neměnnou podstatu

• Představa nedělitelných substancí – substance se nehýbe, ale díky tomu vysvětluje pohyb

• Jeho paradoxy spojené s pohybem přivádějí spoustu komických situací (Diogénes)