08_duben

stařena – původem italská princezna, v životě zažije mnoho útrap, nakonec skončí jako služka Kunigundy, moudrá a hodná

Kakambo – Candidův věrný sluha z Cádizu

Martin – muž se kterým se Candide seznámí v Surinamu, pesimista – tvrdí, že svět byl stvořen Ďáblem (protipól Panglose)

V) Kompozice knihy

Doba a místo: 18. století, začíná v Německu, poté hlavní hrdina cestuje po celém světě

Jedná se o filozofický román, který satiricky zobrazuje uspořádání světa a zároveň i kritizuje myšlenku přehnaného optimismu (Vše na světě je uspořádáno tak dobře, jak jen je to možné. Ale skutečnost je jiná, protože celý svět je prodchnut zlem, ať ho působí jednotlivec, společnost či třeba příroda). Dále je kniha kritikou církve, absolutní monarchie a aristokracie, fanatismu a útlaku.

Autor použil spisovný jazyk. Objevují se i básnické ozdoby, například: hyperbola - Candide vzal co nejrychleji nohy na ramena, personifikace- v tomto spanilém řemesle, přirovnání - zuby jako parkosky. Objevují se také kontrast – celý svět X Eldorádo, ideály X realita, dobro X zlo.

Kniha je psána převážne er-formou, ale vyprávění dalších postav jsou napsána ich-formou.

Kompozice je rámcová – rámec je tvořen první a poslední kapitolou (postavy jsou v první kapitole rozděleny a setkají se až v poslední), všechny epizody jsou spojeny postavou Candida.

Děj se odvíjí chronologicky s retrospektivními prvky (např.: vzpomínky stařeny).

Kniha byla ovlivněna osvícenstvím (je zaměřena proti absolutismu a církvi, klade důraz na pravdivé poznání světa, rozum a také vzdělání, prosazuje rovnost mezi lidmi a svobodu myšlení)

VI) Okomentovaný citát

„Já nic nevím," odpověděl ten dobrý muž. „Nestarám se nikdy o to, co se děje v Cařihradě, a spokojuji se s tím, že tam posílám plody ze své zahrady."
To řekl a pozval cizince dovnitř. Jeho dva synové s jeho dvě dcery jim nabídli několik druhů šerbetu, který si dělali doma, nabízeli jim kaimak, pomeranče, citróny, ananasy, pistácie a kávu mocca, do níž nebyla přimíchaná špatná káva z Batávie a ostrovů. Potom obě dcerky tohoto dobrého musulmana navoněly Panglosovi a Martinovi vousy.
"Vy máte jistě velikánské úrodné polnosti," řekl Candide Turkovi.
"Mám jen dvacet jiter," odpověděl mu Turek. "Obdělávám je s dětmi a práce od nás odvrací tři velká zla. Nudu, neřest a nouzi."

Tento úryvek je z konce knihy, kdy Candide potká starce, který mu ukáže ten pravý smysl života.

Na úryvku je viditelný Voltairův postoj k práci – vidí ji, jako jediné východisko z naší smutné existence. Podle něj bez práce člověk nikdy nemůže být šťastný, nemůže se cítit naplněný a nedokáže žít plným a spokojeným životem.

VII) Závěr

Tato kniha se mi líbila. Oceňuji její vtipnost (čekala jsem, že bude nudná plná filozofických úvah) a také rychlý spád. Některé pasáže mi přišly opravdu bláznivé, ale to jí dodá právě již zmíněnou lehkost. Líbí se mi, jak autor dokázal filozofii „schovat“ do obyčejných příběhů lidí, a tak je to více názornější. Jinak s Volairovými názory celkem souhlasím (zejména s tím, že bez práce by byl život nudný).